Boj sněžného pluhu s mafií

Tarantino in the Cold!! Letos jsem v kině opravdu na špatném filmu ještě nebyl, výjimkou není ani Boj sněžného pluhu s mafií a musím říci, že už dlouho jsem po skončení filmu neviděl, tak štastné tváře, očividně film udělal každému radost:) . Jednak je to perfektní parodie na všechny mafiánské filmy, tak také úžasně černohumornéj revenge flick. Musím říci, že tolik sarkasmu jsem ve filmu snad ještě neviděl, koukat na film doma, tak se místy možná i válím smíchy na zemi, byť se jedná o zcela odlišný humor, než na který jsem zvyklý. Potěší i příjemná zasněžená norská krajina, slušné tempo, nechybí i krev a hlavně třeba vychválit originální grafické znázornění úmrtí, které vás zaručeně pobaví, pokud nejste mrzout. Seveřané zase a opět bodují !:) 80% (26.11.2014)

"V hebkém norském vězení, gaunerům se zelení." Mrazem ojíněný skandinávský bedekr (vzrušující aktivity, kulturní a přírodní tipy, místa pro nevšední zážitky i úmrtí). Doporučujeme zejména imigrantům z teplých krajin, plánujících před i za polárním kruhem založit drogový kartel a lézt tak do kriminálního zelí nacionalisticky smýšlejícím domorodým prodejcům drog. Ovšem chce to nejen fištrón, teplé spodní prádlo a nabité zbraně, ale i znalost místní kultury a (zlo)zvyků. Kraj i lid je zde drsný a neúrodný tak, že i Gustavo Fring by si jen upravil kravatu a ucedil: "Balíme. Tady nám modrá pšenka nepokvete." Navíc na silnicích se imrvére tvoří závěje a v nich číhá krvelačná šelma, nevrlý lední medvěd Skarsgård. Čerstvě zamraženo, do úchvatných krajinných scenérií zabaleno, černohumorný kulinářský zážitek zaručen. Vlastně jen jedinou Pulp Nordic kost jsem si z krku vytahoval. Pål Sverre Hagen coby drogový boss Ole Forsby, řečený Greven (Hrabě), byl divnou karikaturou gangstera. Nebo mělo jít o parodii? Bůh resp. Skandinávec suď čeho. Zbytek tresky už bez kostí. Čtyři litry nemrznoucí směsi nalévám. (05.03.2023)

[SFF 2014, Sydney] Po revízii poznámok a ich podrobnejšom preskúmaní a takmer mesačnom zadumaní sa prikláňam k maximálnemu hodnoteniu. Už sa neviem dočkať ako to uvidím znovu a užijem si to konštruktívne vypĺňanie ukotveného (z hľadisky príčiny a následku), a pritom stále nevyspytateľného (čo do konkrétneho vyobrazenia) syžetu. Spoľahlivé dávkovanie informácii nadobúda podobu vzorca, stáva sa automatizovaným a postavám spolu s prostredím v ktorom sa realizujú sa dostáva opojnej syntézy prvkov revenge movie, socio-politickej satiry a úsporne plýnucej, až uhrančivej vyvraždovačky so signifikantným severským humorom. V jednotlivých pasážach si spomeniete na hocičo, od "Dirty Harryho", cez "In Bruges", až po "Fargo"; a práve z posledného zmieneného titulu si Hans vypožičiava základný stavebný kameň svojho snímku. Fargovský motív "when the situation goes wrong" rozohráva do polohy "when the daddy gets pissed off" a postupne túto osvedčenú šablónu obohacuje o vyššie uvedené aspekty. Nemá problém ani s komickým oglosovaním typicky (malo)meštiackych rasistických narážok, stretu mladej a starej generácie bossov podsvetia a napokon symbolickej nedotknuteľnosti puta medzi otcom a synom. K bravúrne zahraným charakterom sa vyjadrovať nebudem, to si treba vychutnať naživo, avšak fatalistický soundtrack zo strún elektrických gitár si Vás získa od prvých okamžikov a Molandova sebavedomosť a neúprosnosť v budovaní živelných a pozoruhodne žánrovo sa prelínajúcich sekvencií zaručene udrží Vašu pozornosť až do hutného finále. "Kraftidioten" (v anglickom preklade "Prize Idiot") predstavuje unikátny zážitok plný zatajeného dychu, nemého úžasu a škodoradostného smiechu. Vrelo odporúčam. (11.06.2014)

