Zmizelá

Takže tohle je to drama, ze kterého si všichni čůrali do kalhot blahem? Je to neosobní, studené, oba dva na proplesknutí. Nejvíce se mi líbila postava detektivky a sestry obviněného – u nich to vypadalo na nějaký charakter. Jenomže jinak je jako se procházet v mlze. Možná je to ze začátku příjemné, když vycházíte z tepla domova, ale postupem času si uvědomíte, že vlastně nic nevidíte a cítíte neustále to samé. Žádný zvrat. Nic, z čeho byste měli radost. Je to film o tom, kterak manipulace s lidmi, bezcharakternost a citová apatie zvítězí. To je odraz USA? Evropy? Světa? Když se nad tím takhle zamyslím, je to hnus. Ale to je asi tak jediná emoce, kterou ve mně film vzbudil. Jinak nic. Pusto prázdno. V mlze. Ale natočené je to precizně, o tom žádná. (05.03.2015)

Odstrašujúca alternatíva ukončenia nefungujúceho vzťahu, či mrazivý nápad na originálny darček k výročiu. Fincher dostal do rúk bezpochýb látku, ktorú bolo potreba už len nezbabrať. Neviem, či som vôbec na chvíľu zapochyboval o úspechu, dokonca aj Affleck už neraz dokázal, že je hoden viac takýchto rolí, než presladených rom-comov a v tomto filme to potvrdil viac než stopercentne. Fincher takisto nepodliezol latku, ktorú nastavil svojimi predchádzajúcimi filmami a potvrdil svoje majstrovské rozprávačské vlohy a schopnosť vygradovať atmosféru a napätie až do pekelne tiesnivých a mrazivých stavov, kde divák takmer nedýcha. Mozaikovité prelínanie a prepájanie dejových línií je mikroskopicky presné a každý detail filmu, každý strih, slovo, desto, či pohľad kamery mali svoj zmysel. The very best of Fincher. 100%. (20.10.2014)

Od Finchera respektuji vlastně jediný film (a tím je třetí Vetřelec), ale vždy se snažím zuby nehty zůstat nestranná. Pravda je, že moje sympatie většinou hlavně rostou nebo padají s herci a/nebo postavami. A tady ten průser začíná, protože ze čtveřice Affleck/Nick a Rosamund/Amy mám ráda jenom Rosamund, a to ještě v jiném typu rolí, tady mi připadala nedostačující. A Neil Patrick Harris je pro vážné role navždy vyřazený z provozu, jenom způsobuje smích na místech, kde by vůbec neměl být. Další věcí je potom osobnost celého filmu, která je tak škrobená, až to bolí. Celou dobu mě to manipuluje a tak moc mi chce linkovat, co si mám o čem myslet, i když to třeba neodpovídá tomu, jak se postavy chovají, že jsem po dvou a půl hodinách regulérně znechucená nemožností být filmu rovnocenným partnerem. A taky malá wtf vsuvka - tolik logických chyb ve filmu, který si zakládá na tom, že je inteligentní? A na závěr se jim porouchala kamera, tak ho museli sestříhat z toho, co už měli, nebo co, protože jinak si to vysvětlit nedokážu. Scéna ve sprše vypadá vysloveně jako spadlá z višně. V podstatě bych nevěřila, že takovou věc někdy vypustím s úst, ale mnohem raději bych film viděla v režii samotného Affleka, protože oproti Fincherovi je nevinnější a víc věří na pohádky, (to říkám s tím, že jsem od něj zatím viděla jenom Město), takže bychom se místo chladného mechanického kalkulu mohli dočkat zvrácenější love story o konci světa, kterou by Zmizelá měla potenciál být. A mám ještě jednu teorii: Fincher chtěl natočit film ve stylu chladných a násilných evropských detektivek, ale nasnímal a sestříhal to jako americký thriller na zakázku, a proto to působí tak neústrojně. Na diváka zvyklého sledovat opravdové zlo to nefunguje a pro necvičené oko, které není zvyklé u filmu přemýšlet, to dle mého může být vysloveně škodlivé. (A jenom poznámečka na konec, během flashbacků jsem se povýšeně usmívala nad tím, že Rosamund Pike je oblečena podle současné módy a ne roků 2005/2007.) (24.07.2015)

Trochu málo vtahující, sklovitě hladké, příliš formální, jako by Finchera zaujal promyšlený tvar, a pak už k němu jen dotočil film - přesto oceňuji nejen konec sám, ale především tu dobře uloženou trhavinu, s níž je celý příběh podminován, aniž by ji nechali vybuchnout. Náloží je požehnaně, v rovině vyprávění například ona nezaměnitelná historka s gestem v cukrové vánici, která existuje jako zápis v deníku, a také v paměti jistého děvčete, jemuž si Amy neodpustila příběh vyprávět ve chvíli, kdy měla zůstat naprosto inkognito - stačí tedy počkat, až se drátky spojí, až pasáže z deníku projdou očima veřejnosti a děvče posedne náhlá touha ještě jednou Amy ublížit (nebo zprvu třeba ji jenom vydírat), a pak tady máme policistku, která se ráda chytí nového vlákna, a fakt, že nově zpečetěné manželství je celé ověšené rozbuškami - až se ukáže, že otcem dítěte, které spolu čekají, je onen chladně zavražděný psychopat, až se znovu dostane ke slovu láska k oné mladé studentce, až něco změní hlas Nickova rozumu ústy jeho dvojčete, až... až.... ano, líbí se mi struktura příběhu, která křehce nastolenou momentální rovnováhu (zvrtávající se už tím, že není divácky líbivá) omotává tolika roztřepenými motouzky rozbušek, kolem nichž se to jen hemží konkrétně patrnými, existujícími, ožehavými jiskrami... Je to funkční rébus, dosledovatelný k tolika vtipným, dobře rozpracovaným katastrofám za hranicemi zobrazeného, škoda jen, že zůstává v rovině vykalkulovaného umění. *** Důležitý komentář: Matty. (07.10.2014)

V devadesátkách jsme měli explicitní, plnokrevnou a značně imidžovou Sharon Stone, křičící na Nicka "podívej jak s tebou manipuluju". O dvacet let později máme uťáplou, minimalistickou bloncku, která všechny potutelně pozoruje a čeká na ten správný strike, ideálně za pomoci kámošů googlu a facebooku. V roce 2030 budeme mít na toaletách zřejmě tři mušličky a nebudeme vědět jak je použít, sexovat budeme přes PC a pokuty za sprostá slova budou normálka. Ale ne že by Fincher nebyl zase komplexní. A to ještě v tématu jako jsou rodinné etudy - to už je sakra oříšek. Má ten dar, že natočí ucelené téma tak multispektrálně, že si z něj odnese (resp. najde se v něm v různých životních situacích) něco každý od blba z jzd až po zabšklého obstarožního profesora informatiky. Ženský herecký výkon roku, scénář roku. Film který (jako u Finchera pokaždé) donutí k zamyšlení a klade životní otázky s nejednoznačnými odpověďmi. A Reznor s kámošem Atticusem zase nehorázně rulujou. (03.10.2014)