Záře

Předem musím říct, že co jsem poprvé ve snímku viděl hlavního hrdinu jako dospělého, tedy promočeného s cigaretou v ústech, dobývajícího se do uzavřené restaurace, nemohl jsem se oprostit od jeho podobnosti se slovenským umělcem Marianem Vargou, který byl taktéž veliký mistr černých a bílých kláves, a tato podivná souhra náhodných detailů ve mne narůstala po celý film - oba od dětství projevovali mimořádný talent, oba měli dejme tomu problematický vztah k ženám, oba rádi nikotin, alkohol, a samozřejmě ta vizuální podobnost... Co se týká samotného snímku, jde o povedený životopisný film, ne nepodobný legendárnímu snímku Moje levá noha, jen mi trochu chybí rozvinutí té chvíle, kdy Davidovi hráblo. Geoffrey Rush je mimořádně přesvědčivý a mě schází jen maličko k tomu abych dal plný počet hvězd, možná si to rozmyslím po dalším shlédnutí... (01.02.2023)

Bohužel místo výletu na hranice geniality a šílenství jenom jeden z mnoha řemeslně vzorně odvedených bijáků pro dobrou náladu s roztomilým podivínem v hlavní roli. Kámen úrazu pro mě ve scénáři, který obsahuje příliš mnoho bezbolestného klouzání po povrchu – jediná postava s hloubkou je asi třikrát se mihnoucí matka, její unavené koncentráčnické oči mi toho řekly víc než všechny hysterické výstupy odbytě schematického otce-despoty a ostatní bezzubé náznaky protivenství, vůbec nemluvě o profesorovi Královské akademie recitujícím lehce stravitelná hudebně-zábavní moudra, o plejádě neživotně laskavých osůbek a pohádkově příznivých situací, vrcholící astroložkou a jejími zrušenými zásnubami… Odehráno je to skvěle, herecky i hráčsky, v několika scénách režie a střih velice úspěšně útočí na emoce, ale jinak plytko-prázdno. (28.10.2018)

Mám rád životopisné filmy a pokud je snímek o nadaném muzikantovi, tak dvojnásob. Zde jsem byl ovšem lehce zklamán. Nemohu se ubránit dojmu, že zpracovat by šel tento zajímavý "život" mnohem lépe. Celý film pak stojí "bohužel" pouze na určitých monentech a hlavně obou představitelích slavného klavirního virtuóza Davida Helfgotta, ať už Noaha Taylora, který ztvárnil výborně mladší léta, a nebo Geoffrey Rushe, který skvěle vystřihl dospělého génia a byl za tuto roli po zásluze odměněn Oscarem. V případě, že by herci své role neustáli nebo lépe vystiženo, nepřekročili by své stíny, snímek by možná nedosáhl ani průměru a to by byl zbytečně vystřelený náboj. Takhle nám alespoň zbude pár skvělých klavírních pasáží s výbornou muzikou a obdiv hereckého umění obou výše zmíněných herců. Škoda, mohlo to být za pět bodů, ale to by se musel pán od režie a druhý od psacího stolu trošku více snažit. (08.04.2011)

S hrůzou jsem zjistila, že jsem zapomněla ohodnotit jeden z mých nejoblíbenějších filmů, přitom ho uvádím v profilu! Tak honem za pět a kdyby to šlo, dám i víc: za Rushe, za Armina Muellera-Stahla, za Sira Johna Gielguda, za Rachmaninova, za všecko! Vynikající film, všechno je přesně, jak to má být. (22.03.2011)

Na začátek je nutno říct, že vykon Geoffreyho Rushe v tomto filmu je naprosto odzrbrojujícíl Pro mě je to asi nejlépe zahraný "blázen". Nestaví jako většina na "připitomělých" obličejích a výrazech (a zároveň je to opak Petera Sellerse v Byl jsem při tom), ale jeho skoro až maniakální projev s neustálým breptáním je takový, že jsem se až divil, že se při hraní opravdu nezbláznil. Film samotný je také výborně a citlivě natočený, jen si myslím, že by si zasloužil o něco delší stopáž...na konci se mi zdálo,že ta druhá půlka utekla až moc rychle a výsledný dopad na člověka tak mohl být silnější. (16.12.2008)