Olga

Nebývale upřímná a pravdivá lidská bytost, která žila autenticky. Olga může být nesympatická, nenáviděná ale rozhodně si zaslouží absolutní respekt - ačkoli, ona proto, jaká byla nevynaložila žádné úsilí, prostě jiná být ani neuměla. Samotné zpracování dokumentu se mi líbilo, archivní záběry v kombinaci s rozhovory působily fakticky. Nemyslím, že je dobře vytvářet z lidí modly - a to nikdy. Ani Olga by neměla být idealizovaná jako někdo, kdo postrádá veškeré lidské chyby - obecně to nemám ráda na obdobných dokumentech, nicméně a protože je většina dokumentu tvořená archivními záběry, divák si udělá vlastní obrázek a v konečném závěru se "podtext" pana Janka ztratí. (26.07.2021)

Dokument Miroslava Janka přiznaně rezignuje na oficiální biografická data a místo toho nabízí informace o bývalé první dámě prostřednictvím archivních záběrů a osobních zpovědí lidí, kteří Olgu Havlovou znali, nebo s ní alespoň měli něco společného (ke slovu se dostane i její tehdejší bodyguard). Výsledkem je retrospektivní koláž, která nevypovídá ani tolik o postavě Olgy samotné, jako spíš o disentu obecně a o atmosféře míst, na kterých se disidenti scházeli. A také je tam Havel. Jinak je ale Jankův dokument až příliš opatrný, klouzající po povrchu a nenabízející nic, co by ho dělalo neobyčejným či atraktivním i pro opakované zhlédnutí. Působí to, jako by se tvůrci během natáčení potýkali s nedostatkem materiálu a vzali zavděk čímkoli, co se jim namanulo a alespoň trochu to souviselo s Olgou. Dokument je to slušný, ale s vynikajícím Občanem Havlem, kterého Miroslav Janek dokončoval po zesnulém Pavlu Kouteckém, se Olga srovnávat nedá. (27.06.2014)

Jsem sice velmi náročný divák, ale na druhou stranu jsem vytrénovaná a odchovaná tak připitomělými filmy a seriály, že přetrpím cokoliv a hlavně většinu výtvorů dokoukám do konce. Špatný film se pozná hned na začátku a pokud mám to štěstí a jsem zcela při smyslech, jsem schopná onen příšerný počin vypnout při prvních záběrech, což se, doufejme, neděje moc často, celosvětová kinematografie není na zdaleka tak špatné úrovni, jak se všichni domnívají, jen musíte dobře hledat. Jenže tohle, tohle je opravdu něco strašného. Hodnotit ani nebudu, vydržela jsem skoro hodinu a to bych přeci neměla ani dovoleno hodnotit. A mimoto mám alespoň nějakou miniaturní sebekázeň, která mi nedovolí něco takového udělat, to bych se pak velmi dlouho sžírala a vyčítala si, při každém pohledu na profil. Ech, to trochu přeháním, ale jen pro ten dobrý pocit to neudělám. Ač bych to tu chtěla trochu srazit, muhehe. Olga Havlová je úžasná bytost, inteligentní, upřímná, statečná a tedy chvályhodná žena, která pomohla našemu státu se postavit na vlastní nohy a bez její podpory by jistě nebyl Havel Havlem. A my jí můžeme děkovat, ovšem nikoli dokumentem, ve kterém vypadá jako neuvěřitelně introvertní a skoro až neschopná manželka prezidenta. A mrzí mě, že to musím takto napsat. Nevím, co si režisér myslel při skládaní dokumentu, ale vážně ho podezřívám z účasti na drogovém sezení či dokonce na samotném propagování omamných látek veřejnosti. Po hudebním doprovodu jedné zábavní seance na Hrádečku, kde byla jen zpola slyšet originální hudba a hlasy účinkujících, jsem měla vážnou obavu o své chatrné zdraví (to víte, přišla rýma), ale hlavně o to duševní, jelikož si nejsem stoprocentně jistá svou psychickou vyrovnaností po sledování všemožných zavádějících či snad až monotematických snímků. Nejenže autor nectil odkazu různých známých Halvových, dokonce se snažil přimyslet si něco vlastního, co pravda nebyla. A výběr osob, které četly různé spisy a deníky, nebyl akurátní, jelikož ani jedna z vyprávějících postav nevěděla, že ''j'' se ve slově ''jsem'' prostě nečte. A pokud tento příšerný zlozvyk (a kdo uhádne, jaký politik se ho nemůže odnaučit?) nedokáže potlačit v jedné větě, kde se slovo objevuje kupříkladu šestkrát, jsem ( a nečtu ''j'') nucena s přílivem dalších okolností popadnout ovladač a vypnout televizor a pak s předměty doličnými mrštit o podlahu (u televizoru bych si to samozřejmě nedovolila, zítra mi dávají Mentalistu a zde vidíte, že ani já nemám příliš duchaplný vkus, za což se omlouvám, ale chyby dělá každý a já se jen divám, já nevytvářím). Styďte se, pane režisére, tohle nebyl dokument o Olze. Tohle byl film poskládaný ze záběrů, které nejenže do sebe vůbec nezapadaly, ale aspoň jste mohl vybrat ty, ze kterých se divák něco dozví, přiučí, zasměje či se snad dokonce (ale to bychom chtěli moc) i dojme. A u mě se ani jedna z reakcí neprojevila. (27.01.2015)

Výjimečný život jedné výjimečné ženy, ženy, která žila život naplno, obdivuhodně jím procházela se všemi těžkostmi i radostmi, žena, jež byla oporou nejen Václavu Havlovi. Okouzlovala všechny kolem, budila úctu a respekt, slabostmi se netajila, naopak, smířila se s těmi svými i těch ostatních. Jen ten dokument se sám o sobě potlouká jaksi bezcílně, bezmyšlenkovitě se divákovi ztrácí a chvílemi není jasné, jestli vlastně vypráví o Olze, nebo o celé skupině lidí kolem. Divák se navíc nedozví o moc víc, než bez hlubších znalostí věděl už dávno... (09.07.2014)

Osobní portrét první dámy Olgy Havlové...Šel jsem do toho s tím, že se trochu poučím, získám větší přehled v politice a poznám lépe člověka, kterého náš bývalý prezident tolik miloval. Místo toho se mi dostala do rukou slátanina, kde se čtou dialogy starých spisů, osobních dopisů a mluví zde lidé, o kterých vůbec nevím kdo je kdo, chyběli různé popisky o jaký se jedná rok atd. Prostě absence všeho co by měl laik vědět. Pro mě absolutně nulová záležitost, na kterou jsem se dodíval pouze ze zvědavosti. 0% (04.01.2015)