Old Man and the World
Storočie Miroslava Zikmunda
Režie:
Petr HorkýScénář:
Petr HorkýKamera:
Pavel OtevřelHrají:
Miroslav Zikmund, Miroslav Zikmund (a.z.), Jiří Hanzelka (a.z.), Miroslav Sáva Zikmund, Petr Horký, Ludvík Vaculík, Kryštof Hádek (vypravěč) (více)Obsahy(1)
Životopisný film Století Miroslava Zikmunda přináší osobitý pohled na bouřlivé dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět. Byl počat za Habsburků, narodil se pět měsíců po vzniku první republiky. Přežil 2. světovou válku, zažil nástup komunismu i jeho pád. StB byl označen jako „nebezpečná osoba nejvyšší třídy nebezpečnosti". Pobýval v Africe, když zanikal koloniální systém. Setkal se s prezidenty, seznámil se s Gagarinem i Hillarym. Zažil nástup demokracie a „všemocného" kapitalismu... Vydejme se napříč dějinami a nechme si vyprávět příběh minulého století prostřednictvím muže, který jej zažil... (Bioscop)
(více)Videa (1)
Recenze (115)
Na tento cestopisný dokument, jsem se převelice dlouho a intenzivně těšil. Nakonec to stálo za to. Mirek Zikmund je sympaťák každým coulem, který dává smyl a směr života nejednomu zapálenému cestovateli současnosti. Nejvíce mě fascinuje jeho nepředstíraná pokora, kterou disponuje. Rád bych touto cestou také poděkoval televizi Prima, že do vysílání ve vánoční čas zařadili také něco pořádného místo všemožných sraček, které už každý stokrát viděl a alespoň 1× jsem i já během Vánoc podpořil naše milé televizní společnosti. Nejatraktivnějším prvkem dokumentu jsou samozřejmě dobové záběry z cest. Není jich mnoho, ale o to jsou cennější a půvabnější. Vstupy Petě Horkého jsou spíše rušivým elementem. Také mě vyloženě neoslnil styl vyprávění, kdy vypráví zbytečně mnoho osob a vyloženě těžce nešťastným shledávám způsob vkládání textu do záběrů, ale to vše se do určité míry zdárně skrylo za citlivý příběh o tehdejším režimu, cestovatelské vášni a přátelstvím dvou cestovatelů, které sahalo až za hrob. Myslím si, že by byl na tento výtvor Jiří Hanzelka právem hrdý. Před zhlédnutím tohoto dokumentu jsem snad pouze o dvojici HZ měl povědomí a věděl jsem, co kdysi bylo náplní jejich životů. Tento dokument mi umožnil prohloubit si nejenom znalosti, ale dokonce mi udělal malinkou, docela nepatrnou, rýhu na duši. Člověk si přeci dost věcí uvědomí, či připomene, za což patří těmto dvou pánům můj dík a nekončící obdiv vůči jejich dílu. Zcela jistě jsem tímto snímkem s touto dvojicí neskončil. ()
Knížky Z+H máme doma zřejmě v některém z prvních vydání, protože si je koupil děda s babičkou, k filmům jsem se dostal až teď nedávno v době internetové, ale ani jedno jsem zatím neviděl/nečetl, a měl bych to napravit. Z vyprávění pana MZ jsem ale pochopil mnohé a to hlavní: je to mimořádně inteligentní člověk s velkým přehledem, co si celý život získává zasloužený respekt. S ohledem na jeho věk, širák dolů. Dobrá práce Petra Horkého, jehož dílo vnímám jako velmi příjemný způsob oslavování cestovatelství (než dělá třeba Švaříček se svou agresivní kampaní a veleotravnou Šangri-lou) ()
Český životopisný dokumentární film vzdávající hold známému cestovateli a spisovateli M. Zikmundovi. Dvojice cestovatelů Hanzelka a Zikmund si získala své mimořádné a zasloužené renomé díky jejich cestám do Afriky a Jižní Ameriky (1947-1950) známou Tatrou 87 a do Asie a Oceánie (1959 - 1964) upravenou Tatrou 805, tentokrát již s doprovodem. Nasbíraný materiál poté bohatě uplatnili ve svých knihách, z nichž nejznámější je oblíbená Afrika snů a skutečností (1952). Ve filmu zazní překvapivé sdělení, že primární úkol obou mužů nebyl pořizovat obrazovou dokumentaci neznámých končin poválečného světa, nýbrž disponujíce plnou mocí domlouvat obchodní zakázky pro kopřivnický podnik. Neuvěřitelně vitální a kultivovaný pan Zikmund popisuje nejen příhody z cest, ale věnuje se též svému soukromému životu, jenž byl negativně ovlivněn politickou situací v zemi. Když odmítl podepsat souhlas se sovětskou invazí, byl vyloučen z veřejného života a pochopitelně dostal zákaz cestovat. Pana Zikmunda, jenž se vyznačoval výjimečnou systematičností a oblibou ve statistikách, píšícího si celý život deník, však nepřívětivý osud ani v nejmenším nezlomil, v dobách, kdy nemohl vyjet za hranice, začal se věnovat sestavování rodinného rodokmenu. Závěr dokumentu nabízí velmi dojemné okamžiky, jednak při výročí slavného odjezdu na první cestu, při premiérách divadelních her napsaných podle jejich knih či při nahlédnutí do odtajněných složek bývalé StB. Skláním se před tímto téměř stoletým mužem s obdivuhodným nezkaženým morálním kreditem, jenž při rozhovorech vynikal svou upřímností a vrozenou skromností, člověk jeho formátu si bezesporu zaslouží ty nejvyšší pocty. ()
