Milenci ze severního pólu

Vyvěrající střetnutí lásky tak snílkovsky lapené, tak nepřehlédnutelné, tak opětované. Sonda beze slov, nahodile poskládaná. Setkání s únikem od reliktů harlequinských frází. Jednotlivé tahy a kroky hrdinů, které si v reálné až surrealistické magii, projdeme s nimi. Stáváme se součástí jich samotných, pozůstáváme v okamžicích poezie snílků prokřehlých. Gravitace citů a emocí zasazených na stupnici jinakosti, v plachých jinotajích, vzácných dveřích osudovosti, na společné cestě galaxií neměnných náhod. Milenci osvobozeni, diváci okouzleni. Kruh se točí po své ose. Kruh se otevřel, čeká na své vyvrcholení, na pomyslnou tečku k uzavření. Harmonické i tklivé náhody existují, pohrouženy do stavu osudové oddanosti. Příběh, který setrval v očích Aniných, v duši Ottově. Příběh, který má své alternace pohledu. Příběh, který můžeme vidět zepředu i zezadu, ale pokaždé jinak, subjektivním zrakem. Mytologický archetyp příběhu čarovné moci lásky na poličce bájí čistoty osudových křestních jmen, které otevřely oči průrvě zemi dokořán. (28.12.2014)

Ve výsledku velmi poklidný film (i přes hodně vypjaté pasáže), točící se neustále v nějakém kruhu. Když Julio Medem při uvádění filmu na LFŠ nastiňoval obsah filmu, měl překladatel hodně práce s tím, aby se v těch kruzích nezamotal. :-) V některých scénkách mě film absolutně dostával, jindy poněkud iritoval (neustálé titulkování "očima Otta", "očima Any" bylo podle mě zbytečné), takže nakonec ubírám jednu hvězdičku jen za táhlost, která byla ve střední části na škodu. (02.08.2008)

Osobitá hravá poeticko-romantická vzťahovka, v ktorej sa J.Medem zaujímavo hrá s časovými rovinami a strieda rozprávačské pohľady na príbeh. Do dokonalosti mi chýbal menej "sladký" casting (na mysli mám detských predstaviteľov) a trochu väčšia vyváženosť prekombinovanosti v závere, ale v celku som viac než spokojný s týmto krásnym filmom o osudovej láske. (22.09.2005)

Osud nebo náhoda? Život Any a Otta je jeden dlouhý řetězec náhod, který je spojuje dohromady. Jednou je spojí, pak rozdělí, aby je záhy dal zase dohromady. Jenže je to pak ještě náhoda? Není to osud? Milionkrát ohrané téma, ale v podání Medema jde o fantastický zážitek. Los Amantes del Círculo Polar je film plný symboliky, tlumených barev a čekání na osudové náhody. (11.03.2007)

Musím s potěšením přiznat, že si mne španělská kinematografie získává na svou palubu… Již dříve jsem dostala příležitost seznámit se s výbornými režiséry. Pány jako kupříkladu Amenábar, Almódovar a právě Medem, díky nimž mohu španělskou tvorbu zařadit do pomyslného žebříčku. Julio Medem opět nezklamal a i nyní potvrzuje své kvality…. Příběh, který vás oněmí a s úžasem zjistíte, jak hluboce se vám vryl pod kůži. Že ne? Ale ano! Nebraňte se, není se čeho bát, jen usedněte, nechte plynout čas a sledujte naplno milostné vyprávění osudové lásky viděný ze dvou rozdílných úhlů pohledu. Děj plný zvratů, vzpomínek na dětství, souhry náhod, očekávání. Čas změn a proměn střídající se se smutnými okamžiky. Křehký příběh lásky v ústřižcích, které mne tak bavilo skládat. Mladí lidé, svobodní a volní jako vlaštovky z papíru, jejichž utajená láska až za hrob hory přenáší, bláhoví milenci dorozumívající se beze slov pouze gesty a letmými pohledy. Láska si umí vytvořit pevné pouto, tudíž nacházejí skulinky a neustále si k sobě hledají cestu… Nastávají nečekané situace, kdy život proběhne před očima doslova v jedné vteřině… Kdo za to může? Osud? To on svedl je? Jen hraje si s nimi jako s loutkami a především na něm závisí, za jakou nitku zatahá. Jednou spojí je, podruhé rozdělí. Ne vždy jsou jim náhody nakloněny. A proto blízký člověk, o kterém si myslí, že je daleko, se ve skutečnosti nachází blíž, než by se dalo očekávat. Dost už slov, těch stačilo by. Jen závěrem přiznám se, že snímek zakotvil se v hlavě a neopustil myšlenky mé, dokud neusnula jsem. (21.03.2008)