Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený Vznešený je velmi spjatý se svou milující maminkou, královnou Ludmilou. Jenže Ludvík je princ už poněkud přerostlý, je mu 39 let. Bojí se skoro všeho, do ženění se nežene a většinu života se poflakuje po přepychovém zámku a přilehlých oborách. Moudrý král Radomil mu proto připraví nečekaný dárek – princ se jednoho rána probudí v lese v obyčejných šatech a v doprovodu drsného rytíře Hudrovala se má vydat do světa, aby poznal, co je život a snad konečně dospěl. Na velké dobrodružné cestě ho čekají věci, o kterých zatím jen četl v knihách. Potká mocného čaroděje, zlé čarodějnice, ducha i samotnou paní Smrt... a možná najde i lásku svého života. Co na to všechno řekne maminka? A bude spokojený otec král? (Bontonfilm)

(více)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (327)

Mikah 

všechny recenze uživatele

Jestli to někdo hodnotí jako pohádku pro děti, nevidím se tomu nízkému průměru, protože to opravdu není film pro děti. Je to totiž regulérní horor. Příběh samotný není moc zvláštní, ale zpracování se svými psychedelickými, uměleckými a fakt děsivými scénami a s klasickou hudbou stojí za to. Byla jsem sama v celém sále a trochu jsem si přála, aby tam ještě někdo byl; chvílemi mi docela bušilo srdce. Strhávám hvězdičku za ty trapné šišlavé čarodějnice, které tam asi byly jen proto, aby se film přiblížil dětem, a vůbec se tam nehodily. ()

M.i.k.e 

všechny recenze uživatele

Princ Mamánek možná není úplně bez chyb a není tou nejlepší pohádkou v historii, ale já se bavil nad očekávání a s chutí tomuhle evidentně osobnímu projektu Jana Budaře dám zasloužené čtyři hvězdy. Mnohem raději budu koukat na podobně osobité pohádky, než na prefabrikáty jdoucí na jistotu, které recyklují stále to samé dokola. On to sice svým způsobem dělá i Budař, ale dělá to z mého pohledu lépe a já mu ty nedostatky velmi rád odpustím...70% ()

Reklama

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Strašně bych chtěla jen chválit, chválit, chválit, ale ono to nejde, když tam byl tak výrazný zápor pro celé pojetí a myšlenku, že mi to jinak mnoho dílčích pozitiv i celkově dobré vyznění zvládlo ochutit asi tak, jako kdyby ve třetině porce skvělého oběda byl mezi koření zakomponován pelyněk. Celková myšlenka stárnoucího prince, který vyrostl v bezpečném stínu matčiných nabíraných sukní, byla bez debat skvělá. Vtip spočívající ve věku prince a jeho akademickém vnímání světa skrze ploty královských zahrad pojme i dítě. Při probuzení prince v lese ho citlivé dítě začne litovat, kdežto cynický rodič si říká: "Kam jsi dal mozek, jaká je asi dojezdová vzdálenost místa Tvého momentálního výskytu od zámku, když ses bez nějakých dozvuků působícího omamného prostředku probudil v lese? Riskoval by někdo z Tvého okolí třeba to, že se neprobudíš?" Pak přijde několik pouček od Hudrovala z Dětěnic a hospoda, kde krásná Běta diváka irituje svou mluvou, než si divák uvědomí (či je upozorněn), kdo je sponzorem a proč dívka jinak milá v rámci obsluhy mluví jako Stoupa. Bože, ale že to působí křečovitě. Tady také začíná to, co mi pilo krev. Ty dvě čarodějnice. Jak jsou jejich dialogy (ať jedna k druhé či okolí) vtipné, tak jejich projev je upištěně ušišlaně troškovitější, než byly projevy všech upištěných ušišlaných postav v Troškových pohádkách dohromady. Jinak přesah jejich vedlejšího příběhu je opět skvělý (Budař tu vybudoval skutečně skvělou zápletku, která by dobře fungovala i více rozvinutá) a, budu se opakovat, jde o něco, co pochopí i dítě (tedy naše bezmála šestiletá dcera, čtyřletý synek zhruba ve chvíli zmizení čarodějnic z děje ztratil soustředění). Další zápletka, která s sebou nese humorné i vážné momenty je viselec ve skříni. Pan Javorský je úžasný i v rámci poměrně malého prostoru, který dostal, ten ovšem využil každou sekundou jeho trvání (nakolik se prostor člení na sekundy). Orámování děje rakvářem, který se stane, podle očekávání, podstatnou komponentou děje samotného je také skvělé a setkání se Smrtí a uložení úkolů je opět něco, co zapůsobí na děti i dospělé (i to čtyřleté torpédo se zklidnilo a souboj sledovalo se zaujetím a se zjevným strachem o pana rytíře). Být ty čarodějky méně pitvořivé, jdu s hodnocením na maximum. Že každá z nich film stála jednu hvězdu je výpovědí o tom, jak moc mě ty ušišlané zrůdy sraly. ()

