Režie:
Josef GrussScénář:
Otakar VávraKamera:
Julius VegrichtHudba:
Sláva Eman NováčekHrají:
Dagmar Frýbortová, Dagmar Sedláčková, Jiřina Šejbalová, Růžena Šlemrová, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský, Josef Chvalina, Stanislav Neumann (více)Obsahy(1)
Do lázeňského městečka Džbery přijíždějí na letní prázdniny nejen stálí hosté, jako pan rada Dyndera s energickou manželkou a dvěma pohlednými dcerami Alenou a Věrou, kteří se jako vždy ubytují ve vyhlášeném hostinci "U kamenného stolu", ale také mladí inženýři Tomáš a Spytihněv, synovci záletné paní hostinské Boženy Tatrmužové, která utekla manželovi se světáckým kočovným hercem Benem Mertensem. Zničený Šimon Tatrmuž se zamkne v pokoji a odmítá ho opustit. Zdá se, že letošní sezóna se v hostinci příliš nevydaří, a nespokojení hosté se odstěhují. Situace sice využijí Tomáš a Spytihněv, kteří se ujmou správy hostince, aby si získali pozornost dcer pana rady, ale příliš se jim nedaří. Zpočátku se nemohou dohodnout, kdo bude komu nadřízeným, ale pak se domluví, že se budou po týdnu střídat ve funkcích šéfa a vrchního číšníka. Mnohem horší je, že spolu už léta nemluví, protože se kdysi pohádali kvůli skleněné kuličce. Neustále spolu vedou tichý boj, který jsou ochotni přerušit, jen když bojují o přízeň dívek s konkurencí. Není divu, že hostinec příliš neprosperuje. Když už se zdá, že hůř být nemůže, rozhodnou se Dynderovi zakročit. Zatímco pan rada se pokouší zahnat Tatrmužův smutek, paní radová se vypraví za hostinskou, aby ji přesvědčila k návratu. (TV Nova)
(více)Recenze (150)
''Ženy jsou nepřítelkyně moudrosti. - Vyslovil jste odvážnou myšlenku. Nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, hned jak složím prádlo.'' Rudolf Hrušínský a Svatopluk Beneš v této naivní, ale přeci povedené a vcelku pohodové veselohře předvádí skvělý výkon, zatímco se snaží na ženy zapůsobit a komoušům se z hledáčku filmů, do kterých by nejradši pořádně rejpli rychle zmizet. Nikdy bych si však nemyslel, že pouze kvůli kuličkám dojde k hádce na celý život. ''Whisky and soda - to je pravý nápoj gentlemana. - No jo, když já bych si ale dal pivo!'' ()
Kombinace Poláček / Vávra / Gruss, to jednoduše není to nejlepší, čím si mohu připomenou klasickou éru čs. filmu. Však také v roce 1948 už jsme třetí rok pracovali ve státním a s každým dalším rokem to bylo jen horší. Toto je navíc situováno do podivného bezčasí, kdy údajný rok 1925 asociuje tu a tam ryzí současnost, jindy zašlé časy c. a k. monarchie. Souhra Hrušínského a Beneše má sice své lepší momenty, ale je zoufale utopena v naprosto neukočírovaném okolí, které neví, zda-li je komedií, dramatem nebo snad truchlohrou. ()
Tohle je opravdu jeden z mála filmů z těsně poválečných let, který se mi líbí, má plnou atmosféru doby, kdy moje babička byla mladá, pánové džentlmeni a dámy a dívky věděly, co se patří. Svatopluk Beneš a Rudolf Hrušínský (Božínku, ten byl tak hezkej :)) tu předvádí luxusní herecký koncert. Je to úžasný, zábavný, milý, vtipný, kouzelný film. ()
Nejsem žádný znalec knihy, spíše jsem ji jednou z povinnosti přelouskal. Film je celkem hodně podle ní, akorát ta smrt pana hostinského zde není a konečná svatba už vůbec. Ovšem jinak moc povedený snímek. R. Hrušínský a S. Beneš jsou skvělí. Trochu jsem v tom ten Poláčkův humor i cítil. Příjemný večer to byl:). ()
