Iracionální muž

Jako pro učitele filosofie je pro mě tenhle film povinnost. Je to chytré, je to poutavé, je to svěží. Nakonec nezbývá než přiznat si, že když se má člověk rozhodnout, jestli se půjde udat, jsou všechny kategorické imperativy a závratě ze svobody volby jen intelektuální masturbace. Ne proto, že začal žít naplno, ale aby si zachránil krk. (1 177.) (27.03.2017)

Tak tie monológy by mi Woody pri pive asi ničím neobhájil. To, na čo by sme mali prichádzať ako diváci sami, nám režisér servíruje na zlatom podnose, pretože jednoducho napísal na papier nejaké myšlienky a nedá mu, aby ich nepovedal aj svetu. Pričom stačí jeden pohľad na Phoenixov výraz, aby sme tušili, čo sa deje v jeho vnútri, ale ihneď nasleduje monológ. Námet sa mi páčil, aj kamera, ale jednoducho tento film filmovým v tom pravom slova zmysle nie je a nechápem prečo ho tak Allen musel koncipovať. Osobne ho beriem ako filozofujúcu čiernu komédiu o hľadaní zmyslu života, niektoré Abeove poznámky o zbytočnosti filozofie a tým pádom aj celej univerzity ma bavili, len okrem spomínanej výčitky sa dosť ťažko dá veriť tomu, že z pupkatého štridsiatnika budú hneď všetky ženy hotové. (23.11.2018)

Netradičný Woody, najmä vnútorným svetom postáv, hoci jeho konfrontačný a dialógový svet je stále plný objavovacieho potenciálu. Trošku mi preto prekáža monotematickosť a predurčenie hlavnej línie naratívnej premisy, akoby postavy ničím iným nežili, než entuziazmom po sebe samých. Teda Phoenixova postava má zložitejšie parametre, ale ako znie jazzový podklad charakterizujúci atmosféru snímku, nikam sa neponáhľame, zapúšťame korene a žijeme pre najbližší zmysel nášho poslania. A keď nepríde, vyrobíme si ho sami. Stále obsiahle elánom a autorským citom, možno už nie takým tvorivým odhodlaním, ale stále s vkusom. A to je pre Iracionálneho muža najdôležitejšie. (26.08.2016)

Už dlouho jsem se tak nezasmála! Proboha, je tohle vůbec možný? Joaquin byl tak úžasný, že to byl první film, ve kterém jsem ho díky jeho skvělým schopnostem zahrát kohokoli, upřímně nesnášela. Mimochodem, vůbec nechápu, co holky vidí na takových sebestředných, věčně rozervaných, pesimistických typech, co dokážou mluvit jenom o sobě a také proč je zrovna tento film v kategorii drama/mysteriózní. Protože jsem vůbec nevěděla, co mě čeká, ani v obsahu se to nedozvíte, byla jsem do toho hozena rovnou po hlavě a přátelé, takhle jsem se nepobavila už dlouho (zvlášť u scény rodinného oběda, kdy rodiče s dcerou rozvíjí své teorie a Abe tam sedí jako ten největší ... ehm). I po možné prvotní absenci nadšení doporučuji vydržet až do konce. Dobrá nálada zaručena! (07.06.2021)

Pokus o návrat na cynické pole Match Pointu, které pro mě osobně selhává v nejasném vypravěči a až příliš průhledné „osud“ pointě, jíž by mnohem víc slušel jiný vítěz. Po většinu času to ale má správný Allenův rukopis, jemuž už se možná na stará kolena trochu třese ruka, ale pořád dokáže napsat skvělé dialogy. Jen ty postavy jsou tentokrát až moc jednorozměrné. Ale zase jsem se vlastně ani nestihl nudit, protože Allen dokáže i o ničem mluvit s noblesou. A to mě stále ještě v jeho podání baví… (06.09.2015)