Ready Player One: Hra začíná

Nejlepší velikonoční film. Víc easter eggs jinde nenajdete. Ready Player One nese víc významů, má semknutější vyprávění a dává víc smyslu než předloha. Reálný a digitální svět se ve filmu prolínají mnohem organičtěji než v předloze, což si uvědomujeme i díky střihům z OASIS do Ohia v klíčových momentech vyprávění, které Wade prožívá s mimořádnou intenzitou (úžas, strach, zamilovanost). Hladké přechody mezi oběma subsvěty s pomocí zvukových můstků nebo kompozičně podobných záběrů zároveň napomáhají plynulosti vyprávění. ___Expozice filmu je ve srovnání s knihou velmi zhuštěná, z Wadeova voiceoveru se nicméně dozvíme vše nezbytné pro pochopení příběhu (obzvlášť výmluvné je sdělení, že lidé přestali problémy řešit a začali se tvářit, že neexistují). Jak OASIS (ne)funguje ve zbytku světa nás zajímat nemusí, protože to nezajímá ani Wadea, jehož hlediska se vyprávění zprvu drží. Později jej párkrát opustíme ve prospěch jiných postav, které mají více rozměrů než v knize. ___K tomu, aby hrdina přestal hledání klíčů vnímat jako zábavu a začal si uvědomovat jeho reálné konsekvence, je potřeba dívky, která má s IOI nevyřízené účty. K prozření Wadea dochází během taneční sekvence, která se jinak může jevit jako nikam nevedoucí odbočka od hlavního příběhu (i-R0k ale navíc odhaluje pravou identitu Parzivala). ___Art3mis není jen manic pixie dream girl a odměna za výhru. Závisí na ní prozření protagonisty. Právě ona Parzivala v(y)táhne do reality, díky čemuž si mnohem dříve než v knize (která moralizuje až v nešikovně přilepeném epilogu) uvědomujeme rozpor mezi světem reálným a virtuálním. Ústřední myšlenka lépe prostupuje celé vyprávění a je výborně navázána na příběh Hallidaye, který rovněž působí jako mnohem živější postava než v předloze (mj. zásluhou fenomenálního Marka Rylance). ___ Právě vztah k Hallidayovi je pro protagonistu ještě důležitější než pouto k Samanthě. Geniálního vynálezce přijal jako svého náhradního otce, od něhož přejímá, co je v životě správné a co špatné. Stejně jako jiní Spielbergovi mladí hrdinové (Elliot, Jim z Říše slunce, Frank Abagnale) díky někomu druhému nachází náhradu za nefunkční/neexistující domov, které se ovšem nemůže zcela oddat, protože jednoduše není reálná.___ Podobným náhradním otcem, vytvářejícím světy, do nichž můžeme bezpečně unikat před nesrozumitelnou realitou, je pro mnohé diváky také Spielberg. V Ready Player One nám nabízí další takový svět, ale současně varuje před rizikem toho, že by nás mohl zcela (tzn. nenávratně) pohltit. Měli bychom přitom věřit, že jedna z obřích společností (Gregarious Simulation Systems), která stojí na straně Wadea, myslí na spotřebitele, zatímco ta druhá (IOI) sleduje pouze vlastní obohacení, v čemž tkví jeden z hlavních paradoxů příběhu. ___Ready Player One je pro mě především filmem návratů. Návratu v čase, návratu domů, návratu z virtuálního světa do reality. V první výzvě musí Parzival zařadit zpátečku, druhá se odehrává v prostoru filmu o muži uvězněném v časové smyčce, k vyřešení třetí je třeba odhalit úplně první videoherní easter egg, prozrazující jméno autora. Uvědomění si, že za virtuálním světem stojí skuteční lidé, je pointou Hallidayovy hry. Zvítězit může pouze ten, kdo zná podrobnosti z autorova života, vztahující se určitým způsobem k tomu, jak uvažuje (jít proti pravidlům) nebo čeho nejvíce lituje (dívka, kterou nepolíbil, přítel, o kterého přišel).___Popkulturní odkazy slouží vyprávění mnohem lépe než v knize. Nejde o samoúčelný servis pro nerdy. Jenom občas jsme trochu nadbytečně upozorněni, že támhle ta motorka je z Akiry. Jestliže má například Wadeovo závodní auto v OASIS podobný design jako DeLorean z Návratu do budoucnosti (s doplňky z automobilu KITT z Knight Ridera), pochopíme, že je fanouškem Zemeckisovy sci-fi komedie a dává tudíž smysl, když si v obchodě s herní výbavou koupí zrovna „Zemeckisovu kostku“, která mu později pomůže uniknout z jedné svízelné situace. Množství písniček odkazuje ke konkrétním scénám z konkrétních filmů (In Your Eyes ze Say Anything…, Also sprach Zarathustra z 2001: Vesmírné odysey) a pokud jste v obraze, doceníte další vrstvu, kterou danému filmovému momentu dodávají. Také ostatní produkty (převážně) amerického zábavního