Děti velké revoluce

(1001) Tenhle film mě ze všech Griffithových zaujal nejvíc, a to asi tím, že jeho děj mě nejméně iritoval. Zrození národa je ve svém vyznění hrozné, Intolerance oproti tomu zase působí patolízalsky a svatouškovsky a Zlomený květ prostě hraje tak strašně na city, že se to skoro nedá vydržet. I když v Dětech velké revoluce je nejspíš formálně za zenitem, alespoň se mi dostalo zajímavého dobového pohledu na zkaženou novověkou šlechtu. Třeba si nedovedu představit, že by v současném americkém mainstreamovém filmu hrdina příslušící "k těm špatným" dělal ty špatné věci, které páše jeho skupina, než se přidá k druhé barikádě, a tady vidíme de Vaudreyho jako docela parchanta, než se v něm hne svědomí. A dokonce se mi u tohohle filmu dostalo i jakéhosi napětí, které jsem u předchozích režisérových filmů postrádala. Ačkoliv byl děj stále předvídatelný a jednoduchý, opravdu mě zajímalo vidět, jak dopadne. (23.07.2009)

„Siroty búrky” sú dve, vychovávané, ako sestry, a pritom nie sú sestry, keď v skutočnosti sú naozaj sestrami, jedná sa volá Louise, pochádza z významnej, aristokratickej rodiny, ale ešte o tom nemá ani páru, lebo bola ponechaná napospas osudu, že ešte k tomu aj neskôr oslepla, kedy Henriette Girard má najskôr veľmi nebohaté korene, pričom vyrastajú spolu odmalička, kedy úplnou a čírou náhodou osudu si v dospelosti vymenia úlohy, keď «slepá» bude dlhšiu dobu v zovretí frekventovanej žobráčky Frochardovej, že zase nie vždy "chudoba chudobu bije" , keďže sa jej zadarí zapáčiť sa Chevalierovi de Vaudreymu, ktorého famílii svitá na horšie časy, pretože sa pomaličky schyľuje k "Veľkej francúzskej revolúcii" , čiže sestry budú hodne dlho odlúčené, a ja medzitým stretávam také historické osobnosti, akými boli napríklad: DANTON, ROBESPIERRE, či aj francúzsky kráľ ĽUDOVÍT XVI. , ktorý spolu s manželkou Máriou Antoinettou skončili sťatí pod GILOTÍNOU, ó, áno, normálne nebude stíhať zotínať hlavy, skrátka, tento mechanický nástroj bude praskať vo švíkoch, kvôli ľudovému tribunálu, ktorý si teraz diktuje podmienky ! Vystupuje tu množstvo postáv, scenár je popretkávaný všelijakými udalosťami, ktorých sa vždy nejako zázračne dotýkajú obe, (ne)vlastné sestry. / Lilian a Dorothy Gishové (sestry), spoločne vystupujú na Nemom plátne, a sú k tomu aj fantastické, keď nestíham udeľovať pochvaly, a to isté platí i pre "Otca filmovej réžie" - D.W.Griffitha, ktorého filmárske postupy, sú ojedinelé svojho druhu ! Opäť cca. 2 a pol hodinový, nemý, historický - Megafilm, s kvantum komparzistov, a pritom je to extra prehľadné. Orphans of the storm z roku 1921, vnímam, ako "MASTERPIECE" . (14.05.2020)

Výborný příběh s velice bohatou scénáristickou prací a perfektními hereckými výkony. Napětí v poslední hodině se neustále zvyšovalo a já strnul v dějovým čase. [8,5/10] (D. W. Griffith) (Němý čb. /// Produkce: D. W. Griffith /// Scénář: D. W. Griffith podle divadelní hry The Two Orphans Eugène Cormona a Adolphe d´Enneryho /// Kamera: Paul H. Allen, G. W. Bitzer, Hendrik Sartov /// Hudba: Louis F. Gottschalk, William F. Peters) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (29.12.2011)

Období Velké francouzské revoluce poskytlo Griffithovi ideální prostředí pro rozehrání jeho výpravného příběhu; s patřičnou dávkou patosu, sentimentality, protivenství a heroismu. Přesně jak to měly masy jeho diváků rády. Snad nikdo v období němého filmu neuměl takhle prvoplánově, a přitom do detailu přesně a účelně, pracovat s diváckými pudy a emocemi. A nikde nepřinášela finální katarze větší pocit zadostiučinění, než v jeho efektně nasnímaných filmech. (03.05.2024)

Griffithovi se s Dětmi velké revoluce povedlo zůstat někde na pomezí geniální Intolerance a sentimentálního Zlomeného květu. V případě tohoto filmu je však největším mínusem jeho délka, některé scény jsou opravdu vycpávkové, podobně jako občas lehce krkolomné zvraty. Přesto jde po režijní stránce opět o velké dílo doby němého filmu. (27.08.2009)