fabecc1222 

všechny recenze uživatele

Popravdě ani pořádne netušim, co jsem to vlastně teď dokoukal. Čím jsem si ale jistej je to, že vím, proč asi Budařovi nikdo nechtěl dát roky na tohle peníze. Princ Mamánek je už v námětu těžce uchopitelný bizár, který nemá dětský divák šanci pochopit a dospělý divák si u něj bude mnout oči, jestli zrovna náhodou nezačal u sledování snít nebo neupadnul do nějaké halucinace. V první části se ještě jede na jistotu. Kýčovitá pohádka s levným TV vizuálem, která jakoby vypadla z klasické ČT produkce. Pak už ale těžko říct, co nám chtěl básník (Budař) vlastně říct. Ať už skrze nesktuečně otrávné čarodějnice, kterým není rozumět ani slovo a hravě strčí do kapsy i ty nejvíce infantilní nápady od Trošky a celá jejich linka působí, že jí napsalo tak třílété dítě, zakončena ještě navíc jasnou vykrádačkou Společnstva prstenu. Aby se v návaznosti na to přešlo to naprosto šíleného ezo finále, které vůbec nezapadá do koncepce  zbytku filmu. Rozhodně jeden z nejvíce podivných filmů, které jsem za poslední dobu viděl, ale co vím určitě, tak že už ho znova vidět nechci. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Dalo se celkem čekat, že Jan Budař nenatočí nic obyčejného. Pohádka netradiční, s hororovými prvky (na než žehrá snad jen ten, kdo ani trochu nezná Erbena nebo Němcovou) a samozřejmě mnoha chybami. Ovšem je často lepší mít méně povedený film, který jde proti mnohým klišé, než dokonalou a naleštěnou věc, ve které není moc ducha. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (15)

  • Premiérové uvedení pohádky na televizní stanici ČT1 sledovalo 1,26 milionu diváků starších 15 let. Jednalo se tak o nejsledovanější pořad sobotního večera a také celého dne. (rublik05)
  • Král (Martin Huba) nosí na krku Řád draka. Řád draka, často označován také jako Dračí řád, byl založen v roce 1409 uherským a českým králem, římským císařem Zikmundem Lucemburským. Účelem řádu byla ochrana křesťanské víry, boj proti nevěřícím a později i proti husitům. Skutečným cílem však bylo upevnění královské moci, neboť Zikmund předpokládal, že členové Řádu jej budou podporovat v jeho rozhodnutích. Členství v Řádu přinášelo jejím členům značné výsady. Účastnili se králova politických rozhodnutích a mohli téměř beztrestně činit vše, pokud tak činili ve jménu šíření a upevnění víry. Případné spory mezi králem a členem Řádu řešil zvláštní smírčí soud. V případě, že zemřel člen tohoto Řádu, měl král povinnost se postarat o pozůstalou vdovu a sirotky. Po smrti Zikmunda však Řád ztratil prestiž a později upadl v zapomnění. Ve znaku Řádu bylo stočené tělo draka škrtícího se vlastním ocasem. Na zádech byl drak rozetnut červeným křížem sv. Jiří. Drak symbolizoval nepřátele křesťanství, kříž vítězství Krista nad silami zla. Později se červený kříž oddělil a figurka draka byla pod ním zavěšena. Novější historie Řádu není známa. Nejstarším známým historickým dokumentem je kopie ustavujícího ediktu z roku 1707, která je ve vlastnictví bukurešťské univerzity. V současné době je znám tzv. „The Imperial and Royal Dragon Court and Order“ (Císařský a královský dračí řád). Tento spolek je registrován u budapešťského vrchního soudu a prohlašuje se za následovníka Dračího řádu. Nejznámějším nositelem Řádu Draka byl Valašský kníže Vlad II. Dracul a po něm Vlad Tepes (Napichovač), známější jako Vlad III. Draculea Tepes (Dracula). (BrianStorker)
  • Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 4 miliony korun. (SONY_)

Reklama

Reklama