Pojedeme k moři

Vzala jsem svoje (pre)adolescenty do kina. Trochu jsem se bála, že to bude moc dospělácké a že mi u toho děti nevydrží, ale obavy se ukázaly liché. Děti se nejen bavily, ale bavily svými poznámkami i důchodce v kině. Pokud se někdo strachujete, že by jim mohly ublížit poněkud drsnější scény, nebylo to o tolik horší, než samy zažily. Svět z pohledu kluků ve věku mých dětí mne bavil. (12.05.2014)

Takovou investigativní činnost mládeže jsme tu neměli od Velkého případu malého detektiva a policejního psa Kykyna, ale neuvěřil jsem tomu. Pro dospělé příliš dětské, pro děti příliš dospělé. Zvolený koncept to měl odlišit od něčeho jako Soukromé pasti, ale ve své nesmyslnosti se nakonec stal slabinou.. (15.08.2018)

Hodnocení Pojedeme k moři se zde nějakou dobu drželo v, pro český film, nezvykle vysokých číslech a já byla velmi zvědavá, jak se Jirkovi Mádlovi jeho režijní prvotina povedla. Zpočátku je to takové amatérské kamerové oťukávání, až jsem si říkala, kdy se začne dít něco... většího. A ono začne. Najednou se ocitáme uprostřed domácího násilí a jedno velké tajemství je na dosah svému objevení. Kamera malého Tomáše nám ukazuje, jak silné je jeho přátelství s kamarádem Harisem. Tak silné, že si ho nenechají vzít ani od žádné třídní krasavice. Mezitím Tomáš začíná přicházet na kloub jednomu tajemství, které mu však může zcela změnit život. Ono odhalení divák jistě brzy vytuší, jenže ono to má ještě jeden háček. Petr Šimčák si ve své roli vede výborně a rozhodně nepůsobí jako malý kluk, co neumí hrát, amatérismus nebyl znát:) Jiří Mádl dokázal do naší upadající filmografie vnést jemný závan čerstvého vzduchu a vůbec by nebylo na škodu, kdyby se tak dělo častěji a od více režisérů. (01.03.2015)

Na Pojedeme k moři se mi vůbec do kina nechtělo. Pak ale kamarád ve zbroji - Enšpígl - po návštěvě kina zavelel a já jít musel. Ne, že bychom žili v nějaké monarchii nebo diktatuře a on by mi řikal, na co mám jít a na co jít nemám. Spíš mě překvapilo, že on, co Jirku Mádla za jeho přehnaně politický názory moc nemusel, najednou úplně otočil a chválil ho kudy chodil. Pět hvězdiček bych totiž od něj na tenhle film vůbec nečekal. A už vůbec bych nečekal, že mu dám pět hvězdiček i já. A to mi Jirka Mádl nevadí a nikdy nevadil. Tenhle film je totiž podle mě jeden z nejoriginálnějších filmů, co jsem od Sametové revoluce v Česku viděl. Nejde ale jenom o nás, takhle originální film jsem prostě hodně dlouho neviděl. Celej film natočili na foťáky Nikon dva kluci, co si od Jirky nechali nosit akorát tak svačiny bez okurky. A zvládli to parádně. Dost si mě také získali nejenom hereckými výkony, příběhem, který mi několikrát připomněl i moje dětství a příběhy některých mých tehdejších dětských kamarádu, ale hlavně i láskou k filmu a obrovské poctě Milošovi Formanovi. Tohle se prostě opravdu povedlo. (11.05.2014)

Až na pár drobností, z nichž nejpalčivější chybou je nedůvěryhodné přesvědčování rodičů, že kameru si Tomáš vezme s sebou, se jedná o vynikající scenáristický a režijní debut člověka, od nějž jsem očekávala pouze uměleckou impotenci. Pokud zůstane Mádl za kamerou, jsem ochotna ho nejen rehabilitovat, ale dokonce i uznávat. (26.12.2014)