Sladké starosti

Problémy kolem Straky v hrsti vygenerovaly slavný Herzův barrandovský zákaz, který ovšem neplatil na Kolibě. A Slováci jsou za to dodnes rádi, protože Sladké radosti patří mezi zlatý fond slovenských komedií. A skutečně, jedná se o lehce plynoucí komedii s prvky klasické grotesky. I to, že je zasazená do toho zmaru a šedi 80. let vadí jen pramálo. Nápad na hlavního hrdinu, cukrářského mistra, který je roztomilý a zároveň bezbranný, je příjemný. S přirozeností sobě vlastní tu nástrahami proplouvá Emil Horváth ml. a stejně jako jeho předchůdci v klasickém slapsticku se vyrovnává stejně elegantně s náručemi dívek i překážkami různých portýrů či vdavek chtivých matrón. Není to vybroušený diamant, ale pro orientaci ve slovenském filmu skvělá ukázka a motivace, proč nezanevřít na produkce z východní části naší republiky. Příznivci pouze pražských produkcí zas mohou doplnit bílá místa ve filmografii Kocába, Maškové, Mourkové, Duchoslava nebo Ireny Kačírkové. (04.12.2020)

Po bizarních úvodních titulkách jsem od filmu čekal asi něco trochu jinýho. Opravdu jsem si nemyslel, že bude následovat ztřeštěná komedie, ve který bude jedinou bizarností účes Pavlíny Mourkový. Připadalo mi to, že se tvůrci inspirovali ve filmech Pierra Richarda a zkusili natočit komedii v podobnym duchu. Překvapivě Emil Horváth, kterýho jsem do teď znal akorát ze 30 případů majora Zemana, byl v tý roli docela dobrej a ze začátku mě to fakt bavilo. Jenže ty vtipy se dost opakujou a když se mu asi počtvrtý někde zasekne prst, tak mě to bavit postupně přestávalo. Vypadalo to nadějně, ale přišlo mi to takový nedotažený. Za zmínku stojí ještě Andy Hryc a jeho francouzskej koňáček domácí výroby. (18.10.2022)

Taková typická romantizující, charakterově-vztahová komedie, kterých se ve své době točilo docela dost a nám i Slovákům docela šly. Tradiční problémy doby, tradiční charaktery, tradiční postavy, tradiční rozuzlení. Ale nenudil jsem se, občas se i zasmál a pobavil se u spousty tehdy hodně mladých herců a hereček. Na Herze možná až moc tendenční, ale jak známo, on to s tvorbou neměl zrovna lehké a občas musel natočit něco pro uklidnění rozbouřené vody. K jeho cti se sluší říci, že i v tomto případě se mu to docela povedlo. 3,5* (13.07.2013)

Svěží komedie díky Šimončičově kameře evokuje tvorbu Dušana Hanáka, nicméně Herz je grotesknější a méně poetizující. Jde o překvapivě velmi oddechový snímek s výbornými výkony Horvátha a Hryce, jehož výroba nápoje Debouche je skvělou parodií pančování nápojů. Vykreslení restauračního prostředí je autentické, nesklouzává ke komunální satiře. (01.07.2019)

Cukrárský majster (Emil Horváth mladší) ako hlavný hrdina, večný smoliar a slaboch vo vleku prianí svojej mamy a jej podobne pridrbanej kamošky - trafikantky. No v práci oceňovaný a tvorivý. Jeho vzdor voči mamou organizovanej láske cez inzerát spočíva v snažení sa o lásku fešnej kolegyne z reštaurácie. Jej srdce dávno patrí inému. Ambicióznemu čašníkovi v podaní Andyho Hryca. Ukradol si pre seba celý film. Niet sa čo diviť. Koho by už zaujímali bicyklové problémy Horvátha mladšieho či jeho mama hotelové pohodlie. Ním vytvorené marcipánové figúrky sa dajú akurát s chuťou zjesť. Zaujímavý je len z hľadiska komických situácií, ktorých aktérom sa stáva. Oveľa plnokrvnejšie jedná fúzatý čašnícky macho, ktorý sa snaží vyťažiť z každej situácie čo to dá. Korupčných malomestských snobov pritom skvele poníži správne šambrovaným debušé. Ikonickým pre Sladké starosti, ktoré si už od detstva vždy rád zopakujem. Soc-pop reálie trefne ukazujúce ako sa tu žilo za Husáka. Džúsy podolievané do správnej mierky množstvom ľadu (teda vody), rolády nakrájané ako plátky šunky, čaj dolievaný do koňakov, kšefty s nedostatkom alebo obálkové všimné. (01.02.2021)