Láska na kari

Když jsem před lety viděla Pravidla moštárny, byla jsem nadšená, připadalo mi, že Lasse Hallström vytáhl z předlohy to podstatné a zjemnil to podle vkusu amerického diváka s velkým vkusem. Potom přišla skvělá Čokoláda, která mi také padla do vkusu. Ale jak filmů přibývalo, stále více se vkrádal neodbytný pocit, že jde o filmové limonády pro většinového diváka. Vytrácela se jemnost a originalita, přibylo klišé. Láska na kari bohužel v tomto trendu pokračuje. Neurazí, nenadchne. (09.02.2017)

On je to asi film spis na 3, ale jak to hezky teče a všichni jsou hodni a tak… proste se na to hezky koukalo. Navíc mám rad Indy. Asi teda o dost radši než Francouze. A to se týká i jídla. Logikou i reálným chováním lidi to brutálně hapruje (kde kurva vzal chudej Ind prachy na nákup baráku ve Francii?), ale vlastně jsem si to uvědomil až ex post. (25.07.2023)

"Přišli jsme o všechno. Po matčině smrti se otec rozhodl odejít s rodinou do Londýna." A o tom to je. Indie jim byla malá, tak z toho NIC, co jim logicky zůstalo, když přišli o VŠECHNO, nakoupili letenky do Londýna pro celou rodinu a ještě jim zbylo na to, aby si koupili restauraci ve Francii. Mě to tedy celkem bavilo, zejména to vzájemné udávání a rozzlobené přecházení přes silnici z restaurace do restaurace, ale ten multi-kulti nádech tomu jídlu dodal hroznou pachuť. Dozvěděl jsem se totiž, že ONI jsou jiní a my bychom měli tolerovat jejich noční dovádění. A taky by se měli křížit rasy a to vždy podle vzorce snědý muž a bílá žena, protože tak je správně. Z toho se mi zvedá žaludek tak, že by v sobě neudržel ani mou oblíbenou knedlo vepřo korkumu od asimilovaného šéfkuchaře Hassana. (14.10.2016)

Je to vyprávění malebné, vlídné a vláčné, lákavě vrství barvy i vůně, ale tradiční hodnoty - rodinu, profesní čest, spolehlivost, sbližování kultur - strká neméně tradičními postupy až pod nos. Režisér Lasse Hallström se s látkou mazlí jako se svou slavnou Čokoládou, ale nyní opájí spíš limonádou, hlavně v závěru pozitivním až hrůza. Mírný nadprůměr si Láska na kari vyslouží za herce a za pár žertů typu „zelenina nemá duši“. (26.05.2020)

Nechutná politická korektnost. Agitka na téma křížení kultur a mrdání mezi sebou prostřednictvím žrádla. Je to obludně pozitivní, nechutně pastelkově barevný a tak strašně vlezdoprdele, že jsem si ani nemusel dělat klystýr a hovna ze mě padaly samy z toho zasranýho kari, který prosakovalo z televize. (14.01.2018)