Děti velké revoluce

Griffithovi se s Dětmi velké revoluce povedlo zůstat někde na pomezí geniální Intolerance a sentimentálního Zlomeného květu. V případě tohoto filmu je však největším mínusem jeho délka, některé scény jsou opravdu vycpávkové, podobně jako občas lehce krkolomné zvraty. Přesto jde po režijní stránce opět o velké dílo doby němého filmu. (27.08.2009)

D.W.Griffith bol majstrom réžie nielen z hľadiska svojho neuveriteľného megalomanstva, ale predovšetkým dokázal pracovať s hercami, divákovimi emóciami a gradáciou svojich príbehov. Dve a pol hodiny pri 90 rokov starom filme a ani minúta nudy, tomu hovorím nadčasovosť. Orphans ponúka aj dostatok podnetov na zamyslenie, podávaných síce polopaticky, ale v kontexte doby to vôbec neprekáža a skôr film udivuje nečiernobielym poňatím postáv, respektíve davu, ktorý nie je ani v prípade šľachty, ani v prípade chudoby vykreslený v pozitívnom duchu. V tom sú zobrazené až jednotlivé postavy, či už z jedného, alebo druhého tábora. Nech sa dajú súčasní režiséri so svojimi CGI historickými veľkofilmami a instantnými melodrámami vycpať, ja si radšej pozriem tisícky štatistov v reálnych kulisách a krásny príbeh lásky dvoch sestier v 90 rokov starom veľkofilme. (11.02.2013)

Výborný příběh s velice bohatou scénáristickou prací a perfektními hereckými výkony. Napětí v poslední hodině se neustále zvyšovalo a já strnul v dějovým čase. [8,5/10] (D. W. Griffith) (Němý čb. /// Produkce: D. W. Griffith /// Scénář: D. W. Griffith podle divadelní hry The Two Orphans Eugène Cormona a Adolphe d´Enneryho /// Kamera: Paul H. Allen, G. W. Bitzer, Hendrik Sartov /// Hudba: Louis F. Gottschalk, William F. Peters) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (29.12.2011)

(1001) Tenhle film mě ze všech Griffithových zaujal nejvíc, a to asi tím, že jeho děj mě nejméně iritoval. Zrození národa je ve svém vyznění hrozné, Intolerance oproti tomu zase působí patolízalsky a svatouškovsky a Zlomený květ prostě hraje tak strašně na city, že se to skoro nedá vydržet. I když v Dětech velké revoluce je nejspíš formálně za zenitem, alespoň se mi dostalo zajímavého dobového pohledu na zkaženou novověkou šlechtu. Třeba si nedovedu představit, že by v současném americkém mainstreamovém filmu hrdina příslušící "k těm špatným" dělal ty špatné věci, které páše jeho skupina, než se přidá k druhé barikádě, a tady vidíme de Vaudreyho jako docela parchanta, než se v něm hne svědomí. A dokonce se mi u tohohle filmu dostalo i jakéhosi napětí, které jsem u předchozích režisérových filmů postrádala. Ačkoliv byl děj stále předvídatelný a jednoduchý, opravdu mě zajímalo vidět, jak dopadne. (23.07.2009)

D. W. Griffith opět ukazuje svoje režisérské mistrovství, kdy dokonale zachycuje podstatu a atmosféru jednotlivých scén. To platí jak o scénách násilných, které je pácháno především na dvou sestrách, tak třeba ve scéně se šlechtou. Velká revoluce není obecně téma, které by mě zajímalo, ale film poměrně věrně zachycuje dobu a místo, a to jak exteriéry, tak i interiéry a oblečením postav. Griffith opět ukazuje, jak dokáže pracovat s tím, co chce prezentovat a jak moc věrně se o zachycení snažil. Herecké představitelky, ve skutečnosti sestry Lilian a Dorothy Gish, jsou pak opět ozdobou filmu. Na svou dobu jsou všechny Griffithovy filmy prostě úžasné. Navíc tenhle je tematicky méně kontroverzní. (12.02.2014)