průmyslu slouží nejen jako odměny pro pozorné diváky, ale zároveň rozvádějí motivy, jimiž se film zaobírá a pomáhají zpřehledňovat příběh. ___ Z pohledu geeka jde o film vizuálně, intertextuálně a technicky tak propracovaný, že mě to párkrát dojalo a v závěru jsem - ve stejný okamžik jako Wade - dokonce uronil slzu (a nestydět se něco takového přiznat je myslím podstatou geekovství). Ani z pohledu filmového kritika jsem ovšem na filmu nenašel žádné zásadní nedostatky. Vypravěčsky jde o bravurní záležitost bez hluchých míst, akční scény jsou mimořádně přehledné (i ve 3D), příběh má mnohem více vrstev, než se naivnímu divákovi může zdát... (jakkoli s jeho sdělením stejně jako já nemusíte souhlasit) Zkrátka si nemyslím, že by mé takřka nekritické nadšení plynulo pouze z pocitu, že jde o film přesně pro mě (který pravděpodobně mají miliony dalších diváků). 90% (26.03.2018) (méně) (více)

Ten film není špatný, propojení reality a nereality je fajn, má to fakt spád, Oasis je zajímavý koncept s permanentní smrtí, je tu spousta odkazů a je prostě poznat, že je to zručně natočeno, technicky. Dobrý. Jenomže všechna ta pozitiva jsou vlastně i dost negativy. Na začátku mě štvalo, že je nám předkládáno, jak je všechno strašně super a já přitom jen koukal v úžasu nad tím, jak děsivé a šílené všechno je. A tam byl základní kámen úrazu, naprosto nulová sympatie s hlavním hrdinou. Obecně všechny postavy jsou strašně jednorozměrné, nemají žádný charakter, s drobnou výjimkou postavy Art3mis. Dalším problémem je poměrně značné množství drobností, kdy postavy pronesou či udělají něco dost hloupého a co nedává smysl. Nebo vůbec celý koncept onoho geniálního úplně obyčejného kluka, který prostě vždycky přijde na tu správnou odpověď, přičemž celý svět ne. Určitě. Pořád se objevují nějaká nová pravidla čehokoliv, vůbec to není pořádně vysvětlené a je to hrozně z rychlíku. Takže ano, má to spád, ale za cenu toho, že to nedává smysl. Celé je to taky zabaleno v totálním klišé. Já nechápu, že to Stevena pořád baví točit. Celý průběh je prostě podle šablony včetně nervydrásajícího vkládání třetího klíče do dírky, jásajících davů na konci a dvojicí záporáků hádajících se v policejním autě na konci (v případě Spielberga nepovažuju za spoiler říct, že to má happy end). A propo policie. Celý film jsem si říkal, kde sakra je a jak je možný, že si v podstatě teroristická organizace IOI dělá úplně co chce, vraždí, zotročuje, pachá pumové atentáty, a je to všem jedno. Na konci se najednou policie zničehonic objeví a všechno vyřeší. Super. Za velké negativum taky považuji ten prostý fakt, že je snímek v podstatě jen slepencem vizuálních atrakcí a akce a mě to prostě vůbec nezajímá, nebaví, je mi to jedno. Celá poslední třičtvrtěhodina nemusela být. Já upřímně nechápu, co na těchhle nesmyslných CGI akčních scénách furt všechny baví. Mě to přestalo bavit asi tak ve 12 letech (to tak nějak vlastně začínaly). Je to pořád to samé. Emoce jsou na nule, jednou za minutu postavy pronesou jednu větu, která je úplně debilní, pak se zase dál řežou, pak zase pronesou něco debilního, pak tam něco strašně bouchne, pak tam lítaj, pak to všechno bliká, pak zase řeknou něco debilního. A pak najednou všichni umřou a je to vyřešený. Já chápu si něco takového zahrát na počítači, ale proč mě má bavit se na to koukat a hlavně jsme něco takového fakt viděli už milionkrát. Proč furt dokola! A jaký vlastně měla celá ta bitva dějový smysl? Žádný. Postava Jamese Hallidaye je taky trochu s otazníkem, což se ukáže na konci, kdy jakože udělají velkou záhadu a přitom je to jen berlička, aby to nemuseli vysvětlit (a aby pak mohli teenageři po kině v Mekáči řešit, jak to bylo). A pak všechny ty odkazy...neberu to vůbec jako automatický klad, protože není problém narvat do filmu milion věcí z jiných filmů a jakože pomrkávat, je to vlastně dost laciné. Líbilo se mi Osvícení, to ostatní mě vlastně vytáčelo, už jenom proto, že postavy musí pořádně vysvětlit, že je to odkaz, aby nám to náhodou neušlo. Všechna odhalení musí být taky pečlivě a trpělivě zmíněna, aby nám došla. Jako jo, pokud by mi bylo 12, tak bych přidal asi dvě hvězdy navíc. Ale já tohle už nějak ke štěstí nepotřebuji, ačkoliv jsem rád, že jsem si to odškrtl. (30.10.2021) (méně) (více)