bratr.Milan

Drama jako vod Šejkspýra z nenormálního normalizačního Československa. Mladí tvůrci, kteří žili v ubíjející tíživé šedé době, se brání absurdní komedií a parodií na socialistické fungování podniků a socialistickou kinematografii. Protagonistu nakonec semele moloch normalizačního Československa a zlomený se přidá ke všem ostatním a zpívá hypnotizující mantru: „Má to cenu! Má to cenu!“

Je to zvláštní film. Asi by se něco takového v reálném životě nestalo, myslím ty okolnosti návratu Oliviera... Teď jsem si přečetl jeden ze zdejších obsahů a je tam napsáno, že je to podle skutečné události. Aha! Realita někdy překračuje naši fantazii. Všichni jsou tu více či méně vyšinutí, i ti, o kterých si myslíte, že nejsou. Celý film má zvláštní nepopsatelnou atmosféru, o které nevím, jestli se mi líbila, nebo mi byla nepříjemná. Něco přesně mezi.

Vyvolalo to ve mně hluboko zasunuté dávno zapomenuté vzpomínky. U těchto experimentálních filmů velmi záleží, jestli souzní, nebo nesouzní z vaší duší, jestli už jste někdy viděli pohledy, které Clipson ukazuje. Pokud je posuzujete logickou stránkou mozku, nedávají moc smysl. Můžu si o nich myslet co chci. Prenatální hudba doprovázená vzpomínkami z dětství a dospívání, někde uprostřed civilizace.

Možná bych se na Svatou Jiřinu nepodíval, ale protože moji oblíbení uživatelé se v hodnocení rozdělili na dva tábory, tak jsem se na ten kontroverzní film musel podívat, abych je rozsoudil :). Musím uznat, že pověst dobrého režiséra, kterou slyším z různých stran, si Jiří Strach nejspíš zaslouží. Jiřina Bohdalová je asi také dobrá herečka, protože jsem si všimnul, že v každém filmu zahraje přesně to, co po ní chce scénář a režisér. Takže její výkony ve filmech jsou přesně tak dobré, jak je dobrý scénář a režie. Podobnou zkušenost mám například u herce Karla Rodena. V tomto snímku je režie výborná, scénář už tolik ne. Je pro mě ukázkou, jak může jeden monolog rozbít dobře rozehrané drama. Tím je poslední řeč novinářky, kterou pronáší před koncem filmu. Obhajuje lež, že je dobrá, pokud má dobrý úmysl a zdánlivě dobré plody. Moje životní zkušenost je opačná. Nedávno mi dva lidé lhali s dobrým úmyslem, jedna blízká osoba a jedna, se kterou jsem zařizoval výstavu svých obrazů, ta se naštěstí včas zrušila. Když vám totiž někdo komu důvěřujete lže, protože sleduje dobré úmysly a vy na to přijdete, je to pro vás víc zraňující, než kdyby to byl nějaký lump se zlodějskými úmysly. Postava novinářky je zde prezentována jako kladná a morální žena, takže její významný monolog, který ukončuje její příběhovou linku vyznívá jako poselství filmu a názor scénáristy. Já s tímto názorem nesouhlasím. Lež s dobrým úmyslem je horší než lež od lumpa. Výborně zrežírované drama na skvělé téma, ale aby bylo i dobře zakončené, chtělo by to scénáristu s osobní zkušeností o dané látce. Tady to působí jako jeho názor od stolu na danou věc, který nesdílím a nepřijde mi ze života.

Jako ono je to asi za dvě*, ale přidám jednu za uvolněnou animaci, která byla pravděpodobně dělaná fixami. Pozor! Ve filmu je sežráno několik myší.

Esence osmdesátých let. Hned první tóny hudby mě vrátili do dětství. Hudba, animace, text i Hrušínského přednes jsou osmdesátá léta, jak si je pamatuji jako dítě. V polovině filmu jsem si uvědomil, proč na to hledím s otevřenou pusou. Vždyť já tu dětskou říkanku od Jana Vodňanského znám! Nejspíš jsme ji četli ve škole ve slabikáři a já ji od té doby neslyšel. Vrátilo mě to skrze první signální do dětství. Proto těch pět hvězd z mnoha a mnoha hvězd na nebi.

Obrovská nostalgie! Na prázdninách u babičky. Usnula u televize a my s bratrancem pozdě v noci na ČT2 sledujeme grotesky.

Pozor! Lékaři doporučují brát tyto skeče v malých dávkách, některé vtipy vás totiž mohou zabít, jiné unudit, a z vážnou tváří vám zde budou tvrdit totální pitomosti.

Výbuch poťouchlé kreativity a anglického humoru kdesi ve vesmíru.

Děkuji za pozvání. Rád přijímám a jdu.