Princ Mamánek

Ten pocit, když si pustíš v tv pohádku, která podle popisu bude zábavná a zasměješ se….a ta chvíle, kdy zjistíš, že to je existenciální pouť přerostlého panice. Víte, kvůli tomuhle se nemusím dívat na tv, naprosto stačí mrknout na seznamku, pánové. Sranec a další důkaz, že některé sny by měly zůstat jen v éteru. (31.12.2023)

Dobře vy, pane Budař! Čekal jsem jízdu, ale tohle opravdu ne. Pohádka o Mamánkovi, studie opožděné iniciace, se rozjíždí ve stylu české žánrové produkce posledních desetiletí, tedy bezzubě (hlavně vinou oblíbeného vysvětlovacího úvodu), leč už při tom je o poznání vkusnější, než na co jsme zvyklí. Co se ale odvíjí od procitnutí v lese, jakož i způsob podání a zobrazení, je úplně jinde (snad jen ty čarodějnice mohly Trošku ubrat; i když vzhledem k jejich původu...) a současní zaběhnutí výrobci pohádek, neustále nám cpaní domácími produkcemi v čele s ČT, by se už konečně mohli jít zahrabat. Děj Budařovy prvotiny sotva může být primitivnější: princ se nedostane dál než do nejbližší hospody, odtud zpátky do lesa a k hrobařovi. Přesto dál, než kdokoli před ním. A stane se všechno, co se stát má a musí. Celá předlouhá pasáž pohřbení patří k tomu nejlepšímu, co jsem v českém filmu posledních desetiletí zažil. Škoda toho Abrháma (Huba nudný) a Lasici (Polívka jako hrobař ušel, jako vypravěč slabší). Nagyová přesná a, Pámbu mě netrestej, asi vhodnější, než by byla Šafránková (ale zase ta nepatřičná libuškovost by mohla dát celému komplexu s matkou zajímavou dimenzi). Kubařová schopností hrát roli i půvabem strčí do kapsy nejednu princeznu, k tomu jeden z nejlepších Vetchých, co jsem zažil, Javorský nejlepší jako vždy a všude, titulní Budař e-pes-ní. Pro posvátný dub mluvící hlasem Josefa Kemra a pro komára jako průvodce zásvětím jsem ochoten odpustit "vůbec" ve významu "vůbec ne", neustálé "pokud" místo patřičného "jestli" i opakované "omlouvám se" v hovorech se Smrtí. Díky! (31.12.2023)

Předně, tohle fakt nebyla pohádka. Kdybych to hodnotila jako pohádku, nemohla bych dát čtyři hvězdičky. Jsem asi měkká, ale potom, co se při téhle “pohádce” odehrálo u nás doma, bych ji zkrátka malým dětem nepouštěla. I moje desetiletá dcera po mně ze začátku házela udivené pohledy, posléze si ke mně sedla blíž, zakrátko už jsem ji měla na klíně a pak už jsem jí jen hlásila, kdy už se může dívat a kdy zase ne, protože kdyby to bylo na ní, už by se nepodívala a možná by i utekla. Popravdě, byli jsme všichni moc rádi, že to máme za sebou. My dospělí mírně otřeseni, s očima navrch hlavy, s tím, že něco takového jsme tedy nečekali a že to byl teda nářez. Chvílemi mi to připomínalo Kytici, pak Hvězdný prach, bojovala jsem s tím, zda to dokoukat (hlavně u čarodějnic), ale vůbec to nebylo špatné. Jen, říkat dětem, že setkání se smrtí je krásné? Možná je, ale děti by na smrt neměly ani myslet. To je můj názor. Pro dospělé to na druhou stranu bude opravdu zážitek, na který už nezapomenou. Tohle tu totiž ještě nebylo. (01.01.2024)

Velmi příjemná záležitost. Dlouho jsem neviděl takhle originální pohádku. Nechal jsem se pohltit a líbily se mi nápady a celkem nečekané prvky (např. Dub Petra Martináka alias Josefa Kemra, rytíř z Dětenic na zámku v Dětenicích), herci měli co hrát a hráli do toho dobrá hudba a krásné záběry přírody v okolí Lednice i jinde. Příjemné překvapení. (06.01.2024)

Princ Mamánek je pohádka netradiční, k zamyšlení. A není pro každého. Mě tento Budařův hravý počin („Doteď jsem si žil spokojený aristokratický život.“) naopak bavil. Chválím skvělý výběr klasické hudby. Mírně zaostalé šišlající čarodějnice mě zprvu příliš nenadchly, ale časem jsem těm prostořekým zpuchřelým princeznám přišla na chuť. Čarovný starodávný Dádrudub byl notně užvaněný, procítěně veršující a vskutku přechytralý kus mohutného dřevěného božstva, který bych s povděkem obejmula taky. Vznešený Dádru Bube, opatruj Budaře, ať natočí ještě hodně rozverných temných pohádek. (15.08.2023)