Olga

Olga byla svá, měla svoje hodnoty, a těch se celý život držela.... "Před nikým se nerozbrečet a hlavně se nepodělat.." Neměla problém říct, co si skutečně myslí komukoliv. Přesně jak to vystihla scéna při setkání s Klasem. Položit mu nepříjemné otázky, dokázal asi jen málo kdo. Ona s tím problém neměla. (08.02.2015)

Nijak zvlášť vyjímečný dokument. Sestříhané scény které už více či méně známe. Olga mi nepřijde jako extra vyjímečná žena českých dějin. Z toho, že ráda chodila na houby a měla ráda přírodu si na zadek nesednu. Charitu navíc dělá každá manželka prezidenta. Hrdinku z ní nedělá ani úmrtí na rakovinu, když hulila jedno cigáro za druhym...Více jsem sledovala ve snímku atmosféru tehdejší doby na pozadí. Zasmála jsem se tak 3x. (15.05.2014)

Jsem sice velmi náročný divák, ale na druhou stranu jsem vytrénovaná a odchovaná tak připitomělými filmy a seriály, že přetrpím cokoliv a hlavně většinu výtvorů dokoukám do konce. Špatný film se pozná hned na začátku a pokud mám to štěstí a jsem zcela při smyslech, jsem schopná onen příšerný počin vypnout při prvních záběrech, což se, doufejme, neděje moc často, celosvětová kinematografie není na zdaleka tak špatné úrovni, jak se všichni domnívají, jen musíte dobře hledat. Jenže tohle, tohle je opravdu něco strašného. Hodnotit ani nebudu, vydržela jsem skoro hodinu a to bych přeci neměla ani dovoleno hodnotit. A mimoto mám alespoň nějakou miniaturní sebekázeň, která mi nedovolí něco takového udělat, to bych se pak velmi dlouho sžírala a vyčítala si, při každém pohledu na profil. Ech, to trochu přeháním, ale jen pro ten dobrý pocit to neudělám. Ač bych to tu chtěla trochu srazit, muhehe. Olga Havlová je úžasná bytost, inteligentní, upřímná, statečná a tedy chvályhodná žena, která pomohla našemu státu se postavit na vlastní nohy a bez její podpory by jistě nebyl Havel Havlem. A my jí můžeme děkovat, ovšem nikoli dokumentem, ve kterém vypadá jako neuvěřitelně introvertní a skoro až neschopná manželka prezidenta. A mrzí mě, že to musím takto napsat. Nevím, co si režisér myslel při skládaní dokumentu, ale vážně ho podezřívám z účasti na drogovém sezení či dokonce na samotném propagování omamných látek veřejnosti. Po hudebním doprovodu jedné zábavní seance na Hrádečku, kde byla jen zpola slyšet originální hudba a hlasy účinkujících, jsem měla vážnou obavu o své chatrné zdraví (to víte, přišla rýma), ale hlavně o to duševní, jelikož si nejsem stoprocentně jistá svou psychickou vyrovnaností po sledování všemožných zavádějících či snad až monotematických snímků. Nejenže autor nectil odkazu různých známých Halvových, dokonce se snažil přimyslet si něco vlastního, co pravda nebyla. A výběr osob, které četly různé spisy a deníky, nebyl akurátní, jelikož ani jedna z vyprávějících postav nevěděla, že ''j'' se ve slově ''jsem'' prostě nečte. A pokud tento příšerný zlozvyk (a kdo uhádne, jaký politik se ho nemůže odnaučit?) nedokáže potlačit v jedné větě, kde se slovo objevuje kupříkladu šestkrát, jsem ( a nečtu ''j'') nucena s přílivem dalších okolností popadnout ovladač a vypnout televizor a pak s předměty doličnými mrštit o podlahu (u televizoru bych si to samozřejmě nedovolila, zítra mi dávají Mentalistu a zde vidíte, že ani já nemám příliš duchaplný vkus, za což se omlouvám, ale chyby dělá každý a já se jen divám, já nevytvářím). Styďte se, pane režisére, tohle nebyl dokument o Olze. Tohle byl film poskládaný ze záběrů, které nejenže do sebe vůbec nezapadaly, ale aspoň jste mohl vybrat ty, ze kterých se divák něco dozví, přiučí, zasměje či se snad dokonce (ale to bychom chtěli moc) i dojme. A u mě se ani jedna z reakcí neprojevila. (27.01.2015)

Intelektuální, nemainstreamový, pohled na přední českou intelektuálku, který si nedělá ambice vypichovat to, co životopisci zdůrazňují, ale hovořit o tom, co tvůrcům přišlo zajímavé nebo milé. Dobře, že je, že byla. Snad naše budoucnost není v herdek tupých babách, které moc nafukuje, ale v těchhle normálních ženských, které s mocí zachází lidsky, jako s čímkoliv jiným. A nepanikaří, když mocné nejsou. Kdybych ji znal, asi bych ji měl rád. Díky tomuto dokumentu ji mám rád zas o něco víc. (28.09.2014)

Formálne skvele pripravené, no stále len domáce video. Kalkulujúc s predpokladom všeobecnej známosti verejne prezentovaných disidentov a undergrounďákov. To platí ale len pre ľudí, aktívne sledujúcich dianie na politickej scéne. Nezainteresovaných poučí o sledovaní manželiek protirežimných aktivistov tajnou políciou. Čiernobiele zábery a fotky zase ukážu ako vyzerali bytové mejdany v časoch normalizácie. Istú hodnotu má i starostlivo pre divákov naservírovaná poloha výnimočnosti ženy, ktorá nepodľahla rozmarom plynúcim z postavenia prvej dámy. Ostala stále rovnakou "holkou ze Žižkova" ako kedysi. Pod oficiálnym posolstvom je možné zo sporadických spoločných záberov s manželom Vaškom Havlom badať veľmi zvláštnu povahu ich vzájomného manželského vzťahu. Miesto pochopenia sa po rokoch to vyzerá na tolerované spolužitie s večným chlapcom. Našiel sa v cigovo-alko mraku zahaľujúcom jeho večné flirty (čosi napovie spomienka Vráťu Brabenca o tom, ako Olga Vaška naháňala okolo chalupy so sekerou v ruke). Vzájomne puto veľmi nebadať. Skôr chladnú odťažitosť z jednej i druhej strany. Dotyk, pohladenie či iné prejavy dôvernosti sú určené len ich radostne skackajúcim psíkom. Zo strany Olgy vidieť v gestách a výrazoch tváre nedôveru k manželovým rečiam. (18.02.2015)