ABBAmánie

Úžasná atmosféra australských koncertů fenomenálních švédů, hrajících v životní formě, se na mě přenesla rychlostí světla. Nechtěl jsem v tu chvíli být nikde jinde, než v burácejícím davu těsně pod pódiem. Pouze zmatený rádobyreportér mě pravidelně rušil z mého zasnění. Kdyby se tady vůbec nemluvilo a jenom kapela hrála břinkala, tak by to nemělo chybu. (15.04.2009)

Abba byla hudba mého dětství a tenhle film jsem měl spojený právě s jejími nejlepšími písničkami. Jenže, otevřeně řečeno, nic jiného než ony písničky, snímek už nenabízí. Scénář je slaboučký a příběh jako takový téměř neexistuje. Slouží jenom jako vetchý můstek mezi jednotlivými hudebními čísly. Na dokument je to zase příliš naaranžované. Celkový dojem: 40 %. (20.06.2006)

Jak to už u filmů založených na účasti oblíbené hudební kapely/zpěváka často bývá, příběh je velmi jednoduchý a stojí v pozadí. Vzhledem k zvolenému dokumentárnímu stylu a spoustě autentických záběrů z koncertního turné mi to však vůbec nevadí a v rámci filmů své kategorie bych způsob, jaký tu Lasse Hallström zvolil, viděl určitě jako jedno z lepších řešení. Bavil mě navíc i ten příběh – byl to totiž z pohledu novináře se ztraceným průkazem (byť v často jen krátkých pasážích) slušný nervák! :o) No a pak hlavně ta hudba... a úžasná nákažlivá atmosféra živých sedmdesátkových koncertů ABBy... nadčasové písně, které mě znovu dostaly melodiemi, rytmem, výbornými texty, přestože jsem mnohé slyšel x-krát a na ABBě jsem chvíli vyrůstal už jako dítě. Z těch vystoupení a písní na mě často šlo tolik energie a dojetí... a jako bonus uprostřed filmu i místy velmi vtipný videoklip „The Name of the Game“. Jen nevím, zda Hallströmovi odpustím ten rafinovaný záměr, že očekávaný vrchol v podobě velkého autentického rozhovoru je cenzurně nahrazen dalším videoklipem. :o) ABBě však můžu pouze vzkázat: Thank you for the music! :) [80%] (29.04.2023)

Na Abbě tehdy mé nejlepší skupině jsem vyrůstal, ale postupem času jsem se propracoval k rockové hudbě a metalu. Film jsem viděl v kině nesčetněkrát,ono se tenkrát ani na nic pořádného chodit nedalo. Pak jsem na ni nějak zanevřel, písničky jednoduché a ohrané, dnes poslouchám Metalliku, Judas Priest a Iron Maiden, to je jiná kvalita, propracovaná hudba. Po dlouhé době jsem slyšel zase ABBU a začínám se opět vracet do mladých let. Nestárnoucí hudba, nádherné hlasy. Když jsem si ji osolil doma přes bedny tak jsem vychutnával nádherně křištálově čistý zvuk. (02.11.2013)

Film o fenoméne zvanom ABBA z pohľadu Lasse Hallstroma. Kapela, ktorá predala viac dosiek ako Beatles si zaslúži zdokumentovať turné - v tomto prípade austrálske. Fim vypovedá viac o pozadí, peniazoch a pocitoch než o skákaní na pódiu či hudbe. I keď sa nevyhneme najkrajšiemu zadku /čo nebola nepravda/ a celý čas vás bude sprevádzať absolútne stupidný novinár, vyváži to skvelá hudba a Lassova schopnosť postrehnúť a posunúť divákovi to, čo nás pri skackaní pod pódiom ani nenapadne. (15.07.2006)