Ready Player One: Hra začíná

Vyznání lásky k popkultuře, které vystavělo camea a easter eggy na piedestal a tak nějak jsem měl nutkání ukazovat ploutví na plátno a řvát věci jako "Akira!! Duke Nukem! Jason! Šedesátkovej batmobil!" a jiné obdobné duchaplnosti, plné rozjímání nad filozofičností jsoucna. Je to zábavný film? Je, nejen díky výše napsanému, ale především díky tomu, že je jednoduše perfektně natočený (pasáž s Osvícením!!), ale hrozně obludným způsobem tomu podráží nohy příběh, který kulhá na všechny nohy, chapadla, pařáty a všechny možné končetiny, protože je jednoduše pitomoučký a tupý, především řešení úkolů je napsáno tak blbě, že veškeré hádanky jsou naprosto pitomé a jejich zapeklitost je na úrovni dětských puzzlíků o pěti dílcích. A samotná kostra příběhu je jen další verzí tisíckrát viděného, kdy hrdina ke štěstí, holce a přátelům přišel a je to neoriginální a klišovité až na půdu (ale tady se dá mluvit o tom, že to samo o sobě je odkazem na xy různých dobrodružných záležitostí). Bavilo mě to, ale mohlo mnohem víc, i tak je to ale když už ne na poklonu, tak alespoň na letmé smeknutí klobouku. (30.03.2018)

Proč jsou všichni tak vyjevení z toho, že má Spielberg řemeslo perfektně v malíku? Nejde tolik o to, že by byl nějaký zázrak, že jeden z nejlepších řemeslníků a vypravěčů pořád umí to, co uměl vždy. "Ready Player One" spíš zpřítomňuje, jak mizerné jsou jiné blockbustery posledních let. Ale přestože jako film RPO šlape jak hodinky, v jeho jádru tluče zkažené srdce. Za všemožně vyzdvihovanou adorací 80s popkultury se totiž skrývá ohromně depresivní vize budoucnosti. Jak jinak si vykládat svět, který je neskutečně technologicky vyspělý, ale kulturně zamrznul na artefaktech osmdesátek a devadesátek, přesněji řečeno, který dobrovolně hltá a do nejmenšího detailu memorizuje popkulturu osmdesátek? Příznačně za vším stojí jeden zhrzený egocentrický a megalomanský nerd, který si absolutní pozornost celého světa vůči sobě a svým oblíbeným titulům vynucuje vábničkou mamonu a moci. Vyprávění filmu vlastně přináší děsivý obraz marnosti životů fanoušků, kteří doufají, že na ně bude po smrti někdo vzpomínat, ale s hrůzou zjišťují, že jediné co po sobě zanechali, bylo množství zkonzumovaných videoher, filmů a komiksů. Ačkoli autor předlohy asi zamýšlel něco jiného, "Ready Player One" ukazuje zbožné přání stárnoucího nerda, aby jím adorované tituly, které pro něj tolik znamenají, měly nějakou relevanci ještě v polovině jednadvacátého století. Když půjdeme ještě hlouběji, je pak celý projekt filmové adaptace zvrhlým mýtem na druhou, jenž při sundání růžových brýlí ukazuje, jak popkultura sama sebe požírá a při tom současně utváří své vyznavače i jejich modly díky iluzi o tom, že se z fandy může stát hvězda. Zdejší vyprávění jen slouží k utužení v základu smutné myšlenky, že obsesivní znalost popkultury má nějaký smysl, ba že dokonce může být klíčem k životnímu úspěchu a bohatství. Samozřejmě nesmí chybět idealizace popkultury jako projevu niterného autorství a ne průmyslu, nemluvě pak o iluzi, že její výtvory patří fanouškům a uživatelům, ne korporacím a majitelům licencí. Všechny tyto mýty v sobě "Ready Player One" slučuje v rovině vyprávění i samotného projektu. Nelze pak než s úžasem sledovat promyšlenost, s jakou korporátní monstrum šíří své evangelium, když do světa vysílá legendy o tom, jak muselo být tuze náročné zajistit licence na jednotlivé citované artefakty a jak jediný, komu se to mohlo povést je všemi adorovaný Spielberg. Ale třeba když budeme vytrvale pátrat, tak jeden z nás, který zkalaogizuje všechny odkazy v RPO, bude sám hvězdou internetu a když se to bude korporátní hydře hodit, natočí podle jeho seznamu film. A nejhorší na tom všem je, že se na to fakt dobře kouká. (13.05.2018)

Fakt zábavnej film, kterej uteče jako voda. Všechno to tajtrlíkovaní ve virtuální realitě je moc dobře udělaný a prostě jsem se bavil. Děj je jednoduchej a je to něco jako mix Karlíka a továrny na čokoládu a Posledního akčního hrdiny. Herci jsou vesměs sympatičtí, ale opět jim vládně Mark Rylance. Je fakt vtipný, že se takhle megadobrej herec dostal do povědomí, až na starý kolena. (31.03.2018)

