Princ Mamánek

Jestli to někdo hodnotí jako pohádku pro děti, nevidím se tomu nízkému průměru, protože to opravdu není film pro děti. Je to totiž regulérní horor. Příběh samotný není moc zvláštní, ale zpracování se svými psychedelickými, uměleckými a fakt děsivými scénami a s klasickou hudbou stojí za to. Byla jsem sama v celém sále a trochu jsem si přála, aby tam ještě někdo byl; chvílemi mi docela bušilo srdce. Strhávám hvězdičku za ty trapné šišlavé čarodějnice, které tam asi byly jen proto, aby se film přiblížil dětem, a vůbec se tam nehodily. (02.11.2022)

Princ Mamánek možná není úplně bez chyb a není tou nejlepší pohádkou v historii, ale já se bavil nad očekávání a s chutí tomuhle evidentně osobnímu projektu Jana Budaře dám zasloužené čtyři hvězdy. Mnohem raději budu koukat na podobně osobité pohádky, než na prefabrikáty jdoucí na jistotu, které recyklují stále to samé dokola. On to sice svým způsobem dělá i Budař, ale dělá to z mého pohledu lépe a já mu ty nedostatky velmi rád odpustím...70% (11.03.2023)

Strašně bych chtěla jen chválit, chválit, chválit, ale ono to nejde, když tam byl tak výrazný zápor pro celé pojetí a myšlenku, že mi to jinak mnoho dílčích pozitiv i celkově dobré vyznění zvládlo ochutit asi tak, jako kdyby ve třetině porce skvělého oběda byl mezi koření zakomponován pelyněk. Celková myšlenka stárnoucího prince, který vyrostl v bezpečném stínu matčiných nabíraných sukní, byla bez debat skvělá. Vtip spočívající ve věku prince a jeho akademickém vnímání světa skrze ploty královských zahrad pojme i dítě. Při probuzení prince v lese ho citlivé dítě začne litovat, kdežto cynický rodič si říká: "Kam jsi dal mozek, jaká je asi dojezdová vzdálenost místa Tvého momentálního výskytu od zámku, když ses bez nějakých dozvuků působícího omamného prostředku probudil v lese? Riskoval by někdo z Tvého okolí třeba to, že se neprobudíš?" Pak přijde několik pouček od Hudrovala z Dětěnic a hospoda, kde krásná Běta diváka irituje svou mluvou, než si divák uvědomí (či je upozorněn), kdo je sponzorem a proč dívka jinak milá v rámci obsluhy mluví jako Stoupa. Bože, ale že to působí křečovitě. Tady také začíná to, co mi pilo krev. Ty dvě čarodějnice. Jak jsou jejich dialogy (ať jedna k druhé či okolí) vtipné, tak jejich projev je upištěně ušišlaně troškovitější, než byly projevy všech upištěných ušišlaných postav v Troškových pohádkách dohromady. Jinak přesah jejich vedlejšího příběhu je opět skvělý (Budař tu vybudoval skutečně skvělou zápletku, která by dobře fungovala i více rozvinutá) a, budu se opakovat, jde o něco, co pochopí i dítě (tedy naše bezmála šestiletá dcera, čtyřletý synek zhruba ve chvíli zmizení čarodějnic z děje ztratil soustředění). Další zápletka, která s sebou nese humorné i vážné momenty je viselec ve skříni. Pan Javorský je úžasný i v rámci poměrně malého prostoru, který dostal, ten ovšem využil každou sekundou jeho trvání (nakolik se prostor člení na sekundy). Orámování děje rakvářem, který se stane, podle očekávání, podstatnou komponentou děje samotného je také skvělé a setkání se Smrtí a uložení úkolů je opět něco, co zapůsobí na děti i dospělé (i to čtyřleté torpédo se zklidnilo a souboj sledovalo se zaujetím a se zjevným strachem o pana rytíře). Být ty čarodějky méně pitvořivé, jdu s hodnocením na maximum. Že každá z nich film stála jednu hvězdu je výpovědí o tom, jak moc mě ty ušišlané zrůdy sraly. (14.11.2022)

Popravdě ani pořádne netušim, co jsem to vlastně teď dokoukal. Čím jsem si ale jistej je to, že vím, proč asi Budařovi nikdo nechtěl dát roky na tohle peníze. Princ Mamánek je už v námětu těžce uchopitelný bizár, který nemá dětský divák šanci pochopit a dospělý divák si u něj bude mnout oči, jestli zrovna náhodou nezačal u sledování snít nebo neupadnul do nějaké halucinace. V první části se ještě jede na jistotu. Kýčovitá pohádka s levným TV vizuálem, která jakoby vypadla z klasické ČT produkce. Pak už ale těžko říct, co nám chtěl básník (Budař) vlastně říct. Ať už skrze nesktuečně otrávné čarodějnice, kterým není rozumět ani slovo a hravě strčí do kapsy i ty nejvíce infantilní nápady od Trošky a celá jejich linka působí, že jí napsalo tak třílété dítě, zakončena ještě navíc jasnou vykrádačkou Společnstva prstenu. Aby se v návaznosti na to přešlo to naprosto šíleného ezo finále, které vůbec nezapadá do koncepce  zbytku filmu. Rozhodně jeden z nejvíce podivných filmů, které jsem za poslední dobu viděl, ale co vím určitě, tak že už ho znova vidět nechci. (30.12.2023)

Dalo se celkem čekat, že Jan Budař nenatočí nic obyčejného. Pohádka netradiční, s hororovými prvky (na než žehrá snad jen ten, kdo ani trochu nezná Erbena nebo Němcovou) a samozřejmě mnoha chybami. Ovšem je často lepší mít méně povedený film, který jde proti mnohým klišé, než dokonalou a naleštěnou věc, ve které není moc ducha. (20.11.2022)