Režie:
Petr HorkýScénář:
Petr HorkýKamera:
Pavel OtevřelHrají:
Miroslav Zikmund, Miroslav Zikmund (a.z.), Jiří Hanzelka (a.z.), Miroslav Sáva Zikmund, Petr Horký, Ludvík Vaculík, Kryštof Hádek (vypravěč) (více)Obsahy(1)
Životopisný film Století Miroslava Zikmunda přináší osobitý pohled na bouřlivé dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět. Byl počat za Habsburků, narodil se pět měsíců po vzniku první republiky. Přežil 2. světovou válku, zažil nástup komunismu i jeho pád. StB byl označen jako „nebezpečná osoba nejvyšší třídy nebezpečnosti". Pobýval v Africe, když zanikal koloniální systém. Setkal se s prezidenty, seznámil se s Gagarinem i Hillarym. Zažil nástup demokracie a „všemocného" kapitalismu... Vydejme se napříč dějinami a nechme si vyprávět příběh minulého století prostřednictvím muže, který jej zažil... (Bioscop)
(více)Videa (1)
Recenze (115)
Kdo by si byl pomyslel, že ze sympatického moderátora televizních pořadů vyroste tak sympatický dokumentarista. Cestování mám rád tak přiměřeně, cestopisy (ať už knihy nebo filmy) o dost míň, ale Miroslav Zikmund (a Jiří Hanzelka, který se na nás dívá z nebe) jsou takový fenomén, konzistentní, sympatičtí, rovní chlapi (samozřejmě s chybami, ale ty jsou v dokumentu pro vnímavého diváka zobrazeny trochu skrytě, aby se musel snažit), že pokud to někdo vezme do ruky tak poctivě, jako Petr Horký, zaujme takový dokument i mě, přes výše uvedené výjimky. 90%. ()
V naší vlasti se během sta let nenarodilo až tolik inspirativních osobností, ale jestli o nějaké vážně nepochybuji že do této skupiny patří, tak je to právě pan Zikmund. Velký muž s velkou odvahou, samozřejmě i se svými chybami, ale především ten, který se ctí a naplno prožil svůj život. Čest Vaší památce. ()
Knížky Z+H máme doma zřejmě v některém z prvních vydání, protože si je koupil děda s babičkou, k filmům jsem se dostal až teď nedávno v době internetové, ale ani jedno jsem zatím neviděl/nečetl, a měl bych to napravit. Z vyprávění pana MZ jsem ale pochopil mnohé a to hlavní: je to mimořádně inteligentní člověk s velkým přehledem, co si celý život získává zasloužený respekt. S ohledem na jeho věk, širák dolů. Dobrá práce Petra Horkého, jehož dílo vnímám jako velmi příjemný způsob oslavování cestovatelství (než dělá třeba Švaříček se svou agresivní kampaní a veleotravnou Šangri-lou) ()
Toto hodnocení je hodně neobjektivní díky postavě Miroslava Zikumnda, jehož knížky (společně s Jiřím Hanzelkou) jsem jako malá doslova hltala a můžu se tak ztotožnit s režisérem. Dokument je to o to zajímavější, že v podstatě zachycuje okamžiky naší historie od okupace do současnosti. Bohužel se v něm najdou některá hluchá místa, takže na plnou stovku to není. ()
Opravdu veliké překvapení a údiv - takový výraz na mé tváři byste spatřili po odchodu z kina po tomto nádherném dokumentu. Jsem moc rád, že jsem si tento snímek nenechal v kině ujít. Vůbec jsem nečekal, že mě tak moc nadchne. Pan Zikmund je opravdu vřelý, příjemný a nesmírně sympatický člověk, který se hrozně krásně poslouchá a u jeho vyprávění bych nejspíše vydržel sedět celé dny. Obou pánů - jak Zikmunda tak i pana Hanzelky - si opravdu velice vážím za to, co v té době plné kapitalismu, komunismu a vůbec celého toho režimu a všeho okolo, dokázali. Za tak málo peněz, s nepředstavitelně zastaralým vybavením (počínaje auty a konče fotoaparáty). Je mi moc líto, že částečně nemám čas a částečně nemám náturu (nejsem knihomol a číst mě moc nebaví) na to, abych si přečetl některou z jejich knih, ale pevně věřím, že až budu starší (i kdyby to mělo být třeba až v důchodu), tak si alespoň některé z jejich knižních děl přečtu. Velcí hrdinové a cestovatelé, ke kterým mám velký respekt a obdiv. ()
Galerie (27)
Photo © Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně
Zajímavosti (4)
- Film se natáčel 3 a půl roku. (M.B)
- Stranická legitimace Miroslava Zikmunda, která byla použit v dokumentu, je jeho vlastní. (Terva)
- Petr Horký od začátku chtěl, aby dokument završovala písnička od Radúzy, která by dokument nějakým způsobem pocitově shrnula. To, co mu postupně nabízela, bohužel atmosférou neodpovídalo jeho představám. Když se s ní přišel do studia rozloučit v době, když už vrcholili dokončovací práce na dokumentu, zahrála mu ještě jednu píseň a on věděl, že je to ona. Jen díky nasazení lidí kolem filmu a práce ve studiu se to stihlo na poslední chvíli. (sator)
Reklama