Zátopek

Emil Zátopek byl bezesporu výborný, houževnatý sportovec, který dokázal v životě mnohé. Ale také byl zapálený komunista, spolupracovník StB, který sice po roce 1968 dostal přes prsty, ale to jeho přesvědčení pořád zůstalo. To mi vůbec nevadí, vadí mi jen způsob, jak je v celém filmu vyobrazen. Vlastně jako hrdina, vesměs kladná postava a když si vzpomenu na jeho rozhovor z roku 1984 jak hájí bojkot olympiády v USA je mi z toho tak nějak smutno. Přesně podobně jako v Masarykovi, nebo Palachovi. Komplikované osoby, které jsou nám filmově servírovány převážně, jako hrdinové, ale při bližším a důkladnějším zkoumání jejich životopisů zjistíte, že to takhle (možná) ani nebylo. A nezachrání to ani přesvědčiví  herci a výborná výprava, protože ta nejdůležitější věc a to vykreslit úplný a pravdivý charakter tohoto báječného běžce David Ondříček prostě a jednoduše nedokázal. Aspoň podle mého velmi skromného a subjektivního názoru. (19.04.2022)

Mezi zásadní klady filmu bych zařadila zbourání rovnou dvou klišé zároveň. Sportovní film, který není pouze o tom, kterak břídil tvrdým tréninkem ke zlatu přišel, to je pomalu zázrak sám o sobě. Životopisný film, který se více soustředí na dobové konotace, jež utvářely signifikantní milníky v životě dané osobnosti, než na samotnou postavu, to už je skutečně mimořádné. Poměrně zásadní výtku bych však měla k realizaci sportovních scén. Chtěla jsem být napjatá, jak maratón dopadne, chtěla jsem Zátopkovi fandit, ale Ondříček mi to svým až nehorázně chladným odstupem neumožnil. Je smutné, když jsou dokumentární filmy  mnohem emocionálnější, než hraný snímek. (20.09.2022)

Zátopek... Když jsem tak v kině koukal na neuvěřitelné výkony Václava Neužila a přemýšlel o Zátopkovi s tím co jsem o něm četl a porovnával to s tím co prezentoval tento film, napadlo mne další podobné jméno. Někdo bude namítat, že jsem se zbláznil a že srovnávám nesrovnatelné. To jméno je Karel Gott. Jistě, srovnávat dobu padesátých let, kdy šlo doslova o kejhák i nejednomu rudému soudruhovi s obdobím normalizace jistě nejde. I když soudruzi uměli život dotyčnému zničit i jinak, důkladněji a trýznivěji než deseti minutami škrcení na napjatém provaze nad popravčí šachtou. Ale při podrobnějším srovnání tu máme mnoho shodných znaků. Nesporný talent, vypracování se od prvních krůčků po skutečnou legendu, sebekázeň, dril, a pak také touhu dělat svojí milovanou profesi doslova za každou cenu. Já vám to podepíšu, ale nechte mne v klidu dělat to v čem jsem dobrý. Zde možná Karlu Gottovi trochu křivdím o něco více než Zátopkovi, který byl výrazně angažovanější. Ne, neodsuzuji. Z toho co vím o padesátých létech člověk nemá právo dnes odsuzovat takto od stolu s kvalitní vonící kávičkou vedle klávesnice. Tehdy byla jiná doba. Krutá. Ale to neznamená, že by se u konkrétních lidí o této době nemělo mluvit a už vůbec nic zamlčovat. A zde mi trochu mrzí, že film ze Zátopka udělal takového vlastně docela jednoduchého jedince s vyběhaným mozkem, který vlastně toužil jen běhat, běhat a zdokonalovat si časy kol. Je to škoda, protože na škodu by nebylo naopak odkrýt více z toho vnitřního boje a snad i strachu z režimu uvnitř duše Emila Zátopka. Proč? Protože o jeho sportovních výkonech i třech zlatých ví skoro každý. O tom nemusel být točen film. To je jen má osobní poznámka k námětu. Z hlediska filmařiny se mi to líbilo. Dobu se podařilo vystihnout pěkně (až na ten záběr na chodník v Praze s bezbariérovou úpravou v podobě varovného a signálního pásu, to by soudruzi byli tehdy sakra napřed!) . Kamera byla super a samozřejmě výkony Marthy Issové a zejména Neužila. Když na konci maratónu řval stadion Zátopek, v duchu jsem volal Neužil! Přeji mu další krásné role, ale tahle byla jistě jednou z jeho životních. Jsem rád, že si česká kinematrografie troufá na stále ambicióznější projekty s dobovými zahraničními exteriéry, byť tam našinec lecos poznal z našich luhů a hájů. V součtu tedy dávám za 3 protrhlé bílé cílové pásky, protože mi v tomto filmu chybělo ještě něco co by u sportovního filmu nikdy chybět nemělo a to dokonce ani když znáte výsledek historické události. Napětí. To tam nebylo žádné a ve 2/3 filmu jsem se dokonce lehce nudil. Přesto film doporučuji vidět, nejlépe v kině. Překvapilo mne, že Cinema City na Westfieldu Chodov bylo narvané k prasknutí a zbylo na nás pár posledních roztroušených míst. * * * (23.10.2021)

Co lze Zátopkovi vytknout? Je to další z řady životopisných příběhů, kterými ve světě neprorazíme. Sterilní, to je adjektivum, které mi připadne nejpříhodnější. Nezpochybňuji Zátopkův přínos sportu a zviditelnění Československa ve světě, zejména jeho heroický výkon na olympiádě v Helsinkách. Na druhou stranu má být tento člověk, jenž asi v životě nic jiného nedělal, ničemu jinému se nevěnoval a nejspíše ho nic jiného nezajímalo. vzorem, modlou, kultem?! A máme o něm točit dvouhodinové filmy, v nichž jen běhá, běhá, omílá, že ho nic jiného nezajímá, dokonce ani budování rodiny? V porovnání s Chybami a Okupací jednoznačně prohrává a selhává. Oba filmy jej předčily tématem, zpracováním, progresivitou. Herecky samozřejmě nabídl úžasnou příležitost Václavu Neužilovi, jenž ji se svým perfekcionismem chytil za pačesy a k Thalii přidal další ceny. Masky a kamera jsou rovněž výtečné. Ale co dál? Do kdy budeme do zahraničí a na Oscary posílat takové filmy? Dokud si neuvědomíme, že takový film nikoho za našimi hranicemi nezajímá? (18.10.2023)

Jako každý i já přirozeně vím, kdo byli Dana a Emil Zátopkovi. Taky mám povědomí o tom, co oba ve světě sportu dokázali a že sobě navzájem byli vším. O čem však nemám ani páru byl jejich soukromý život a jejich cesta za úspěchy. Proto se musím spoléhat, že tvůrci vycházeli ze všech dostupných pravdivých informací, které měli a film opravdu kopíruje život naší nejúspěšnější atletické dvojice. Václav Neužil zahrál fenomenálního Ťopka naprosto úžasně. Rovněž klobouk dolů před celou filmovou výpravou, takže můj celkový dojem byl jedno velké "páni". Co mi trochu vadilo byly pro mě chaotické přesuny ze "současnosti" do minulosti. Rovněž jsem ve snímku něco postrádala, něco mi tam chybělo, ale popsat to neumím. Možná velké očekávání z příliš superlativních hodnocení zprava i zleva. Nevím. (03.09.2021)