Týchto krvavých gangsterských komédií sa v poslednej dobe točí strašne moc. Dokonca aj tých severských, čo som si všimol, aj keď ich často nesledujem. A táto bola výnimočne všedná a nevtipná. Jednu hviezdu dávam za prestrihy, vzdávajúce úctu mŕtvym postavám (to bola jediná originálna vec, ktorú som tu zaregistroval), a druhú za skvelú hudbu. Viac nie, už len preto, že rovnaké režisérsko-herecké duo, som videl už v podobnom filme, ktorý sa mi páčil podstatne viac, no mám ho hodnotený pomerne prísne. Ináč neholdujem tomuto typu komentárov, ale keď už raz za čas idem proti prúdu, chcem si to utriediť a zdôvodniť aj sám pred sebou. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (07.04.2015)

Když v polovině 90. let natočil Tarantino Historky z podsvětí, nešlo jen o divácký trhák, který posbíral na filmových festivalech, co mohl. Ve skutečnosti se zrodil nový filmový styl založený na mixu násilí, černého humoru, slangu, nadávek a citaci popkulturních odkazů. Zkrátka a dobře, zrodil se pojem tarantinovka. Brzy se vyrojilo spoustu napodobovatelů a každá významnější národní kinematografie a filmová společnost přišla se svým pokusem dohnat a předehnat. Trh se záhy nasytil a po pravdě jen málo z těch epigonů se Tarantinovi aspoň přiblížilo, ale jak je vidět, jeho odkaz stále žije a po 20 letech trend vyvolaný Pulp Fiction dorazil i na chladný evropský sever. Tvorbu Hanse Pettera Molanda už znám a cením si vysoko především jeho Aberdeenu a podceňovaného Pedersena. Pro podobný filmový styl ale nepředstavuje dobrou volbu. Natočit chytrý a funkční pulp je totiž kumšt a vyžaduje vztah k žánru a cit zvažovat na lékárnických vahách, kam až dojít v groteskní nadsázce, aby to neohrozilo napětí a dramatickou stavbu příběhu. V Pulp Fiction se divák mohl spoustě scén smát, ale ve všech momentech šel z filmových postav skutečný strach a divák byl stále udržován v nejistotě, co se stane v příští sekundě. Moland není žádný břídil, dokáže nabídnout vynikající soundtrack, jeden z nejlepších, co jsem slyšel v posledních letech, a ocenit se dá i kamera, kdy je radost sledovat, např. jak se auto prohání zasněženou krajinou ke vzdálenému městu. Jenže Moland selhává v neschopnosti udělat z gangsterských figurek na jedno použití plnohodnotné postavy, na nevynalézavém scénáři, průměrných dialozích a neschopnosti pracovat s jazykem. Bije se mu tam množství mrtvol, které jakoby vypadly z nějaké lokální války, s vytrvalými pokusy o komickou nadsázku. Jenže skutečně funkčních komických scén je přitom pomálu. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí, když 63letý Skarsgard, kterému by bylo lépe přezdívat Železná pěst, ve chvilce mění lidské obličeje v krvavou fašírku. Od srdce jsem se zasmál tak třikrát - např. když balkánští gangsteři hovoří o poměrech v norském vězení. Některé z filmových postav, jako např. policisté, jsou trestuhodně nevyužité, jiné, jako mafiánský boss, zase nefunkční pro přílišné přehrávání. Suma sumárum, je to pro mě nakonec za 2,5* s tím, že tu třetí ode mě nepotřebuje, protože si Sněžný pluh určitě řadu spokojených diváků najde. Nehledě na to, že bych musel přepisovat řadu hodnocení u filmů, které jsem odbyl 3* a přijdou mi mnohem lepší než tenhle Molandův kousek. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2014)