322

Naturalistický kousek, který má velmi originální způsob vyprávění. Je natolik obsažný, že není možné ho pojmout napoprvé. Ale je jako dobré víno - zraje s věkem a je třeba s ním jako s vínem zacházet - dávat si ho pomalu po doušcích a vychutnávat. K vlastní filmové řeči rozhodně patří takřka dokumentární kamera a střih, originální je také použití filmové hudby. Běžné ruchy včetně rozhovorů, zvuků ulice, jsou prostihy do jazzového pokresu, což dává filmu vlastní dynymiku. Jeden ze zajímavých filmových debutů. (05.12.2015)

,,Sú veci hlavné a pohlavné." Film, ktorý na mňa osobne pôsobil príliš divne, ani neviem veľmi povedať, či sa mi páčil alebo nie. Film o mužovi, ktorému diagnostikujú rakovinu, natočený s dôrazom na vývoj vtedajšej politickej situácie, s prvkami dokumentu a temnej satiry. Na jednej strane originalita snímku, umelecké stvárnenie, pár veľmi zaujímavých momentov a akási skrytá kritika. Na druhej strane nudný výsledok, ťažká stráviteľnosť niektorých abstraktných obrazov a experimentov, končiacich predabovaním Lohniského a Macháčka cudzími hlasmi do slovenčiny. Ako plus možno hodnotiť príležitosť vidieť Václava Lohniského na veľkom priestore v niečom inom, než v rôznych "hujerovských" postavách z kultových komédií. (20.05.2017)

Zachytiť imagináciu Hanákových obrazcov je ako ponevieranie sa medziuličkami Dziga Vertova a to jeho námet je okorenený akýmsi východoeurópskym dystopickým svetom. Odrážanie Lohninského choroby je metaforicky jasné a zrozumiteľné a to podobné narážky pre spoločenské usporiadanie nemali v našej kinematografii miesto. Takisto menovite slabou vzpruhou čeliť závažným výzvam rádového ľudu a nie spomínanej transformácie poriadku príslušníkov strany je vari smutnejším odkazom ako tých profilujúcich, ktorí to do toho stavu priviedli. Postrádam naratív, ale o tom Hanák konieckoncov nie je a práve gradáciou samotnej dramaturgie by sme sa dopracovali azda k povrchnejším hermetickým záverom obsahovej i formálnej konzistencii. A bez dôležitých očných mikrodetailov pre blaho a potešenie z vizuálneho pranierovanie, ktoré pohyblivému svetu dodávajú samostatnú reč. Doby, miesta a času. (18.07.2016)

Dušan Hanák je duší dokumentarista a jako člověk zřejmě bedlivý pozorovatel. Díky tomu i jeho hraná tvorba obsahuje detaily, které jakoby většině jeho kolegů unikaly. Václav Lohniský je jako malý, šedivý, pasivní človíček dokonalý. A obrázky z jeho obyčejného života nakonec vypovídají o celé společnosti (a film skončil v trezoru). (15.07.2009)

Může za to samozřejmě moje nedovzdělanost, ale nikdy bych si neuměl Lohniského představit v takové posmutněle vážné roli (rozumějte pouze s humorem sladkobolným), ve které mu to ovšem velice jde. Některé snímky nové vlny zaujímají své místo ve světě díky novému a neprobádanému obsahu uvolňujících se 60. let, jiné jsou experimentálními zajímavostmi na poli formálního pojetí. 322 patří se svou lehce kafkovskou zápletkou spíše mezi ty druhé. Místy velice příjemný úlet střídající se střihové dynamiky, vložených titulků, až násilně-snových scén, jakéhosi slovenského bezčasí, československé nátury a s několika "hustými hláškami", řeklo by se divácky. (20.04.2023)