Anihilace

Bohu dík, že Garland netočil Arrival. Díky tomu tak neztratil humánní podtext a racionální vysvětlení, což se o Annihilation říct nedá. Surealistické putování fantastkními exteriéry ozdobené famózní scénografií a minimalistickou hudbou je na oko a ucho vskutku lahodící, leč příběhově chvíli survival, chvíli digifest příšer a chvíli nicneříkající finále. Jasně, vždycky nepotřebujeme doslovný výklad, ale když je to WTF, tak by docela bodnul. Garland je technologická hračička, mistr atmosféry a pomalých příběhů o pár postavách, ale tady se zamotal do tématu až moc. I tak ale nechybělo pár skvělých režijních nápadů. (15.05.2018)

Garland byl a je béčkař, což se vždycky odráželo hlavně v druhé polovině jeho scénářů, potažmo filmů. Annihilation není výjimka. Tematicky pestrý fetiš o sebedestrukci a možnostech evoluce, který se topí v břečkovém ději, který si neporadí ani s tak obligátní věcí, aby překvapil posloupností jednotlivých úmrtí. Tupě předvídatelněji už to asi nešlo ani v samotném finále, po kterém zůstává spíše ambivalentní pocit než spokojenost či odpor. "Nevím". (13.03.2018)

„Čo to chcelo?“ – „Nemyslím si, že to niečo chcelo.“ VanderMeerovu knihu som si kúpil... a veľmi rýchlo predal. Fascinovala ma zápletka o Oblasti X, z ktorej sa nikto nevracia a ak predsa, je pomätený, alebo smrteľne chorý. Pravdepodobne v nej neplatia pozemské fyzikálne zákony. Skvelé prostredie, ale kniha hrozná. Na filmové spracovanie som sa napriek tomu tešil, lebo prvé fotky vyzerali krásne a Alexa Garlanda pokladám za jedného z najvzrušujúcejších tvorcov. Dobrou správou je, že muž stojaci za fenomenálnymi a úžasnými kultovkami, ako sú Pláž, O 28 dní alebo Sunshine, kniku výrazne upravil a „skomerčnil“. Takže kým literárna predloha bola od istého bodu pre mňa takmer až nečitateľná (a neskutočne nudná), film je oveľa zábavnejší a atraktívnejší (a hororovejší, ak to chcete počuť takto – aligátor, kríky v tvare ľudských tiel, „ľudský hlas“, čeľuste, psycho finále). Našťastie bez toho, aby strácal na inteligencii, prepracovanosti a ambicióznosti. Naopak, ponúka viacero momentov, scén a riešení, ktoré sú natoľko náročné, že mnohým divákom budú vadiť (to je ale ich problém). Po vizuálnej stránke síce nejde až o takú žranicu, ako som čakal, ale rozhodne sa bavíme o vizuálne nadpriemernom filme. Na mimoriadne silnej, uhrančivej a snovej atmosfére zanechala obrí podiel provokatívna, nádherne šialená hudba. Zaujali ma aj postavy a to vrátane Natalie Portman, ktorú inak príliš nemusím (najlepšia bola psychologička Jennifer Jason Leigh). Troška hapruje (ne)logické jednanie postáv, ktoré mali byť absolútnymi špičkami vo svojich odboroch a ktoré zrejme mali tušiť, že keď sa vydávajú do oblasti, z ktorej sa ešte nikdy nikto nevrátil, nepôjde zrejme všetko podľa plánu. No pri prvých problémoch sa začínajú správať výrazne neprofesionálne a nesmie chýbať scéna, kedy sa gigantické obludy pohybujú s tichosťou rafinovanej myšky. Niektoré veci zostávajú nedopovedané a zvláštnym spôsobom otvorené (Spoiler Prečo Oblasť von pustila za celú tú dobu len jedného dvojníka? Spoiler). (15.03.2018)

Vždycky jsem měl pro scenáristickou tvorbu Alexe Garlanda slabost a Ex Machina mě utvrdila v tom, že tenhle autor ví, co dělá a dokonce je nejen schopný scenárista, ale i režisér. Annihilation mě ale minulo. Není to o tom, že bych nechápal, co chce autor říct, ale zvolená forma mi nesedla. Areu X, do níž se postavy vydají hledat pravdu, kamera jakoby rozpíjí, aby zvýraznila její snovost. Potud dobře. Ale samotný prostor je poměrně fádní a navzdory solidnímu rozpočtu toho příliš nenabízí. Příběh obsahuje hned několik zajímavých odboček (tíže z nevěry, ztráta času v zóně), ale ani jednu hlouběji neprozkoumává. Jsou tam buď proto, že byly součástí knižní předlohy, nebo chtěl Garland poměrně prostou základní kostru něčím ozvláštnit, ale už nenašel hlubší zapojení. Konec je sice odvážný a rozhodně se široce vyhýbá mainstreamu, ale to nutně z Annihilation ještě nedělá dobrý film. Dvakrát tolik, když je "překvapivá" pointa dopředu odhadnutelná (navíc nemá vlastně pro děj hlubší význam, neboť její nositel není aktivním hybatelem děje). Pokud to srovnám s podobně osobitou Fontánou, která stála víceméně stejné peníze, vychází mi z toho Annihilation jako chudší sci-fi kousek, kde bych určité prvky obdivoval u začínajícího autora, ale na někoho Garlanda formátu je to na můj vkus až příliš vnitřně vyprázdněné a strojené. Z možné sci-fi roku se tak nakonec vyklubal film, z něhož stojí za citaci pouze geniální scéna s "lidským hlasem". To je jednoznačně moment, který si zaslouží své místo v historii sci-fi žánru. Pro mě zklamání srovnatelné s pocity, jaké jsem měl u sci-fi Mute od Duncane Jonese, což je shodou okolností také film, který má na sobě nálepku Netflixu. (14.03.2018)

Čím kratší rozum, tím silnější odsudek, aneb u někoho by ani mutační mimozemský ekosystém nestačil k tomu, aby nějak smysluplně hýbnul s jeho inteligenční kapacitou prvoka, že jo, Marcelo. Nicméně na druhou stranu, žádné velké filosofické dílo bych ve filmu Annihilation rovněž neviděl - fakž, že už tahle úroveň dokáže někoho frustrovat, je vyloženě veselý. Portmanová a čtyři další vědkyně, o nichž by šlo napsal leccos, ale určitě ne, že k nim režisér umně váže divákovy sympatie, jdou prozkoumat Zónu ... a objeví ... zhruba to, co sliboval trailer, akorát že survivalu a naháněček se zmutovanými kreaturami je méně, než jsem čekal. V závěru to pak sympaticky uhne do vysoce atmosférického, nemluvného mindfucku, ale není to nic zásadně nečitelného. U Nolana by to v závěru Natálka obkecala a byli bychom doma. Já jsem si Annihilaci v zásadě velmi užil - vizuál výborný, triky podmanivé, sem tam to naťukne k myšlenkám správně temným směrem. Ale je to patrně hlavně tím, že já mám pro takovéhle sci-fi náměty slabost v rámci jakéhokoli média. Taky jsem teď dost nalákán na knižní předlohu! Ten film sám o sobě ale za zas až takovou pecku asi nepovažuju, očekávání možná byla trochu vyšší. (12.03.2018)