Mám rád satirický humor spisovatele Karla Poláčka. Kultivovaná elegance slov je jeho nejsilnější zbraní, s ní poodkrývá maloměšťácký styl života. S lehkostí staví své postavy k přelomovým událostem vrtkavosti života a s jemnou ironií jim nabízí řešení. Dnešní doba dává přednost fascinaci vulgarismy intimností, proto se rád vracím k vytříbené zdvořilosti. Satira tím získává graciézní půvab a vkusnější vyznění. Filmová adaptace Josefa Grusse je výstižným převodem Poláčkova kultivovaného projevu. Pronesené výroky obsahují potřebný spád, herecká přirozenost je uchvacující a rozdává radost po hrstech všem, kdo nestojí o moderní omezenou hrubost. Ústřední párem příběhu jsou bratři Tomáš (velmi dobrý Svatopluk Beneš) a Spytihněv (skvělý Rudolf Hrušínský) v bizarním sváru nerozlučnosti. Každé pronesené slovo i provedený pohyb je součástí důmyslné hry škádlení a umanutosti. Přesto je tato dvojice stále pospolu, jen spojené síly mohou přinést vytoužený cíl. Tragikomickou postavou je hoteliér malého lázeňského městečka Šimon Tatrmuž (dobrý Saša Rašilov st.), laskavý strýc bratrů. Jeho dobromyslná pokojnost dostává ránu, ale i truchlení má svůj konec a zapšklost katolických předsudků nikdy nedává šťastný pocit, ani záchranu. Rozpolcenou postavou je Božena (dobrá Jiřina Šejbalová), Tatrmužova manželka. Všednost dokáže otupit mysl a zdání velkolepé romantiky zamotává hlavu, ale realita nakonec dává na vybranou pouze ponížení, nebo pokoru. Ženský šarm a důvtip je zastoupen dvojicí mladých sester. Věra (velmi zajímavá Dagmar Frýbortová) a Alena (velmi příjemná Dagmar Sedláčková) se baví životem, strojeností nápadníků i nesmělostí kladně přijímané náklonosti. Nejvíce souženou postavou je rada Dyndera (vynikající Stanislav Neumann), otec veselých sester. Pod taktovkou své rázné manželky Cecílie (velmi dobrá Růžena Šlemrová) nemá příliš často prostor pro vlastní volbu i názor. Zbývá dělat psí oči a trpělivě loudit a čekat na vhodný okamžik osobní svobody. Nejtragičtější postavou je herecký mistr Beno Mertens (skvělý Jiří Plachý st.) v nikdy nekončící póze antické tragédie osudovosti a závaznosti. Z dalších rolí: strojený svůdce žen, přezíravý omezenec a bankovní účetní Badalec alias Gaston (velmi dobrý Václav Špidla), jeho obdobně přízemní kumpán a slaboduchý advokátní písař Alois Netrefný alias Percy (dobrý Josef Chvalina), silácký ženich na útěku před zodpovědností (příjemný Josef Kotapiš), jeho sebevědomá nevěsta Blaženka (zajímavá Věra Kalendová), zapomenutý otec nevěsty (příjemný Josef Vošalík), k personálu odtažitý svatební host Bedřich (dobrý František Černý), pomalá a zmatená hotelová kuchařka Terezka (zajímavá Milada Smolíková), cholericky výbušný hotelový host (Václav Trégl), výrobce rakví Damián Rozmajzl (Richard Záhorský), jeho s podnájemníky nespokojená manželka (Marie Nademlejnská), či nezbedný syn Dynderových ve školním věku Lubomír (Antonín Mikulič). Hostinec „U kamenného stolu“ v knižní i filmové podobě baví, satiricky prohrabuje rány maloměšťácké morálce a spiklenecky si pohrává se slovem i situací. Baví, rozdává úsměv a uspokojení. () (méně) (více)
Galerie (30)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (9)
- Zahráli si zde i psi Růženy Šlemrové (Dinděrová), stejně jako například ve filmu Velbloud uchem jehly (1936). Měla chovnou stanici pro plemeno pražského krysaříka a často brala své mazlíčky na natáčení, díky tomu z nich udělala módu pro dámy z lepší společnosti. (Zdroj: časopis Retro 7/2016) (marhan)
- Hostinec „U kamenného stolu“ najdeme na adrese Komenského 54 v Solnici. Tvrz a později zámeček z roku 1558 byl v roce 1699 přestavěn na panskou hospodu. V roce 1952 převzalo objekt JZD a hospoda byla zrušena. Objekt prošel generální opravou a a byl v soukromém vlastnictví. (sator)
- Román vyšel v roce 1941, kdy už spisovatel Karel Poláček pro svůj židovský původ nesměl publikovat a autora kryl svým jménem malíř Vlastimil Rada. (sator)
Reklama