Muži, ženy a děti

Pokud bych si k snídani něco nedal, tak vajíčka. Směsice dramaticky tragických příběhů mladých i těch odrostlých, které josu poměrně dobře podané a doplněné hezkými obrázky :) Překvapují mě tady ty obecně uváděné žánry, nějak si nevybavuji nic, co by film v hlavní kategorii mělo řadit do "Komedie", fakt nic. Až dosud, až na jeden úlet, nenatočil a nenapsal Reitman nic vyloženě špatnýho, poklona a jen tak dál. Tohle sice nebudu nominovat na Oscara, ale vidět a se to dá, aniž byste chtěli poté vyletět z kůže někam poblíž Voyageru :) (09.01.2015)

Jeden z těch filmů, co vám fakt něco dají, donutí vás přemýšlet a často se k nim v myšlenkách vracíte. Nemyslím si, že by byl každý z nás totálně polapen virtuálním světem, ale rozhodně nejde o příběhy unikátních jedinců. Možná že i já bych měla radši mazat ven a podělit se o své pocity z filmu se svými přáteli, místo abych seděla s notebookem v klíně a ťukala tu tenhle komentář. :-) Na druhou stranu, v tom nevidím zas takový problém, pokud tomu člověk naprosto nepropadne. Internet, chytré telefony a všechny ty aplikace v nich nám jsou užitečné, často nám usnadní život. A je na nás, jestli si z nich budeme brát jen to dobré, nebo jim úplně podlehneme a přestaneme vnímat realitu. Neříkám, že Muži, ženy a děti otevřou oči všem závislákům, a ti už nikdy nezasednou k počítači, ale možná aspoň ještě jednou zváží, jestli tohle je ta správná cesta. Moc se mi líbilo, že se scénář vyhýbal snad všem klišé. Mockrát došlo na situace, které známe z jiných filmů, ale myslím, že ani jednou se nestalo to, co bych čekala. Žádná nemožná náhodná setkání, zaslechnuté rozhovory a další berličky, po kterých scénáristé často sáhnou, když dojdou nápady. Tady je to všechno pěkně tak, jak to známe z normálního života. Herecké výkony byly taky slušné. Klidně bych poplácala po zádech i Adama Sandlera, ke kterému jsem si v poslední době vypěstovala skoro až averzi. Pěkný, 4* (19.08.2015)

„Allison Dossová se zamilovala do Brandona Lendera v sedmé třídě. Jejím největším přáním bylo, aby první pusu dostala od něj. Brandon nevnímal zamilovanost Allison vůči němu, i když jednou mimoděk pronesl, že by ji ošukal, kdyby našel díru.“ Začátek byl krásně svěží, zábavný, měl nadhled a hlavně vypravěčku Emmu Thompson, která dodávala pronášeným informacím ještě vtipnější ráz. Nějakou dobu to tak pokračovalo a vypadalo na hodně povedenou tragikomedii, jenže pak se hlas vypravěčky začal pozvolna vytrácet, s ní také lehkost a postupně i zábavnost. Film byl čím dál víc vážnější a začal zabředávat do docela obyčejného, rutinního a nepříliš zvládnutého dramatu, konec byl už úplné klišé. Ve výsledku mi to tak vychází jenom na průměr, což je velká škoda. „Ta hra se myslím jmenuje Guild Wars.“ –„ To je jedna z nejhorších! Manželský pár v Číně hrál Guild Wars tak moc, že zanedbával své dítě, až umřelo z dehydratace.“ (15.01.2015)

Frustrace, deprivace, esemeskování osobě, která stojí vedle vás ... roztodivný virtuální svět to všechno zalepí, položí hlavu na rameno, obejme a štípne, abychom věděli, že jsme ještě živí, že vibrujem. Do košíku si k tomu můžete přidat Medianeras nebo Já, ty a všichni ostatní a zadělat si na trpce sladkou melancholii. (22.03.2015)

Ačkoli téma rozličného a deviantního vnímání sexuality bylo již propíráno jinými filmy i seriály, z nichž bych vyzvedl především Disconnect a pak také Six Feet Under a Pretty/Handsome, zdál se mi přístup Reitmana stále docela originální. Postavy nepůsobí jako z druhé ruky, každá má své unikátní prožívání, své vnitřní touhy a choutky, které jsou skrz obrazovku patrné. Ve filmu pak nemusí dojít ani k doslovné propojenosti (setkání postav), aby jednotlivé příběhy vykreslily jeden celistvý obraz o dnešní společnosti. Troufám si říct, že ač tento film není žádný zázrak, svého cíle dosáhl bez sebemenšího zakopnutí. 9/10 (09.02.2015)