Je to premakané, to sa musí nechať. Steven na staré kolená natočil film, ktorý k jeho veku akosi nesedí, ale nie nadarmo ho volali večné dieťa. Nadšení budú najmä diváci, ktorí radi hrajú hry na playstation, generácia nad 60 rokov si film asi veľmi neužije. Po zhliadnutí traileru som nevedel čo mám od filmu očakávať. Film má výbornú atmosféru, preskakovanie z reality do virtuálneho sveta je urobené prehľadne, príbeh s hľadaním kľúčov je plný hádaniek čo udržuje napätie, no najviac poteší obrovské množstvo odkazov na všemožné filmy a hry. Najviac ma potešil odkaz na T2, letiaci "Chucky" s nožom a celá scéna z filmu Osvietenie. Určite som mnoho odkazov nepochytil, to asi nikto, pretože ich je tu veľa, ale isté je, že čím viac máte napozerané, tým viac vás to chytí, pobaví, prípadne pohltí...Asi nebolo jednoduché ukočírovať tento film, ale Steven na to stále má...90%. (18.06.2018)

Na Ready Player One som síce bol dosť zvedavý, ale na tejto tématike sa dalo aj dosť pokaziť, preto som radšej svoje očakávania zmiernil a nakoniec to dopadlo ešte podstatne horšie, než som čakal. Určite sa nejedná o nejaký brak, ktorý by som chcel kritizovať a vysmievať sa mu, film svoje kvality má, ale mňa to jednoducho skoro vôbec nebavilo. Čo z toho, že film poukazuje na popkultúru osemdesiatych rokov, ktorú milujem, ale natočené je to úplne moderne, toto je čistokrvný súčasný blockbuster a navyše prispôsobené až moc deťom. Príbehu nemôžem uprieť svižné tempo, aj pri vyše dvojhodinovej dĺžke tu nie je moc miesta na nudu, ale mňa väčšinu času vôbec nezaujímalo, čo sa práve deje. Celé to zbieranie kľúčov pôsobí až moc infantilne a tých dobrých atrakcií tu zase tak moc nie je, aby to dokázali zachrániť. Chcelo by to aj lepšie vykresliť reálny svet, z filmu som sa vôbec nedozvedel, prečo je taký zlý, že ľudia musia pred ním neustále unikať do virtuálnej reality, toto bolo viac o pohodlnosti a večnom snívaní, než o reálnej potrebe, ako to býva pri iných filmoch s podobnou tématikou, takže tu sa postavám nedá ani zďaleka tak fandiť. A čo je najhoršie, tu absolútne nefunguje nejaké napätie, tu postavy neumierajú, lebo sa do boja môžu hneď vrátiť a tak sa tu nedá o nikoho obávať. Toto nemá s krvavými osemdesiatymi rokmi absolútne nič spoločné. Po akčnej stránke tu tiež nie je moc o čo stáť, hneď úvod ponúkne slušnú automobilovú naháňačku , ktorá sa mi aj napriek modernému štýlu páčila, predsa len bola dravá a pred King Kongom alebo Tyranosaurom sa neuniká v každom filme, ale tým to končí, potom je tu až na pár maličkostí vlastne už len veľkolepé finále a to už bolo tak veľkolepé, že ma to absolútne nezaujímalo, jednoducho sa len hromada digitálnych postáv ostreľovala s inou podobnou hromadou, na tom ani neviem, čo ma môže baviť. Takže vlastne v celom filme ma skutočne bavili len dve sekvencie, úvodná naháňačka a časť v Kubrickovom Osvietení, toto bol výborný nápad, ale na tak dlhý film je to predsa len trochu málo. A všetky tie staré známe postavy z kultových filmov a hier sa tu objavia len na pár sekúnd, takže to pre film nemalo žiadny význam. Jedine ten Chucky ma potešil, ten má tých sekúnd o trochu viac. S obsadením ale nemám väčší problém, hlavná zostava je celkom sympatická, z vedľajších postáv poteší Mark Rylance ako tvorca hry, síce tu má len málo priestoru, ale páčilo sa mi, ako sa tu s ním naložilo, aspoň toto mi pripomenulo to milšie filmy osemdesiatych rokov. A ani záporáci nie sú najhorší, ale len v reálnom svete. Režijne tu nemám väčších výhrad, predsa len Steven Spielberg vie, čo robí, ale štýlom šiel tentoraz mimo mňa. A hudobne poteší aspoň tých pár piesní osemdesiatych rokov. Takže Ready Player One určite nie je vyslovene zlý film, ale mňa to nebavilo a prekvapuje ma taký úspech u iných milovníkov osemdesiatych rokov. Toto bolo až moc súčasné. 45% (30.03.2018)