322

Mapování osobního očistce, který hrdina prožívá dobrovolně a trpně, byv si vědom svých minulých vin. Je uvězněn v své samotě, jakoby oddělen od živých skleněnou stěnou, velkou část snímku neschopen navázat opravdový vztah. Navíc je uzavřen v bublině prožívané současnosti, chybí mu budoucnost a minulost ztratil (příznačná je scéna návštěvy města jeho mládí, které je v "péči" demoličních čet, i neschopnost nalézt hrob své matky). Kolem něj se točí kolotoč osudů, smutných, groteskních, banálních... čemuž odpovídá i roztříštěná forma příběhu. Melancholie a deprese prostupuje celý tento film, naděje však slabě poblikává. A snad je to ohlas nastupující normalizace, že i ostatní lidé jsou jak zakleti do svých úzce prožívaných osudů, jakoby tuto společnost už nic nespojovalo - zde je jen tak bažení po svetříku z Maďarska a laciných cihlách na výstavbu chaty. Naprostá rozbředlost a ochablost, podtržená dobovými filmovými magazíny zahlédnutými v televizi, oficiózními povinně optimistickými frázemi zaslechnutými v rozhlase, veřejnou buzerací na přechodu a tou rádoby vtipnou hláškou esenbákovou adresovanou vlasatci: "Ty si chlapec alebo dievča?" Nádherný kontrastní černobílý obraz a hezká jazzová hudba jen podtrhují působivist tohoto filmu. (25.08.2013)

Macháčkovy a hlavně Abrhámovy pokusy o slovenštinu mi nedělají úplně dobře. Macháček jednu chvíli přejde i do češtiny, takže je možné, že jeho doktor je Čech žijící na Slovensku. Ale to je to jediné, co bych filmu o naději i beznaději plnému symbolů a náznaků mohla vytknout. Bála jsem se, že dostanu tklivý příběh o umírání, ale opak je pravdou. Dušane Hanáku, tleskám! (27.04.2023)

S Hanákem to mám jako na houpačce - jednou natočí jeden z nejsilnějších filmů všech dob (Obrazy starého světa) a pak natočí něco, co sice vizuálně zaujme, ale zároveň je to sotva koukatelné (Deň radosti). 322 jsem se bál, ovšem nakonec jsem docela spokojený. Nejvíc samozřejmě zaujme Hanákova svérázná forma, která spíš připomene experimentální film. Buď vám sedne nebo ne. Mě docela sedla a nemálo obrazů mi přišlo zajímavých, každopádně kameru ten film má skvělou. Asi i proto jsem se moc nenudil, ovšem než jsem nějak pronikl do příběhu, trvalo mi to. Nakonec se mi to ale povedlo a kvůli tomu bych 322 označil za docela povedený film. Navíc i ten příběh měl něco do sebe a i když mě původně nudilo vyprávění příběhu exmanželky hlavního hrdiny, tak později mělo v příběhu svoji funkci a postaralo se o nějaký silnější dojem. Své chyby to ale má, ne že ne. Původně jsem chtěl dát silné 3*, ale jestli jsem správně pochopil konec, tak kvůli němu tu slabou 4* dám rád. (22.07.2020)

Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale takové filmy se u nás už zřejmě nikdy nenatočí. Pro diváka je nesporně velmi obtížné ztotožňovat se s nemocným, ať už končí příběh dobře, nebo špatně. O to více, pokud tou nemocí je strašák "moderní" doby, před kterým si nikdo nemůže být jist. Je mrazivé, že po čtyřiceti letech od natočení tohoto snímku máme třeba ledničky, které si samy přes internet objednají chybějící jídlo, ale způsob léčby rakoviny se od té doby zásadně nezměnil. Farmaceutické firmy nás zásobují tisici léků na nemoce, které možná ani neexistují, ale diagnóza 322 (nebo jaké má dnes číslo) ani dnes nebude věštit nic dobrého. Dosti chmurů, film je natočen výborně a má skvělé melancholické okamžiky. Beze slov diváka vede tam, kam chce. Žádné berličky, prostě pokud chceš, zamysli se. Nakonec bych chtěl upozornit jednak na Janu Švandovou, pro níž to byla první filmová role a je tu opravdu zaznamenáníhodná a druhak na krásné české slovo "hochštapler", které jsem snad v žádném jiném filmu ještě neslyšel... :-) (28.02.2012)

Film, který po svém dokončení putoval do trezoru, ovšem jedna kopie utekla a snímek zvítězil na festivalu v Mannheimu a získal první cenu. Je to skvělý psychologický snímek, kde hlavní roli hraje Václav Lohniský (škoda, že je předabován slovenským hercem), ale i tak jeho výrazná tvář a celkový dojem působí dokonale. Perfektní kamera Viktora Svobody zabírá různé úhly a pohledy a občas působí hodně dokumentaristicky. První celovečerní film Dušana Hanáka a hned takové zajímavé téma, kde se hlavní hrdina protlouká životem, který jakoby dostával jinší rozměr, když mu lékaři určí diagnózu 322. Trochu je naznačeno, že se dříve podílel jako stranický činitel na násilné kolektivizaci a radši po pár létech začal dělat kuchaře, takže spíše než záporný hrdina je naopak kladný. Jeho žena si najde milence v podání Josefa Abrháma a zkončí tragicky. Další výborné role hrají Miroslav Macháček jako vyšetřující lékař, Karel augusta jako patolog, nebo mlaďoučká Jana Švandová, přítelkyně Josefa Abrháma. Výborný film ze 60. lét (tyhle filmy prostě měly svoje nenapodobitelné kouzlo, zvláštnost a hlavně zachycení doby, jak se tenkrát žilo). Výborné jsou vložené různé titulky u některých situací, který film dělá hodně zvlaštnějším. A celý snímek perfektně podkresluje jazzový hudební doprovod Ladislava Gerhardta. (10.02.2013)