Muž na laně

Já se bojím i na lanovku, takže mým snem by takové chození po laně určitě nebylo. Neměla bych snad ani žádných výtek proti zpracování a Alana mám v topce. Gordon Levitt byl bezvadný, ale já ho viděla téměř stále, jak chodí jen ve dvoumetrové výšce +- a to je u takových filmů průšvih. To je můj problém, snad jsem viděla příliš ukázek toho, jaké triky se v takových případech používají. Ovšem tu francouzštinu mu závidím a uskutečnit si nějaký svůj velký sen taky není marný. (30.12.2015)

Elektrizující zážitek do zimní pohody. Absolutně odzbrojující a zatraceně napínavá jízda. Provazochodec nezklamal a smekám před ním. Podotýkám, že film je fakt dobrý. Jak známo, obdivujeme, nač nemáme odvahu ani pomyslet. A to už nesčetněkrát jsem si říkal, že zvítězit v čemkoli je sice krásné, ale stojí za úvahu, jestli je to smysluplné, případně užitečné? Něco dokázat není vždy snadné, dokonce to nějakou dobu trvá, ale když se to povede, dostane člověk přesně to, řekněme okamžik štěstí. To znamená, že to funguje asi jako v tomhle filmu. Avšak pozor, zač může stát i vítězství, na jehož konci může být smrt. Pro oči úžasné, ale co se mne týče, pro mě může být štěstím i procházka venkovskou krajinou. (26.12.2015)

"Chci mezi věže Světového obchodního centra napnout lano a přejít po něm." Celníkům se má říkat pravda a Philippe si tím získal moje sympatie. Jeho kousky na laně se mi moc líbily, pantomimický rozhovor s Annie byl dokonalý a taky se musím přiznat, že jsem si nikdy neuvědomil, jakým problémem může být natáhnutí špagátu mezi dva baráky. Takže se dá napsat, že jsem byl vlastně s filmem spokojen, ale ona to není úplně pravda. Je totiž těžké být napnutý, když vím, že se to povedlo a ještě o něco horší je skutečnost, že jsem si hned po zhlédnutí tohoto snímku nezačal natahovat na zahradě lano mezi dva stromy. Tento pocit to ve mně určitě mělo vyvolat, ale nic takového se nestalo. (01.03.2016)

Na dvojčata jsem se vyšplhal hned po návratu z Everestu, což svědčí především o mojí supr trupr filmový kondici. A teď, když jsem se poplácal, vám povím, proč je Muž na laně silnější než Himalájský opus. To proto, že Philipp byl na tom laně sám. Sám za sebe, sám tváří v tvář svému životnímu snu, který si na rozdíl od bandy horolezců na jedno použití jednoduše nekoupil, nýbrž složitě vybojoval. I přes jeho světovou aroganci na mě jeho příběh působil upřímněji. Mít sen a k sobě pár přátel, jen tak se dostaneš krom tam i nazpátek. Zemeckis zabodoval, má jen tu smůlu, že dokument natáhl lano ještě o pár pater výš. (12.10.2015)

110 pater nad zemí procházející se mladík, se kterým není něco evidentně v pořádku. Silvestriho monumentární soundtrack dává tušit, že žabožrout, ladně se procházející po ocelovém laně, je ze svého skutku unešený a umně se ten samý pocit daří prodat divákům. Pro někoho může být Návrat do Budoucnosti Spielbergova zásluha, Forrest Gump souhrou všech možných i nemožných náhod a Polární expres novátorskou báchorkou, pouze co se týče technologické stránky. The Walk je však úplně někde jinde. Je živoucím důkazem přizpůsobibosti a vznešenosti herectví Josepha Gordona-Levitta, poctou a pochopením Filippa Petita a v neposlední řadě režijním koncertem Roberta Zemeckise, který dokázal v podstatě z komorního námětu vytvořit film s přesahem, který díky jeho smyslnému pojetí a kajícnosti dosahující hranic podrobení magičnem, dokáže zaujmout širokou věkovou kategorii. Bohužel zájem veřejnosti není natolik velký, jak by si Robertův umělecký comeback zasloužil, nic to však nemění na skutečnosti, že podobně strhující feel good film jsme od něj od Forrestových dob neviděli. Shrnuto a tučně podtrženo, velice by mě zajímalo, jak by vypadal dnešní Návrat do budoucnosti, jelikož co se týče trikařského hlediska, člověk ve 3D musí naprosto hltat atmosféru dvou již neexistujících budov a mít k nim respekt. Pár logických zádrhelů se jako vždy najde, ale to jsou víceméně jen drobnosti...97% (07.10.2015)