Iracionální muž

Třígrošová allenovská historka, která svým zpracováním připomíná spíše divadelní představení než filmové dílo. Předpokládám, že šlo jen o takovou oddychovku, kterou Allen sepsal za dva večery a natočil za dva týdny. Filosoficky je to naprosto debilní, to zkrátka musím říct natvrdo. Nesouvislé povrchní debaty, otírající se o Kierkegaarda či Heideggera, mají nejspíš simulovat vnitřní muka vyhaslého profesora. Ale kdoví, možná to byl záměr, nezatěžovat mysl diváka, ale jen se zlehka nést na vlnách banality a klišé a dát větší prostor pro základní námět. Po psychologické a vztahové stránce to totiž není o nic lepší, takže dost možná nakonec půjde jen o ten samotný závěr. O ten vtipný mysteriozní ornament trvající sotva dvě vteřiny, a který nakonec celé tohle představení spasí. (24.02.2016)

Woody zachováva svoju analýzu vzťahovej roviny a púšťa sa do nej formou existencionalizmu. Filozofické dielo, ktoré ale nie je určené širokým masám. Phoenix herecky exceluje, ostatní sa pri ňom len zviezli. Detektívna story je takisto pojatá veľmi filozoficky, čo mne osobne nevadilo, ale neosloví bežného diváka. Woodymu je to ale určite jedno. V celku je to ale dielo málo živé a málo turbulentné a naopak dosť predialogizované. (24.02.2016)

Nejfilozofičtější, nejosudovější a nejhrůznější Allen od Match Pointu. Smysl života, vražda a morálka lidského chování v jednom. Jo, možná je to ve mě, třeba mě Woody zase dostal, vyprávění i postavy mě fascinovaly, kam vše směřuje, jsem nepoznal, možná mě někdo z obdivu panu autorovi dokáže vyléčit, co můžu však bezpečně prohlásit, že to zatím není ani jeden z vás. 90%. (18.02.2016)

Změna je život... i kdyby ho měla někoho stát! Allen svěží, jako téměř pokaždé, rozverné piano, jedinečný kostýmní styl a rozumná stopáž výhodou, jinak též vcelku zábavná existencionálně-detektivní hříčka s nádechem knihomolské romantiky a morálním dilematem. A taky ráda vidím Joaquina Phoenixe... akorát že mě nutil podumávat, jestli pupek, kterým se na plátně pyšní, je dílem přírody, potažmo nezdravé výživy, a pokud tomu tak není, a pro roli Abeho musel snad přibrat, proč mně uniká smysl? Toho pupku. Každopádně si přes všechno myslitelství měl pan profesor nejprve zjistit, kým byla ve skutečnosti matka ze soudní kauzy, tady vidíme, jak je teorie zrádná, téměř vždy se zachováme... prostě iracionálně! Tak si to zrekapitulujem - příjemné, jemně humorné a přitom rozhodně ne plytké... jen ten pupek se ukázal být rušivým elementem ;-) a vlastně ještě Parker Posey. (23.06.2016)

Tak tie monológy by mi Woody pri pive asi ničím neobhájil. To, na čo by sme mali prichádzať ako diváci sami, nám režisér servíruje na zlatom podnose, pretože jednoducho napísal na papier nejaké myšlienky a nedá mu, aby ich nepovedal aj svetu. Pričom stačí jeden pohľad na Phoenixov výraz, aby sme tušili, čo sa deje v jeho vnútri, ale ihneď nasleduje monológ. Námet sa mi páčil, aj kamera, ale jednoducho tento film filmovým v tom pravom slova zmysle nie je a nechápem prečo ho tak Allen musel koncipovať. Osobne ho beriem ako filozofujúcu čiernu komédiu o hľadaní zmyslu života, niektoré Abeove poznámky o zbytočnosti filozofie a tým pádom aj celej univerzity ma bavili, len okrem spomínanej výčitky sa dosť ťažko dá veriť tomu, že z pupkatého štridsiatnika budú hneď všetky ženy hotové. (23.11.2018)