Pestrobarvec petrklíčový

Prakticky nehodnotitelný a rozhodně zajímavý film, který musí potěšit všechny, kteří filmová díla rádi analyzují. Strickland si od začátku s divákem chytře pohrává a dává před něj indicie, jejichž význam ale později úplně změní a co nějak vypadalo, je vlastně úplně jinak. Na první pohled ohromí neuchopitelná a takřka hypnotická, chvílemi až snová atmosféra odlehlého sídla, které se řídí vlastními zákony a pravidly, kterou doplňuje vydařeným hudebním a zvukovým doprovodem. Strickland klade důraz na svéráznou vizuální stránku, která opravdu odkazuje někam do Itálie sedmdesátých let a působí jako z této doby. Vydařilo se mu i naprosto klíčové obsazení titulních rolí, protože jak Knudsen, tak D´Anna zvládly naročné party plné nejednoznačností a proměn na výbornou a snímek, v němž tzv. neslezou z plátna, utáhnou úplně samy. Oceňuji i zdařilé erotické scény, které nejsou prvoplánově skandální a mají v sobě zvláštní náboj, který hodně vypovídá o postavách. Je možná škoda, že některé věci Strickland nevysvětlí a nechá tak diváka přemýšlet třeba o tom, co symbolizují všudypřítomní motýli (zakuklenost? pomíjivou krásu? strach?) a co vlastně znamená, že palác má být ústavem, který se na zimu zavírá. Námětů k přemýšlení a rozebírání je tu dost a dost, nejvíc si ale cením toho, jak nenásilně a přitom funkčně tvůrce zobrazil to, že partneři od sebe mají určitá očekávání, hrají spolu hru a zoufale se bojí z ní vystoupit nebo ji nějak pozměnit, protože předpokládají, že budou zavrženi. Je pravda, že onoho artu je tu zbytečně moc a ve druhé půlce už se autor začíná nápadně opakovat a jen prodlužuje stopáž, která mohla být o deset minut kratší. Ano, The Duke of Burgundy je možná chvílemi manýra a póza, na mě ale docela zafungovala, nicméně jsem jí fakt musel jít trošku naproti, což rozhodně nebude platit u všech diváků. 70% (09.04.2015)

Je skvělé, že ony role, jež na sebe někdy více než méně dobrovolně a někdy zase více než méně nedobrovolně bereme pro potěšení partnerovo i své, nejsou povětšinou tak jasně vymezeny, aspoň se je nač koukat. Ležet jen po celou stopáž Evelyn v truhle, divák jako já by se navzdory podmanivé a smyslné atmosféře nudil, naštěstí si Cynthie pěstuje neopětovanou zálibu v sběru motýlů a já mohu opovrhovat. Čím? Tím falešným pocitem, jež byl nabyt, že si k sobě našly cestu, totiž že jsou absolutně zharmonizovaný skrz poslušnost jedné vůči druhé, hlavně však tou po mém skromném soudu tou nejhloupější formou vyjádření lásky, to jest tím, že si nakrásně řeknu, že já a jen já nejlépe vím, co znamená a milovat a obětovat a miluji a obětuji ze všech sil, tedy je vše, jak má být a ideálnější to být nemůže. Vážně, Evelyn jsi husa. Jsi ještě větší hlupák než já, a to už je co říct, to mi věř! No nic, nerad bych se dostal někde, kde jsem se dostat nechtěl. Už tak jsem se dosti vzdálil a vlastně nekomentuji film v celku, jako spíš chování jedné z postav, navíc dosti osobitě. Věřím však, že náhodnému čtenáři, kterýžto má s daným dílem zkušenost, a snad nejen jemu, je můj text s to něco říci a že jsem jej nesepisoval zbytečně. 75% (13.08.2015)

Schovanky Erose, sedmikrásné Morgiany, černé dámy v nerušené oáze. Kam až fantazie intimity dosáhne.... Sapfó pod flórem smyslnosti, pod vlivem hraček nejdráždivějších. Spuštěné do síťky vášně, zasypané v obřadní mystické atmosféře. Zpod přiléhavých vamp hadříků rozprašují vonné ženské ingredience. Vzduchem brázdí netušený vizuální /t/akt, tajuplný poutač milostné, hypnotické energie...Jsi můj další motýlek do sbírky, který přiletěl na květinku z květinky. S tebou rozkoš je vždy o patro výš. Všelicos smíš, ale jestli mé služby opustíš, seknu drápkem po tvých křídlech andělských. (11.06.2017)

Na Pestrobarvec petrklíčový jsem se chtěl vydat v době premiéry do kina, neučinil jsem tak a věřím, že bych na film musel jít sám. Není to zrovna ten typ, jenž by jste každému doporučili. Ať už z hlediska obrazové tvořivosti, díky níž se skutečně jedná o umělecký film. Jmenuji například dokonale vytvořené zátiší, na kterém si autor musel dát opravdu práci. V celkové kompozici je to něco, co může někoho po chvíli nudit a jiné fascinovat. Relativně monotóně může taktéž vyznít vztah Cynthie s Evelyn, ačkoliv se nenápadným krůčky posouvá v něco jiného. Na to všechno jsem si potřeboval v průběhu sledování zvyknout a potom teprve jsem docenil kvality. Všechno tu souvisí se vším a je to posledního detailu promyšlené dráma ze staré školy v tom nejlepším slova smyslu. Jedině snad délka je možná až neúměrná vůči tempu jaké film má. Celkově dost zvláštní film, který se mě líbil, ale znovu bych si ho jen tak nepustil - připravil by jsem se o zážitek. (25.05.2015)

The Duke of Burgundy je neo-goticky-esteticky dokonalá, jemne erotická dráma ktorá je podliata v marináde gialla. Práve takáto kombinácia je pre mňa filmová, gurmánska lahôdka. Anglický režisér Peter Strickland sa dokáže s vizuálnou a zvukovou stopou pohrať tak zapálene, že je vlastne jedno.. alebo skôr v záberoch vyslovene prekáža nejaký príbeh alebo postup deja. Je to vec ktorá robí s gialla (čo je vlastne subžáner Talianskeho kriminálneho thrilleru) umelecky nesmierne hodnotné dielo, hoci tu absentuje hocijaká substancia tohoto, mnou veľmi ceneného, žánru, dôraz na estetiku interiérov a exteriérov sa nedá zaprieť . Tak ako tento režisér skvele skombinoval tirto prvky vo svojom minulej snímke Berberian Sound Studio tuto nezaostáva vôbec za ničím. Celý čas sledujeme vyvíjajúc sa vzťah medzi dvoma zrelšími ženami. Jedna pani domu, pravdepodobne na nejakom grófskom sídle, a druhá je slúžka. Medzi nepríjemnou a krutou vlastníčkou sídla a slúžkou po čase vznikne veľmi silné sexuálne puto plné zvrátených úchyliek v podobe trestov, ale nemôžem povedať, že by išlo o vulgárne scénky. Čo je však najzaujímavejšie je to, že ich vzťah vôbec neovplyvnil ich formálne sociálne role. tresty, poslušnosť a arogantnosť medzi vzťahom slúžky a šéfky hrali ako nejakú fetišistickú úchylku. Bolo to také De Sadovsko zmyselné. Podľa mňa rozhodne nejde o nejaký sexploitation. K dokonalosti mi chýbalo málo ale predsa... Scenáristicky mi to neprišlo také pestré. Sledovať postaršie panie ako sa objímajú 1 a pol hodiny je síce pekné ale čakal som troška viac. (28.04.2015)