Režie:
Francesco MunziKamera:
Vladan RadovičHudba:
Giuliano TavianiHrají:
Marco Leonardi, Peppino Mazzotta, Fabrizio Ferracane, Barbora Bobuľová, Aurora Quattrocchi, Anna Ferruzzo, Giuseppe Fumo, Pasquale Romeo, Vito Facciolla (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh tří bratrů z kalábrijské zločinecké rodiny je tlumenou moralitou inspirovanou skutečnými událostmi. Překupník drog Luigi, podnikatel Rocco a excentrický pasák koz Luciano se dostanou do problémů poté, co se Lucianův syn a příslušník ztracené generace Leo kvůli banálnímu sporu dopustí aktu zastrašování v baru spravovaném klanem rivalů. Z drobné neshody vyklíčí konflikt, který má ve výsledku rozměry antické tragédie. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (37)
Hodně se hraje na atmosféru a na stylizaci. Hra tmy a světla, nebo možná i absence světla, jsou na první pohled patrné, stejně jako barevné filtrování, které dodává filmu temné odstíny. Bohužel dějově mi snímek až tak zajímavý nepřišel a sledovat jen to, jak jsou obrazy krásné a zajímavé, mi nepřijde až tak zásadní v mafiánském filmu. Lepší děj bych ocenil více. ()
Celkom zaujímavo natočená talianska mafiánska dráma, ktorá s citom poukazuje na mafiánske pomery a aj to, ako títo ľudia často končia. Od prvých málo zaujímavých scén až po poslednú, ktorá tak trošku zobrala dych, to bolo naozaj poctivo natočené. Nevyhlo sa to hluchým miestam, ale v rámci európskej kinematografie ďalší slušný kúsok. 65 % ()
Italsko-francouzská mafiánská rodina a jejich příběh. To rozhodně nezní špatně, z tohoto prostředí se dá čerpat výborně (viz Suburra nebo seriál Gomorra). Nicméně tady to zapadne do zapomnění, protože první půlka filmu tak příšerně neutíká a táhne se jak sopel, že víc už to ani nejde. Diváka to jen stěží drží u obrazovky... pak už se teda začne něco dít, ale vypadá to, jako by si tvůrci řekli, že neukážou žádný (ale jako vůbec žádný) násilí, aby to mělo víc takovej uměleckej přesah. Takže je to taková spíš konverzační gangsterka, kde furt čekáte na nějaký zadostiučinění, který teda na konci teoreticky přijde, ale na zadek vás to neposadí. Povedl se casting, dobrý je prostředí, ve kterým se to točí, ale tam to tak nějak hasne. ()
Čierne duše to boli dozaista, ale film veľmi trpí na absenciu dialógov i nejakej väčšej akcie. Dobre, tá akcia tu nemusela byť nejako prehnaná, veď ani v Gomore to nie je o tom. Ale dialógy mi chýbali, mnoho chvíľ je pridlho tichých, pustí sa len hudba a pozeráme sa na chlapíka čumiaceho do prázdna alebo muchu serúcu na obraze. ()
Filmy z prostředí organizovaného zločinu (úmyslně nepoužívám termín mafiánské filmy či gangsterky, protože Munzi se rozhodně o tenhle žánr nepokusil, šlo mu v zásadě o rodinné drama z prostředí kalabrijské ngdranghety) se obvykle natáčí třemi způsoby. V prvním se ozývá střelba a výbuchy náloží, v druhém se hodně mluví a intrikuje a ve třetím dominují zachmuřené mlčenlivé tváře a dlouhé významné pohledy. Černé duše spadají do třetí kategorie, což by samo o sobě nepředstavovalo vážný problém. Znám řadu snímků plných několikaminutových záběrů zachycujících muže jdoucí po ulici nebo vykonávajících banální činnost a přesto při tom máte stažený zadek a vzrušením ani nedýcháte. Mají totiž atmosféru a umí pracovat s napětím. Munzi ale neumí vtáhnout diváka do svého světa ani zatraktivnit prostředí a vyvolat zájem o postavy. Vyhýbá se jakýmkoli prvkům, které by ho přibližovaly populární kultuře, a směřuje svou nabídku na festivalové prostředí a klubovou scénu. Jeho film je pomalý, což opakuji samo o sobě nepředstavuje problém. Problémem je, že v kategorii baví-nebaví spadá do škatulky nudy. To, co rozehrává, umí dnes kterákoli epizoda seriálů produkce HBO nebo Netflix a umí to prodat v nepoměrně přitažlivějším balení plném nápadů a zajímavých scén, aniž by přitom rezignovala na umělecké ambice. Celkový dojem: 45 %. ()
Galerie (12)
Photo © Francesca Casciarri
Reklama