Malevil

Tento film vychází z neskutečně úžasné knižní předlohy, kde hrstka šťastlivců přežije jaderný útok a postupně se snaží všemožně přežít v krajině, která je spálená a neúrodná. Zázemí jim poskytuje strategicky umístěný hrad Malevil. Bohužel jsem jedním z čtenářů tohoto skvělého díla a musím říct, že zfilmování se vůbec nepovedlo. Vím, že vykreslit vše alespoň podobně, jak bylo popsáno v knize, skoro není možné, ale i tak si myslím, že Malevil se mohl dočkat lepšího zpracování. Herecké výkony nelze skoro vůbec komentovat, jelikož děj tu neubíhá. Je to jen sled obrazů, které jsou chronologicky seřazeny za sebe, ale vesměs nedávají žádný smysl, nenavazují. Jsou chladné, prázdné a nic neříkající. Z tohoto filmového díla jsem měl hodně špatný pocit a bylo mi až smutno, jak moc se dá zfilmování knihy (omluvte ten výraz) posrat. Rozhodně doporučuji knihu a odrazuji od tohoto přehmatu francouzské kinematografie, která zničí veškeré očekávání diváka během první půl hodiny. 15% (04.01.2014)

Opět se potvrdilo, že není dobré shlédnout film ihned po dočtení knihy. Strašně jsem se těšila na Emanuela, na Evelynu, na Tomáše.. Chtěla jsem si ten příběh znovu prožít. A ono nic. Film sám o sobě asi nebude tak špatný, ale v momentálním rozpoložení ho nejsem schopna nijak ohodnotit (ani jsem to nedokoukala do konce!). Prostě si dám pauzu a pustím si ho znovu, později.. (03.06.2011)

Za těch třicet let co uběhlo od vzniku Malevil se styl natáčení post-apokalyptických filmů razantně změnil. Jestli k lepšímu nebo k horšímu ať si rozhodne každý podle sebe. Klidné tempo filmu (to, co zřejmě irituje většinu mladých recenzentů) mne nijak netrápí, to podle mne není anachronismus... co ale z hlediska současné kinematografie beru jako přežitek je celkový náhled (film je spíš než realistický naivní) asi jako když srovnáte Dva roky prázdnin a Pána much. Dnes film musí ždímat z diváka emoce za každou cenu, ať už je to strach, napětí, dojetí, slzy... a smích. Prvoplánovitě. Šablonovitě. U Malevil to tak není. Tak si to užijte... a nebo ne. (04.09.2010)

Postapokalyptické putování hrstky přeživších postav krajinou po výbuchu nepostrádá ve výsledku jistou osobitost, ale na můj vkus postrádalo hutnější atmosféru. Veškeré reálie na zemské pevnině, které mají znázorňovat krajinu po katastrofě, působí maximálně věrohodně, navzdory velmi pomalému tempu mě dokázaly ve vybraných pasážích pohltit a upoutat pozornost, ale současně to pohlcení provázel i nezájem o další osudy postav. Jakoby tvůrci spoléhali výhradně na obsah a neřešili, jak dál onu divočinu nasnímat, aby ještě lépe na diváka zapůsobila, vtáhla ho plně do dění a nezůstalo pak jen u pouhého nahlížení do příběhu z dálky. Velmi povrchní zůstala psychologie postav, ty mi zůstávaly bez výjimky lhostejné a nepomohlo ani, že v jedné z hlavních rolí hrál můj oblíbenec Michel Serrault a že i zbytek obsazení je napráskán zvučnými jmény, dokonce i s československým hercem Eduardem Linkersem... jenže k čemu to vlastně? Nečekaná účast Roberta Dhéryho coby výhradně autorského komika, který se tímhle v poslední fázy kariéry vrátil po 7 letech pauzy(!) na plátna kin, zůstává jen dovršením bizarního charakteru celého počinu. Když pak po dvou hodinách přiletěly záchranné helikoptéry, pocítil jsem v první řadě vysvobození nikoliv pro utrápené postavy, jako především pro mě a radoval se z konce zcela jinak, než možná tvůrci původně zamýšleli... „Podařilo se nám přežít. Toť vše.“ 45% (17.10.2020)

Len taky znesitelny priemer, rezisersky tiez nic moc, dialogy obcas az plane plky ... asponze sa Francuzi pokusili natocit aj nieco vedeckofantasticke, s akoze jadrovou vojnou v Europe - napokon, politika detente uz bola v hajzlu a v ramci Studenej Vojny sa v 80. rokoch pritvrdilo a zacalo masivne zbrojit : 65 % (04.10.2020)