Životní vzpomínání téměř stoletého muže plného energie, který prožil svůj život naplno. Je to sice klasický oslavný dokument o české osobnosti, ale díky Miroslavově upřímnosti se nebojí odkrývat i temné stránky a bolesti ve vztazích. Dobře vysvětluje svou minulost, například o vstupu a odchodu z komunistické strany, nebojí se přiznat své chyby a naivitu. Potěšilo mě jak vyznal, že vysvětlení chůze po žhavých uhlících, které podali v dokumentu V moci ohně a bohů asi nebylo správné. Sám jsem ve svém komentáři k tomuto filmu napsal, že to vysvětlení zní srandovně. Muž, který neváhá po padesáti letech přiznat svůj omyl a nebojí se věci uvést na pravou míru. Takový muž si zaslouží úctu. ()
Galerie (27)
Photo © Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně
Zajímavosti (4)
- Film se natáčel 3 a půl roku. (M.B)
- Miroslav Zikmund zpočátku neměl o natáčení tohoto dokumentu zájem. Teprve když mu režisér Petr Horký vysvětlil, o co se bude jednat, souhlasil. (Terva)
- Stranická legitimace Miroslava Zikmunda, která byla použit v dokumentu, je jeho vlastní. (Terva)
Související novinky
Zemřel Miroslav Zikmund
Ve požehnaném věku 102 let nás opustil známý český cestovatel, spisovatel a dokumentarista Miroslav Zikmund, jehož životní pouť byla nerozlučně spojena s kolegou Jiřím Hanzelkou (*1920 - †2003). V… (více)
Best Film Fest 2014
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 11. do 17. prosince tohoto roku Best Film Fest, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů druhé… (více)
Jako malej kluk jsem se vždycky těšil na léto až pojedu na chalupu do jedný vesnice v jižních Čechách. Pod střechou jsem moc nepobyl, za to venku jsme se s klukama vyblbli. Kradli ovoce ze sadu, chytali na černo ryby, stavěli bunkry, škádlili holky, hráli fotbal a rozbíjeli okna. Bylo celkem jedno jestli svítí sluníčko, prší nebo bylo hnusně, pravda někdy jsem nepřišel domů sám, ale doprovázelo mě bahno a prach, ale hadice se studenou vodou byla v rámci mé spartanské výchovy dostačující řešení. Občas jsem dostal celodenního zaracha, to třeba když jsem domu přišel celej od asfaltu a babička pro naši hru na asfaltéry nenašla dostatečné pochopení. Samozřejmě jsem v chalupě trpěl jako zvíře, ale jen do tý doby, než jsem objevil knihovnu a v ní krásný starý vydání knížek pana Hanzelky a pana Zikmunda. Na tu chvíli, kdy jsem tu knížku poprvé otevřel a uviděl první obrázek nikdy nezapomenu, protože jsem se okamžitě ocitnul v jiným světě. Bylo to krásné živé čtení, po každý kapitole jsem zavřel oči a představoval jsem si v těch dalekých a neznámých zemí sám sebe. Od tý doby kdykoli slyším jméno Hanzelka a Zikmund si mě vybaví tenhle moment, vybaví se mě daleké země a dobrodružství, vybaví se mě ta jiskra v oku babičky, když mě o panu Hanzelkovi a panu Zikmundovi vyprávěla u ohně při opejkání buřtů v teplých letních večerech. Proto když jsem se dověděl, že se na září chystá premiéra dokumentu o panu Zikmundovi, měl jsem v tom, co chci vidět jasno.Aby byl dokument dobrý, musí mít kvalitní téma, informační hodnotu a nesmí nudit. To všechno tento dokument má, jenže Století Miroslava Zikmunda má ještě něco navíc, je děláno z velkou láskou a respektem a to je cítit z každého záběru. Nečekejte žádný dobrodružný cestopis i když záběrům a fotografiím z dalekých končin se nevyhneme (fotografie z vrcholu pyramid jsou neskutečný ). V tomhle dokumentu nám pan Zikmund dává srdce na dlani. Vypráví nám o svém životě, o svém vztahu s panem Hanzelkou, o své rodině, o tom jak se na jeho životě podepsali komouši, samozřejmě i o cestování a deníčkování a vypráví poutavě, a hlavně zcela upřímně. Když se pan Zikmund divá do kamery, tak člověk v jeho očích vidí upřímnost, poctivost, radost i bolest. Některé vyprávění pana Zikmunda je zábavné, jiné dojemné. Petr Horký nedělal tento dokument kvůli svýmu egu, ale aby dal prostor člověku, který si svůj dokument zaslouží. Rovnice H + Z ovlivnila drtivou většinu současných českých cestovatelů, mnoho otevřených dušiček naučila respektu k cizím kulturám a ukazovala nám čechům krásný, pestrý svět v době, kdy nám komouši dopřávali jen nekonečnou šeď fádnosti. Vím, že pan Zikmund můj komentář nikdy nebude číst, protože jeho domeček je plný knížek a krásných obrázků a pro technologickej blevajz v něm není místo, ale i tak. Přeji Vám pan Zikmunde pevný zdraví, spousty důvodu k radosti a moc děkuji za ty krásný chvíle nad vašima knížkama, které mě naučily snít, poznávat, respektovat a díky kterým jsem pochopil, že skutečná hodnota je umět poznat sám sebe a pro takové poznání je cestování ten nejlepší recept. () (méně) (více)