I dva jsou rodina

Příběh tohoto filmu je trochu očekávaný, není na něm nic moc tak vyloženě překvapivého, ale musí se mu nechat, že byl tak dobře obsazen, že vás prostě strhne. Omar Sy je natolik skvělým hercem, že zvládne každou scénu, ať už frajera, nebo otce milujícího dceru, nebo zdrceného muže. Vše mu sedí dokonale. (16.02.2018)

Vše funguje jak má, krásný film. Bohužel mé hodnocení musí jít o hvězdičku dolů, protože jestli je něco, co nemam rád, tak to jsou na chlup stejný kopírky. Stačí dosadit jiné herce (zde naštěstí kvalitní), vybrat jinou lokalitu a film je na světě. Mexický originál Bez návodu není určitě horší, ale uznávám, že ho asi moc lidí nevidělo a proto nemají takový problém jako já. (07.09.2018)

Omar Sy je sympaťák, o tom žádná. Zpočátku mi trochu vadil celý ten ztřeštěný a až absurdně přehnaný koncept výchovy (takový dětský pokojíček by asi chtěl každý capart), nicméně postupně v kontextu celého filmu a příběhu je logicky ospravedlnitelný. Je fakt, že nejde o komedii, při které by se člověk skutečně hlasitě zasmál (ačkoliv kdo ví, francouzští diváci jsou možná bujařejší), spíše z vás řada momentů vyloudí jemný úsměv na tváři. Tak jako tak k nám z Francie (vlastně z Londýna) míří zase jednou povedený a poctivý kus filmařiny. (14.02.2017)

Francouzský film s Omarem Sy v hlavní roli vystupující jako komedie se sociálním podtextem? Tak to si nenechte ujít. Tento vysoký charismatický dlouhán se opět připojil k projektu pojednávající o sociální problematice, tentokráte jde o rodičovství a opět mu to vychází. I přes poměrně depresivní téma v podobě odloučení dítěte od matky, střídavé péče a podobným záležitostem týkajících se daného tématu, se nekonají žádné emocionální výlevy či násilné slzopudné momenty. Práce s emocionální stránkou je vedena střídmou cestou a depresivnější části jsou protkány spoustou komedie, jako tomu bylo již u Nedotknutelných či v Sambě. Mladá slečna, dcera hlavní postavy, jejíž úsměv sám o sobě přidává do filmu emoce, působí neuvěřitelně přirozeně a mile, jen škoda té neomalené angličtiny narušující libozvučnou francouzštinu. Ale je to právě synergie mezi otcem a dcerou, co tvoří podstatnou části snímku, přičemž funguje naprosto příkladně a má jak dostatek fantazie, tak i zvratů včetně silných momentů, jejichž šperkem je hlavně závěr. Ten představuje nádherný pohled na život a svým způsobem ustavuje celý film, který není o přetahování se mezi rodiči, ale o radosti ze života jako takového a sdílení vlastního štěstí. I dva jsou rodina je snímkem, který si rozhodně zaslouží pozornost a jen potvrzuje francouzskou dominanci na poli dramedií. [80%] | Kino (25.03.2017)

-2* Téměř s jistotou můžu dopředu určit o filmu s vysokou návštěvností a vysokým hodnocením, který je však u mých spřízněných duší hvězdičkově nevyrovnaný, že půjde o zklamání a tady se to opravdu potrvdilo. Jedná se o podivně vyumělkovaný a nepřirozeně fungující film, který má na konci smysluplné dojemné poselství, ale kvůli tomu se nemusím koukat skoro dvě hodiny předtím na tu šarádu. Podle mě je hlavní chyba je ve scénáři a pak ve hlavním hrdinovi Omarovi Sy, kterému srdceryvné a rodičovské scény nedokážu uvěřit. Možná i ty dvě hvězdičky jsou moc, ale snad stačí na odrazení podobně smýšlejících diváků jako já a samozřejmě snad dostanu rozum i já ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.03.2020)