Zjizvená tvář

Jde nemilovat film, který miloval sám Al Capone? Osmdesátiletý praotec všech moderních gangsterek (nikdy bych býval nečekal, že Scarface s Pacinem je de facto doslovný remake) moc nezestárl a dodneška má koule. A to, že se, narozdíl od všech různých gangsterek typu Untouchables, jedná o dobový snímek (úvodní výzva k divákům, aby donutili vládu něco udělat s organizovaným zločinem je božská) je těžké plus. The world is yours! PS: Děkuji filmu za osvětlení dvou vtipných narážek v Někdo to rád horké. (28.12.2012)

Tato klasika, která může bez problémů bavit i dnešního diváka, má stejně jako Scarface De Palmy z 1983 jeden problém - nesympatická hlavní postava. Zatímco ale novější opus na 170ti minutách celkem výstižně rozebere Montanův charakter a jeho další činy nás příliš nepřekvapí, tak tady sledujeme Paula 'Opici' Muniho, který celkem nepochopitelně střílí své nejbližší. Propracovanější závěr a tedy pár minut navíc by jen prospělo, ale komerční trhák v třicátých si přece jenom tu délku musel hlídat více než dnes. :) (07.02.2010)

Méně mainstreamové než novější bráška, ale neméně zajímavé a i navzdory stáří filmu s dostatečným tahem na bránu. Ve své době snad i malinko nadčasové a hlavně odvážné dílo. Zlomyslný zoubek času se na filmu přeci jen podepsal. Historická cena je přesto neoddiskutovatelná. Byl mi sympatický i jakýsi lehký morální podtext celého filmu. Krásná výpověď podtrhující fakt, že USA byla od vystrnadění původních obyvatel opravdu velmi divokou zemí, kde zločinnost měla výsadní postavení. Ani se tomu nechce věřit, že mafie tehdy prosazovala svoji moc takhle veřejně a bez okolků. Úplně odvařený jsem z filmu nebyl, a dokonce jsem u něj dokázal usnout, ale své nesporné kvality rozhodně má a působí překvapivě docela moderním dojmem. Lepší 3 kousky. (13.12.2019)

Pro mě obrovské zklamání=Přistupoval jsem k tomu s obrovským respektem a nadšením-vždyť je to ten slavný a klasický předobraz pro mou oblíbenou De Palmovku...Ale dostalo se mi něčeho podivně nesourodého s naprosto nesympatickou hlavní postavou-kterou Muni hrál jako by zrovna vylezl z němého filmu....dialogy, zápletka, herectví...nic není něják extra hravé nebo nedejbože něják rafinované..Překvapivě propracovaná psychologie?kde?tím se jako myslí Tonyho vztah se sestrou do kterého divák vlastně nemá příležitost proniknout?..nebo koulení navlhčenýma očima?to je ta psychologie??.....dokonce i ten konec vyzněl do prázdna....nevím-Tohle jsem něják nepobral a je mi to líto :( (05.03.2011)

Upřímně řečeno, ony ty „žánrotvorné“ předkodexové gangsterky jsou ale strašně na jedno brdo – ve všech se opakuje stejná dějová kostra i jednotlivé peripetie, všechny jsou jistě svým způsobem autentické díky tomu, že vyprávějí tehdejšími prostředky o tehdejší žhavé současnosti, všechny přímočaře sázejí na diváckou atraktivitu zlobivých hochů, všechny to stejně průhledně vydávají za tepání zlořádů (tu vysvětlujícími titulky, tam nějakou tou neorganicky vlepenou scénou s rozhořčenými občany) – když jste viděli jednu, viděli jste všechny. Nicméně kdybych si měl teď zpětně tu jednu vybrat, byla by to nejspíš právě Hawksova Zjizvená tvář, která už je stylově vykrystalizovaná, velice slušně odsýpá, Paul Muni v hlavní roli strká živelností a šířkou hereckého rejstříku do kapsy Cagneye i Robinsony a působivost závěrečných scén v obleženém domě, kde se Hawks vrací k expresivitě němého filmu (míněno jen v dobrém – na vytřeštěné oči Ann Dvorakové hned tak nezapomenu), je zcela nadžánrová (alternativní konec se soudem a popravou je nejen pokrytecký, ale navíc tuhle působivost nepěkně rozmělňuje). (16.02.2019)