Bába z ledu

Bohdan Sláma je svůj a je to velice dobře. Netočí filmy pro masové publikum a díky tomu jsou ve většině případů výjimečné. Stejně tak Bába z ledu, která určitě není pro příznivce standardní české kinematografie (Špindl a spol.) a ne každý bude chtít koukat na nahou Zuzanu Kronerovou. Na druhou stranu její herectví je dokonalé a i díky ní je Bába z ledu tak dobrý film. K tomu jí ještě dopomáhá výborný Pavel Nový a jako vždy civilní Slámova režie. Víc takových film u nás. (02.04.2018)

Nejlepší Sláma za poslední dobu. Rozhodně ne komedie, hodně tvrdý, smutný, uvěřitelný příběh. Sice to Broňovo skryté pozadí je takové filmové, ale třeba vztahy v rodině staré paní jsou velmi zajímavě rozprostřeny. Nový nemá moc prostoru pro hraní, o to víc se ho dostává Kronerové. Slepice jediným comedy prvkem. Kopulační scéna je velmi natural! (14.10.2017)

Pojetí lidského domova v mnoha jejích podobách. Je v tom samozřejmě dosti životních pravd. Tedy jakých se odehrává denně hodně. Dějová linie se nijak nepodbízí lacinou líbivostí. V každém případě se jedná o film, které psal život. Způsob, jakým je Bába z ledu natočená, jak už výše bylo řečeno, je přinejmenším podle mě to lepší ze současné české tvorby. (30.10.2017)

Aneb se životem se dá zamíchat v jakémkoliv věku. Témat tvůrci nabízejí dost. Tragikomičnost života, sebeobětování se pro druhé a komplikované rodinné vztahy. Bohdan Sláma dává zapomenout na rozpačité Čtyři slunce a vysílá k nám ovdovělou ženu, která potřebuje pořádně otevřít oči. Očistu představuje neokoukané prostředí stárnoucích otužilců, každé ponoření se do ledové vody ji zoceluje, takže říct svým sobeckým synkům děsících se ztráty komfortu, co si myslí, nebude už tak obtížné. Do plavecké party ji dostává energický Pavel Nový, pro kterého jde o velký herecký návrat. Nedoceněnou ženu dokonale vypíchla Zuzana Kronerová, potěší i dětský talent Daniel Vízek nebo Václav Neužil, ten ze synů, kterému se daří lépe. Sláma působí vyspěle a prokresleně, jen poslední smočení ve vodě mělo nahradit ráznější finále. Podobné cynické téma zaujalo v nedávné Teorii tygra, za mě i tady příjemná spokojenost. (27.10.2017)

„Proč mu dovolujete hrát tyhle idiotský hry?“ - „On se nás neptá.“ Ten spratek mě neuvěřitelně vytáčel. Naštěstí záměrně. Ale právě jeho dějová linka, která se ostatně linula bok po boku s tou babiččinou, mě bavila nejvíc. A při jeho proměně kupodivu nedošlo na „tu“ scénu, skoro bych se vsadil, že v hollywoodské obdobě by na ni jistě přišla řada (naproti tomu zde bylo setkání u kotle a vnukovo skoro až děsivé „Ale já je nepotřebuju!“, které jsem mu věřil až do morku kostí). A to spojení osamělé vdovy s klubem otužilců v čele s Broňou bylo osvěžující, a jakkoliv působilo zvláštně, v kontextu děje to je až překvapivě přirozené. A vůbec ty výkony ve vodě budily respekt, možná u takového vyhlášeného otužilce typu Nového to tolik nepřekvapí, ale v případě Krónerové určitě. Ačkoliv za vrcholy filmu považuju „pohodové“ rodinné obědy, ty jsem kompletně celé prosmál. Podobně jako scénu s „lubrikantem“ nebo pasáže se správně nesnesitelnou Vilhelmovou. Slámův standard za solidní 4*. „Já to vezmu fénem, třeba se to vysuší.“ (27.01.2018)