Hudba:
Tadeáš VěrčákHrají:
Lída Baarová (a.z.), Lída Baarová, Helena Třeštíková, Alena Šislerová (vypravěč), Vladimír Borský (a.z.), Gustav Fröhlich (a.z.), Joseph Goebbels (a.z.) (více)Obsahy(1)
Lída Baarová. Herečka, pro kterou byla její krása největším darem i prokletím zároveň. Mladá a atraktivní dívka se rychle stala největší československou filmovou hvězdou a dokázala si podmanit i nejobávanější muže své doby. Vztah s ministrem říšské propagandy Josephem Goebbelsem z ní však obratem učinil národního nepřítele a symbol kolaborantství. Dokumentaristka Helena Třeštíková se s Baarovou setkala v jejím zahraničním exilu. Na sklonku hereččina života natočila otevřenou zpověď kdysi milované a následně zatracované hvězdy na pozadí unikátních materiálů z několika evropských filmových archivů i ukázek slavných rolí Lídy Baarové. Příběh sebedestruktivní lovestory s proporcemi antické tragédie je fatálně spjat s evropskými dějinami a ukazuje mimořádně upřímný portrét ženy, jíž na vrcholu kariéry ležel svět u nohou. O to monumentálnější byl pak její pád do zapomnění a samoty. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (171)
Filmy priemerné až podpriemerné, ale herečka to bola veru že lepšia než 99% dnešných. Ale čo z toho, keď aj na sklonku s nostalgiou a vlastne takmer so slzami v očiach spomína, ako bola obdivovaná Hitlerom (aj keď ho obozretne niekedy nazve aj bláznom) a krivonohým Goebbelsom? Autoreflexia asi žiadna, len spomienka na pocity šťastia, že sa jej za tretej ríše vodilo dobre. Hold herečka, tam ťažko hľadať inteligenciu. Ono to inak vlastne ani nie je dokument. O filmovej kariére málo, o živote Baarovej ešte menej. Len je spomienky, útržky, chýba tomu celistvosť. ()
Marně si kladu otázku, komu je Zkáza krásou určena. Pokud má divák osvojen fenomén Baarová, trpí. Pokud nemá, stává se z něj nechápavá smějící se bestie. Faktografická nepřesnost je u Třeštíkové zarážející (Wanka nebo Kopecký, Lamač nebo Slavínský, to je jejímu týmu zjevně jedno). Nevyváženost oznamovaných faktů je extrémní (ženatý nebyl jen Goebbels, ale i Fröhlich). Chybí reflexe kariéry Baarové před mezinárodním úspěchem, její fungování po boku jiných domácích hvězd (když je zobrazen Nový, kde je Haas?). Bylo nutné v kontextu Baarové použivat soukromý archiv Evy Braunové? Důležité mezníky se smetávají pod koberec (tragédie její rodiny vyznívá jako fraška), její kariéra ve Španělsku není zmíněná vůbec a tak bychom mohli pokračovat velmi dlouho. Pokud Zkáza krásou, kde je sledována proměna herečky v Praze a Berlíně? Kde je odlišný způsob práce v Rakousku, Itálii a Španělsku, před válkou a po? Jsem vyčerpaná, protože toto skutečně není výsledek práce, na kterou mohlo a mělo být vyhrazeno dobrých dvacet let. ()
Množstvo úvah pri popise životných skúseností, ktoré doživotne poznačili bytie holej existencie Lídy Baarovej, ktorá na záver dokonale vystihla postoj svojho okolia: "kto chce, múže hodit kamenem". Niekedy aj strastiplnú cesta za láskou s čistými úmyslami, môže viesť k nešťastiu celého národa. Tak poeticko, tragické ... ()
Ten dokument mi dneska prostě sedl. "Milujem to, co ztrácíme..." Baarovou nemám ani zdaleka detailně nastudovanou, takže nemůžu a nebudu filmu vytýkat, že mi nepředložil zajímavé informace. Mi je totiž předložil. Ani nebudu polemizovat nad tím, zda by nebylo lepší výpověď Baarové konfrontovat. Protože snímek podle mě ukázal Baarovou takovou, jaká byla. Krásná, talentovaná, ale také naivní, sebelítostivá a do sebe zahleděná, podléhající mocným (kolik z nás by odolalo?), na sklonku života troska. Ten film byl v podstatě tuze smutný. ()
Tak za á by mě zajímalo, kam dali mužové oči, páč Baarová žádná kráska nebyla. Možná, kdyby se na ní změnilo pár maličkostí, např. zaoblil její hranatý obličej, vyměnily oči a pusa, tak by byla holka k světu. Jediné, co na ní doopravdy stálo zato, byl její hlas plný tragiky. Báječně by se hodila do šejkspírových her, popř. do nějakého dokumentu o veganovi, vyprávějícím svůj nejhorší životní zážitek, když v salátu překousl žížalu. Za bé, Baarová by mohla dávat kurzy rétoriky. Sice mluvila pomalu, ale snad ani jednou se nezapletla, vždy dokončila větu, nepoužívala pomocná slůvka jako "jako", "jakoby", "eeee", "éch" a "tak podívejte se, pane redaktore". Používala dlouhá souvětí, žádné holé věty. A to ještě vezmeme v úvahu, jak by její projev vypadal, kdyby v sobě neměla flašku bechera. Je k nevíře, že jí to v jednaosmdesáti tak pálilo, když pálila jednu cigaretu za druhou a mohutně se konzervovala alkoholem. Třeba ten její monolog na konci, o nesmyslnosti života, tomu nezbývá než tleskat. ()
Reklama