Zátopek

Po víc než roku jsem tento týden zavítal do kina na nový český film a musím říct, že nelituji. Dokonce, měl-li bych si vybrat z trojice mnou posledních viděných novinkových filmů Havel – Šarlatán – Zátopek svého vítěze, byl by to právě Zátopek. Jsem rád, že přesto jak domácí kinematografie poslední roky stále víc upadá do velké bezradnosti, zde vznikají alespoň povedené životopisné filmy o zajímavých osobnostech, jaké mě dokážou obohatit a jaké většinou dokážu ocenit. Zvláště když si uvědomím, že od doby Synů hor a Dědečka automobilu zde 65 let(!) nevznikl žádný hraný film, který by vyprávěl o úspěších či životě některého z českých sportovců, podobný titul zde prostě scházel. Oceňuji i to, že se David Ondříček jako režisér a producent nebál sáhnout i do zahraničí, do jedné z hlavních rolí austrálského Zátopkova přítele angažovat přímo austrálského herce a také nechat pro autenticitu zaznít jejich dialogy v angličtině. Film má vedle výborného technického zpracování a hereckých výkonů dle mého názoru i nebývale zdařilý scénář, který ukazuje Zátopka mimo závodní tratě i jako obyčejného člověka se svými chybami, včetně jedné slabé „zbabělecké“ chvilky nebo jisté nafoukanosti, ale zároveň na druhé straně jako poctivého sportovce se smyslem pro čest, přátelství a schopnost udělat odvážné gesto i v reálu, jeho výslední portrét tak na mě působil poměrně plasticky. Rovněž kvituji, že ačkoliv dochází v pozadí Zátopkova příběhu i na nezbytnou politiku, film se ani jednou nepřeklopí do další novodobé agitky o komunismu, drží si odstup od hodnocení této složité doby a hlavní myšlenka spočívá zcela jinde, mimo jiné v síle obyčejného lidského přátelství. Jediné, co ve mě vyvolalo mírně rozpačité pocity, byly občas zmatené skoky v času a prostoru, zvláště ty podivné střihy během důležité olympiády např. do přírody, kde najednou nahý Zátopek zpíval uprostřed jezera na skále, jsem moc nepobral a asi bych se raději přimlouval za klasické lineární vyprávění bez podobných „uměleckých“ ozvláštnění. Naštěstí podobných chvilek bylo minimum a nijak zvlášť mi velmi pěkný zážitek nezkazily. [85%] (19.09.2021)

Je to skvěle natočené i skvěle zahrané, ale stačí to na zápis do diváckých srdcí? Za mě úplně ne, protože coby celek je Zátopek nesourodý a emočně slabý. On toho totiž David Ondříček se svým týmem naťukne docela dost, ale neklepne do dostatečné hloubky. O tom, že po výpravné stránce jede na maximum a retro stylizace (dobové rekvizity, burácející stadiony) funguje výborně, se nebavme. Emil makal ve zlínské obuvnické továrně, byl to takový prosťáček, který dostal příkazem, že musí jednorázově na dráhu. Překvapivě urval druhé místo, sledujeme tak jeho další stěžejní atletické kroky až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách (1952). K jeho kariéře se vracíme díky návštěvě australského běžce v osobní krizi v roce 1968, který svůj vzor přijede do Prahy okupované Sověty navštívit. Ve velkém je tu samozřejmě vztah s Danou, s funkcionářem mnoha tváří, otřeme se o politiku, o problematiku rodičovství vrcholových sportovců, o rozdíly mezi mužským a ženským výkonem… Jenže to všechno jen naťukneme. Tvůrci nám předkládají, že mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji nebo že se závodů nehodlá jen zúčastňovat, ovšem pak přijde odlet na Emilovu vrcholnou akci, přičemž se postaví za kamaráda a projeví se jako osvícení chlapík pevných zásad. S Danou se rádi škádlili i báječně doplňovali. Pak ovšem přijde mráček skrze děti (na lyžařském svahu), dál ale s motivem nepracujeme, v současnosti (1968) nicméně vnímáme náznak partnerského odcizení, pak se ale Dana najednou zjeví a usmaží vajíčka. Ačkoliv ze společných scén Neužila s Issovou dýchá autenticita a jakékoliv zápolení při vbíhání do zatáčky je prostě výtečně natočené, ocenil bych prostě cokoliv navíc, co odděluje dobrý film od skvělého. I třeba víc temnějších tónů (motiv plakátového chlapce systému měl dostat víc prostoru než linie trápícího se australského rekordmana). Že byl Zátopek výjimečný atlet, jsem věděl i dávno před projekcí. (30.09.2022)

