Šéfkuchař na grilu

Hodně sympatický příběh. Momenty z kuchyně hltám, zběsilost šéfa Carla si nezadá s Pohlereichem. Jídlo v hlavní roli pomalu střídá vztah otce a syna (překvapivě príma dítě). Na to, jak je to ukecané, zoufale málo opravdu vtipných hlášek, kvůli tomu trochu snižuju hodnocení. Komedie desetiletí z toho nebude, ale gastronomický zážitek roku na obrazovce tutově ano, plus výborná sonda do života s twitterem. Moderní, odsejpající a nebezpečně nabuzující chuťové buňky. Bulimičkám a diabetikům nepřístupno! (11.11.2014)

Šéf si rozhodně zaslouží víc než tři hvězdy, ale ode mne je nedostane. Důvodem je patrně to, že nesnáším mikroskopické porce jídla podávané za nehorázné ceny, neboť já trvám na pořádném kusu žvance za rozumný peníz. Několikrát jsem sice zahlédnul masíčko, na které se mi sbíhaly sliny na jazyku, ale jen do chvíle než bylo polito čímsi modrým či zeleným a mně prostě omáčky ze Šmoulů a Rákosníčků nechutnají. Taky mi úplně nevyhovovalo to nezávisle pomalé tempo či pečlivé zdůrazňování rodinných hodnot a to mírné zklamání nedokázala přehlušit ani skvělá Šéfova technologická zaostalost či parádní štěky mých oblíbenců ve vedlejších rolích. A dneska si dám k obědu smažák, aby bylo jasné, že jsem gurmán. (26.06.2015)

Během projekce jsme v noci vymetli: talíř mozarelly s maďarskou mletou paprikou exclusive, olivami a rajčetem ozdobeným bazalkou, slaninovou pizzu s feferonkami a cibulí, misku kešu oříšků, jedno balení slaninových TUC a někde v sedmdesáté minutě to chlap nedal a hodil na gril dvě flákoty de luxe hovězího, které se marinovalo na dnešní zahradní žranici. Spráskali jsme to bez chleba a vyžahli k tomu metaxu s počtem hvězd, jako na nebi. Opravdu moc pěkné! Ale kdo viděl film, zajisté chápe. Před promítáním tedy doporučuji plnou lednici potravin, kdy slanina platí za základ, nebo číslo na kvalitní restauraci, která disponuje rozvážením, ale urychleným. A pokud jste na tom jako já a měli jste možnost jíst vynikající kubánské sendviče z pojízdného stánku třeba na Key Westu nebo v Miami na Ocean Drive, bez alkoholu to nostalgické vzpomínání chuťových pohárků nezaženete. :))) Vyjma výše uvedených komplikací, které si žádají pečlivou přípravu, se jedná o parádní filmový počin. Sedl nám skvěle! Tak skvěle, že se ani výčitky nad velkou žranicí a nějakým tím kilem navrch, nedostavují. Zůstává jen příjemná vzpomínka na suprovní májovou noc. (09.05.2020)

Takový ten film, u kterého prostě vypnout a jenom si to užívat. Pěkný příběh, sympatické obsazení, několik dobrých vtipných scén. Doporučuji pokud si chcete mozek restartovat, po všech těch filmech co jste viděli za poslední dobu. A o tom jídle co tu bylo ani nemluvím, hned sem dostal chuť na pořádný sendvič :o) (27.05.2018)

Začátek se sice tváří klasicky dějově, ale to jenom z toho důvodu, aby se co nejrychleji odpálil jakýs takýs dramatický oblouk a mohlo se jít v plné šíři hrotit žrádlo. Hromady žrádla, kopce žrádla, neskutečnýho žrádla. Samozřejmě jsem to nepodcenil a ještě před začátkem filmu jsem byl tak natřískanej, že mi ještě z tlamy visely špagety. Málem to nestačilo, protože Favreau zásobuje místy až reklamním food fetishem s dokumentárním přesahem (návštěva superpomalé opejkárny masa), čímž vlastně celý ten děj, rodinu a tohlencto v průběhu posune na kolej bezvýznamnosti. Každopádně nic z toho by nefungovalo, kdyby to nemělo tak dobře napsané ústřední postavy. (15.06.2015)