Heroin

Auguste Maroilleur je přísný ale spravedlivý. Na své farmě má respekt a nesnese odmluvy. O všechno se dokáže postarat a nemá ve zvyku prosit někoho o pomoc, a to ani když se kolem začnou rojit překupníci s drogami. Ztvárněn fantastickým Jeanem Gabinem jehož umění až bere dech. Při scéně společného oběda ve které se na své spolustolovníky stěží podívá, ale přesto jim pevně vládne svou nezlomnou autoritou natolik, že se mu nikdo neodváží ani v nejmenším protivit, jsem měl husí kůži. Pierre Granier-Deferre natočil syrový a nekompromisní thriller se kterým předběhl dobu alespoň o deset let. Místo pomalých gradovaných scén nabídl divákovi dynamický příběh ve kterém není čas na pochyby či oddech. Děj kvapí dopředu a jednat se musí teď, a pokud možno přímočaře a rázně. Docílil toho tak že zkrátil stopáž na nezbytné minimum a spolehl se na to že génius v hlavní roli utáhne celou atmosféru sám. A pochopitelně se nepřepočítal. Tímto postupem vznikl pozoruhodný film který si určitě zaslouží pozornost, a to nejen díky svojí progresivnosti. (27.02.2012)

Raskenové a Cimburové mohou žít i ve dvacátém století ve Francii. Příchylnost k půdě, oddanost rodině, síla, podložená vlastním příkladem, patriarchalismus, který ctí individualitu a současně i rodinnou soudržnost. To všechno, je-li přeneseno do severofrancouzských zelených plání a respektuje-li alespoň to nejnutnější z nové doby, tvoří sílu a soudržnost, podloženou intelektem, který nemá daleko k moudrosti, tvoří hodnotu svého druhu, jejíž sevřenost je i pro toho, kdo ji považuje za nepředstavitelnou, imponující. Jean Gabin, nezapomenutelná postava francuzské kinematografie hraného filmu, neméně slavná a úctyhodná jako předčasně zesnulý Gerard Philippe nebo stále žijící Alain Delon či Jean Paul Belmondo, je pro tuto roli zkameněliny, jež je až příliš živá, jako stvořen. Důslednost a úcta k tradici vlastně středověké, v níž cítíme hrdost téměř šlechtickou nebo svobodnickou, zachovávající vůči autoritě státu vztah, nejlépe charakterizovatelný Ježíšovým novozákonním výrokem "Co je božího, dejte bohu, co je císařovo, nechte císaři", přivedou ke kapitulaci nevelký gang, nezvyklý na takovéto odpovědi svých potenciálních obětí. Podobně dopadá stát, jehož síly jsou příliš slabé na osamělé genius loci odlehlého velkostatku na samotě. Je těžké na tuto tvrz konzervatismu hmotného i mravně hodnotového vůbec nějak reagovat. Přiznám se, že úcta k postavám jakoby tesaným z kamene, pro něž je vnější svět souborem obtěžujících vnějšnin, u mne přerůstá ve vysoké ocenění filmu, jehož řeč odpovídá obrazu, který podává. Tváří v tvář současnosti a jejím limitům jde o srovnání, které je vlastně pozitivní alternativou. Pozitivní v plném slova smyslu jako film, který ji zobrazuje. (19.10.2008)

Mít jako protivníka Jeana Gabina není žádná sranda ani pro gaunera, ani pro policajta. Můj obdiv patří i Gainsbourgovi, který dokázal složit hudbu úplně mimo mísu, mimo atmosféru, ale tak dobrou, že to vůbec nevadí. Na podobné téma mě ale asi stejně víc bavily Spálené stodoly. Ty totiž měly konec, ten tady chybí. (12.05.2014)

Jean Gabin ve své (pro mě) možná nejzralejší roli muže starých pořádků, pro kterého dobré jméno rodiny znamenalo víc než strach o životy svých blízkých. Dabing ČT (Jean Gabin-Alois Švehlík) - nadabováno slušně, ale Gabin měl u nás vždy prostě lepšího dabéra. Překvapivě zápletkou trochu mrazivý snímek, u kterého ale klidně můžete uvěřit, že podobně "tvrdohlaví muži" staré školy opravdu ještě žijí. EDIT: A s velkou chutí jsem si film zopakoval v původním, brněnském dabingu, jemuž dominoval Josef Větrovec (03.09.2010)

Příšerně natočené, scénář by pochopil i pomalejší žák zvláštní školy, dost katastrofální herecké výkony a ani ta svraštělá, strnulá Gabinova držka to v tomto směru nevytrhla...:-) Co tohle bylo sakra?! Jsem se těšil na kvalitní starší francouzský film a dostal jsem takovou hrůzu...Ach jo...jdu kouknout na Profesionála s Belmondem, to by mi mělo zvednout náladu. P.S Nezvedlo:-) (17.07.2011)