Stačí znát definici psychopata. Nebo nějakého osobně. Splňoval snad všechny body. Motivace běhu? Podíval se, kdo je favoritem a musel ho předběhnout. Za každou cenu. Žena? Bylo mu s ní fajn, chtěl ji, měl ji, ale její výsledky, sny, touhy? Natož děti? Nedejbože nechat se zastínit na minutu na tiskovce její zlatou medailí. Pak si raději budeme hrát na usměvavého debila. Proč nejdou jeho činy pochopit? No protože to tak u těchto mužů bývá. Tak strašně se chtějí líbit, tak moc chtějí, aby je měl každý rád... Přes palubu hodí kohokoli, okolí jde mimo nich, nulová empatie, jen já a třeba i na besedách, ale hlavně že mě poslouchají, milují, tleskají, ale někdy nepochopitelně pomůžou, potěší, pokud se to týká jich samotných, i se zastanou. V tom není třeba hledat logiku. Zátopek běhal v politicky šílené době, byl logicky terčem manipulace komančských pohlavárů, toto bylo náročné pro každého, ale u něho konkrétně je zřejmé, že na politiku bodal jako na vše ostatní, jel si jen a zásadně na svoje běhání. 40x 400m za dopoledne na tréninku? Žádný trenér? Já sám, já sám? Ok. A vyhrál. Byl to namakanec. Bez debaty. Že vystoupil z letadla? V tom by hledal politické gesto jen naivní snílek. Psychopati mívají kvanta svých důvodů, v těch se vyznají jen oni. Ale kritizovat národní poklad není snadné, no dvě strany mince, jsou stále dvě a to se tvůrcům podařilo nastínit trefně. Martha byla naprosto úžasná, vztahové turbulence Zátopkových fungovaly na plátně skvěle, závody natočeny, že máš chuť vyskočit ze sedadla a tleskat, každá scéna propracovaná, jako je v našich filmech vidět málokdy. Kamera, scénář, retro výprava, kostýmy a nádherná hudba Beaty Hlavenkové. David Ondříček natočil parádní biják, kterého si vážím a přeji mu mnoho úspěchů i na poli zahraničním. Velká paráda! Kdo Zátopka zažil osobně, nebo dokonce znal, ví svoje. Paní Dana byla úžasná dáma s výjimečným srdcem, patřím k těm, kdo nechápal spíše ji. A Vašek Neužil? Toho já neviděla, já viděla Zátopka. Gratuluji, tohle by, za jiných časů, byl plešoun na plešouna. Klobouk dolů, pecka nevídaná! Mistrovské! (10.09.2021)

„TY MÁŠ BĚHAT, VYHRÁVAT MEDAILE A NE SE MOTAT DO VĚCÍ, KTERÝM HOVNO ROZUMÍŠ…“   Super příběh, normální dialogy, fajn režie, kamera a skvělej Neužil. Prostě dobrej film o velikánovi československýho sportu a zasranýho propojení komoušský ideologie se „vším“.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Můj život je o překonávání prahu bolesti. A o běhání.  ///                  PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (17.10.2022)

"Nesmí to být nuda. Nesmí to být vězení." Ondříčkovi se podobně jako Ševčíkovi před pěti lety s Masarykem podařilo natočit životopisný film, jenž by zcela v pohodě ustál porovnání se zahraničními snímky. Z technického hlediska jde o audiovizuálně dobře uchopený film, který nepůsobí lacině a veskrz ani kýčovitě. Herecké výkony si zaslouží pochvalu - od zdánlivě přitroublého Neužila, přes zásadovou Issovou, až ke grázlovitému Miklušovi. Našlo by se pár scén, které byly, ehm, zvláštní ("Ach, Ťopko, Ťopko!" či Zátopkova lekce koupání následovaná Clarkovým prozřením), nicméně ty se v porovnání s kvalitním zbytkem snímku ztratí (v davu). Nejvíce mě asi dostala scéna s vysíleným maratonistou. Poetická a na první pohled nezapadající vize s domorodcem měla nakonec své opodstatnění a "kouzlo". P.S. "Když nemůžeš, přidej!" (29.08.2021)