Laputa

Zachytit atmosféru zapadlého výčepu není nic snadného. Především potřebujete sympatické losery, aby jim mohl divák držet palce. Člověk ještě jakžtakž může soucítit s hlavní hrdinkou, která se hledá, ale co ten zbytek? Litující se trosky, otravný žárlivec a jeden Don Chuan, co se rád řeže do rukou. Takové postavy diváka akorát naštvou, což je z komentářů uživatelů zřejmé. Autorka scénáře možná záměrně nevolila zábavnější postavy proto, že chtěla "tvořit umění"-vážné drama o mladé generaci. To se jí ale bohužel nepodařilo. Na tento film jsem nešel do kina kvůli špatným recenzím. A dobře jsem udělal, byl bych dost naštvanej, kdybych za něj dal 150kč. (28.02.2016)

Film, kde se ZASE VŠICHNI chovaj jako kreténi. A nejvíc z nich Voříšková, ta se chová jako rozmazlenej spratek nebo tříletý děcko, a to už v prvních patnácti minutách. Teda kdyby tříletý děcko do sebe klopilo panáky jako starej námořník. Orozovič je tady správně rozervanej, a jak už tady v komentářích zaznělo, jeho hlášky nemaj chybu ("Dělal jsem to kvůli tobě" Voříšková: "To je tvůj projev lásky?" Orozovič:"Di do prdele..."). Jeho filmová postava je tak neuvěřitelná, že působí jako nějaký fantóm, o kterém se na konci filmu dozvíte, že vlastně neexistuje, nebo že je už 10 let po smrti. Do toho všeho rádoby intošský kecy štamgastů, jako jasně, já taky zajdu do hospody, ale tyhle rozhovory si neumím reálně představit ani v noční můře. Takový kydy z nás nepadaly, ani když nám bylo sedmnáct, a těmhle lidem má být 25+, pokud jsem to správně pochopila. S takovejma lidma sedět v hospodě či nedejbože sdílet domácnost za trest... Ženský se tam chovaj, jako kdyby jim bylo třináct a nikdo neví proč. Pardon, možná to ví Lucie Bokšteflová, které patří obdiv za vybroušenej scénář k tomuto úžasnému hlubokomyslnému dílu. A do toho všeho ten příšernej starej kozel, co má dvě malý děti a manželku, a stejně dělá do Voříškový, a ještě jí pomáhá v tom jejím baru se všim, co ona zrovna potřebuje. Ach jo, už je tady tenhle motiv zas. Vždycky se mi vybaví Zázvorková v Marečkovi: "Aby ses viděl, jakej seš mladík!" Tímto se omlouvám mistrovskému dílu zvanému Muzzikanti, protože ti si aspoń na nic nehrajou, zatímco tohle, tohle je skutečně téměř odpadní film, o pozérskejch hovadech. (04.11.2020)

Mlácení prázdné slámy. Špatně napsaná rozhlasová hra přece nemůže jít do kin? Ale ano, v Česku je to zvykem. Tereza Voříšková se snaží, ale její postava je tak prázdná, že mnohdy nemá o čem hrát. To je pro herečku tak těžký úkol, že by toho lva fakt měla dostat. Místy je tam dobrá hudba a slušná kamera. Režírovat vlastně nebylo co, a o dialozích ani nemluvě. Dalších osm milionů v prachu. Jsem rád, že nepatřím do této pseudointelektuální společnosti, která furt jen žvaní a shodl jsem se s většinou, že tento film opravdu nemá české obecenstvo potřebu vidět. Pro podporu své generace dávám alespoň jednu hvězdu. Kdyby tam nebyl Stach a Veselý, možná bych to ani nedokoukal. Ale nejsem srab. A taky se divím, proč tenhle film zacláněl v kinech a nešel rovnou do televize? Tam by se jistě takovému pranýřování lépe ubránil. Je mi to líto, ale doufám, že se tvůrci posunou někam do normálu a s nimi i jejich postavy. Přeji štěstí. Tento film bohužel vypovídá jen o tom, že většina mladých debutantů nemá o čem vyprávět. (27.02.2016)

Mne to prišlo ako lepší študentský film, z ktorého nebola až tak cítiť amaterčina po technickej stránke, ale zároveň sa dejom chcel čo najviac dostať práve mladým pod kožu. Niekto sa v tom nájde, niekto asi nie. Rozhodne by som ale nad tým nelámal palicu, lebo to lepšie ako iné české žánrovky poslednej doby, Voríšková to držala, dialógy boli trefné a nie umelo vyrobené. Teda celkovo znesiteľné, len to treba pozerať s otvorenou mysľou. 2 z 5 (07.03.2016)

Na to, až půjdu na Laputu do kina, jsem se těšila celý rok. Laputa se totiž natáčela ve městě, kde jsem skoro jako doma a navíc ve filmu účinkovalo pár mých zámých (coby komparz). A to, že je Lysá nad Labem epicentrem umělců (především hudebníků), můžu směle potvrdit. Trailer k filmu mě celkem navnadil – to je ale asi tak vše. Čím déle jsem sledovala Laputu, nemohla jsem se zbavit dojmu, že se dívám na něco jako třítisícípadesátý díl seriálu Ulice (nebo něčeho podobného). Tenhle můj dojem se týkal především banální dialogů. Zatímco ve filmu Šeptej byla řada absurdních dialogů psána záměrně, v Laputě se zdá, že jsou myšleny vážně. Za další - vůbec jsem nemohla éterické Tereze Voříškové uvěřit, že by se kdy vyspala s některým z těch pitomců a že by se svou duší dokázala takhle destruktivně zacházet. Její milenci na mě navíc působili naprosto asexuálně a jejich vnitřní zralost bych odhadla tak na 17 let. Proto jsem ani nepochopila, že většina holek ve filmu byla vyřízená z nějakého zastydlého emaře, co se řeže nožem do ruky a bouchá hlavou o dveře. Vylíčení vnitřního prožívání vedlejíších postav (tedy všech mimo Johanky) na mě působilo skicovitě a zmateně - na plátně se míhaly bez ladu a skladu, občas některá z nich prohodila nějakou větu (kterou „opravdu“ stálo za to zfilmovat). Celé to na mě působilo neuvěřitelně rozplizle, bez gradace, bez jakéhokoli rytmu – jako kdyby byl do sebe slepen sestřih miniscén bez velkých návazností. Celkovému dojmu nepřidalo ani to, že na mě film působil díky natačení především v interiéru kavárny dojmem TV inscenace (byť to byl prý umělecký záměr). Ve finále se mi na Laputě líbila nejvíc muzika (hned po traileru :-D). Celkem propastný rozdíl jsem vnímala v porovnání hereckého výkonu Terezy Voříškové, Kláry Melíškové, Luboše Veselého a Johanny Tesařové s ostatními herci. Ano, dovedu pochopit, že spousta žen prožívá vnitřní nejistotu a dost často hledá sebepotvrzení právě v mužích. Zároveň si ale dovedu představit, že se na tohle téma dá natočit velice kvalitní drama. Zkrátka – odcházela jsem z kina (zase) s otázkou, proč se u nás vůbec takovéhle filmy točí ... (18.10.2015)