Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

První díl byla klasická seznamovačka. G.zločiny ovšem rozjíždějí solidní zápletku s uvěřitelným a kvalitním záporákem která se potáhne dalších několik dílů. A právě proto dávám 4* . Film má sice spoustu nedostatků, ale Rowlingová jako scénáristka trochu vyspěla,a já mohu říci, že jsem dostatečně navnaděn na další díl této (pěti dílné..?) série. (14.11.2018)

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)

Jednotka sa mi páčila viac. Ale rovnako ako tomu bolo pri prvom diely, aj tu je kameňom úrazu slabší scenár. V tomto prípade utopený v spletitých rodinných väzbách, ktoré veru ponúkli iba pramálo zaujímavých situácií, či napínavejších momentov. Efekty na úrovni, no to sa mi zdá veľmi málo. Dúfam, že trojka ponúkne niečo zaujímavejšie. Priemer. 60/100 (26.12.2018)

První díl ukázal, že diváci jsou pořád na tenhle filmový svět dost zvědaví a rádi zaplatí za to, aby se do něj vrátili. Co tedy uděláme ve dvojce? To, co dává smysl. Přidáme tam všechno, co by se mohlo líbit, aby se to dalo pár let ždímat. Tenhle přístup je v pohodě, takhle se to prostě v Hollywoodu s velkými filmy dělá, druhá Fantastická zvířata ale bohužel ukazují, že ne vždycky to je k dobru věci. Například u filmu, který režíruje ten největší filmařský rutinér, jakého má Hollywood k dispozici. Nebo který chce podojit studio tak moc, že si připraví tolik zápletek, podzápletek, postav, hrdinů a potvůrek, že vlastně nezbude vůbec čas na děj, jenž by alespoň elementárně dával smysl. A vyleze z toho jen fůra průměrné, i když dobře vypadající akce, spousta zvratů, za něž by se styděli i tvůrci Divokého anděla, a kotel odkazů na knihy a filmy, což si fandové nejspíš užijí. To poslední dělají Grindelwaldovy zločiny beze srandy dobře a pokud vyrazíte do kina s tím, že vám bude někdo jednoduše cpát pod nos věci, které asi máte rádi a asi je chcete vidět, užijete si to. Jako pokus nastartovat velkolepou fantasy sérii to ale brutálně zklamává prakticky ve všem. Nudný film. A občas snad i dokonce trošku trapný. (15.11.2018)

Grindelwaldovy čurákoviny. Už jsem se zařekl, že už dám pokoj filmům z menstruačního otvoru J.K.Rohlíkové. Bohužel mně to vydrželo jen do jejího příštího počinu, což je tahle úděsně nepřehledná slátanina, co má fantasy kouzlo asi jako romantika Rosakundy Pilcher. A mně nezáživnou nudou nezbývalo nic jiného, než ten otvor tamponovat. Pokračování má přes dvě nekonečné hodiny, přičemž asi tak 20 minut je ucházejícím způsobem zrežírovaných, a asi tak deset minut je akčních (a i to je moc). Jedničku znám, ovšem nebylo mně to k ničemu, neb od té doby, co jsem ji viděl, prošlo mými bulvami množství dalších filmů, takže pamatovat si z ní něco víc, než jen roztomilou píchačku Queenie (Alison Sudol) a Johnnyho Deppa v závěrečném zjevení, bylo nad můj odumřelý žalud. A o Deppovi to je hlavně, jeho sice v konečném součtu poskrovnu, takže je mu následně ve větší míře věnována celá finální sekvence, v níž má plamenný proslov, nicméně on je tou ikonou, co tohle bídné pokračování alespoň trochu pozvedává. Dost se ale divím, že se na tyhle role nevyflákne. Maskéři z něj spíše udělali vůdce gay komunity, i tak hvězdně vyčníval. Zbytek herců zahrnuje všehochuť Katherine Waterston dává svým oděvem upomenout na jakýsi fetišistický kult, to její černá kolegyně Zoe Kravitz je tady od toho, aby rasistický divák na chvíli přestal házet směrem k plátnu banány, neb jí to i místy sluší a Eddie Redmayne a další hvězdná akvizice Jude Law ostudu nepůsobí. Jenže David Yates režíruje fádně, omšele a okaté CGI mu kazí tvůrčí erekci. Děj je nepopsatelně debilní a celé to má jakýsi jednotvárně pošedlý vizuál. Výsledkem je naprosto stupidní ohavnost. 1/10 (31.12.2018)