Rozdvojená duše

Tak zo začiatku sa nezdalo, že by mohol tento film niečím výraznejším zaujať, expozícia je príliš dlhá a čakáme vyše hodiny, kým sa príbeh poriadne rozvinie a začneme tušiť, o čo ide. Čo je ale spolu s trochu neistým Peckom jediná výčitka. Záverečná polhodina je maximálne napínavá aj spolu s nečakaným záverom, ktorý ako keby položil základy dnešným populárnym šokujúcim pointám (spolu s ďalšími trilermi). Jedni z najkrajších ludí všetkých čias podľa všakovakých rebríčkov si to ale rozdávajú pred kamerou iba v mentálnej psycho rovine:). Vďaka krásnej Ingrid, štýlovo natočenému snu, vďaka ktorému na konci odhalíme vraha a úplne záverečnej scéne znova (už koľký krát u Hitcha) za päť. "Ak je žena zaľúbená, jej myslenie je primitívne". Napriek tomu jej intuícia sa na rozdiel od psychoanalýzy nikdy nemýli :) (05.08.2009)

Zajímavý thriller (nutno dodat, že s romantickými prvky), a jako vždy je Hitchcock originální. Zažil jsem už tvůrce, kteří pořád točí v podstatě dokola to stejné, ale Hitch... Často se ve své kariéře pohyboval na hranách thrilleru a krimi, jenomže pořád vymýšlí něco nového a to nové je i přes to, že se mi ne úplně všechno od něj líbilo (například Dial M bylo od mistrovského kousku vzdáleno prozatím nejvíce), dokonalý filmový zážitek. Platí to i zde, ačkoli těch výtek budu muset pár vynést. Například si myslím, že Gregory Peck není až tak vhodný partner pro Ingrid Bergman. Kvality, pravda, má, ale souhra je někdy dle mého názoru pro dobré hodnocení podstatnější. Dále - zase se mi potvrzuje, že když někdo určitou věc označí nálepkou "legendární" atp., budu při sledování oné věci zklamán. Ano, mám na mysli tu snovou sekvenci, čekal jsem ji trošku lepší, i s tehdejšími technickými možnostmi. Původně jsem chtěl polemizovat nad romantikou, která byla typicky filmová a typicky hollywoodská, ale na druhou stranu - ona je vlastně v pozadí, film je o něčem jiném. Ale proč se rozčilovat, Hitchcock znovu diváka nenapodobitelným (tak jedinečným, že bych použil i přívlastek "hitchcockovským") způsobem napíná i například v na první pohled banální scéně, kdy Ingrid chce sebrat dopis ze země. Zrovna hlavní aktérka (naprosté opomenutí Akademií nekomentuji) je vlastně důvod, proč jinak nikterak přelomovému filmu dávám pět hvězdiček. Tak krásná, a tak skvělá herečka... ale na film se dobře koukalo i bez ní, viz výše mnou vypsané klady. (20.04.2009)

Spojení Hitchcocka s Ingrid Bergman a Gregory Peckem snad nemohlo skončit špatně, i když to mohlo být o něco lepší. Film o muži, který zaujme místo ředitele sanatoria a následně je prohlédnut jako neznámý cizinec, který možná zabil zmizelého pravého nástupce ve vedení ústavu. Za krátkou dobu však dokázal okouzlit přední psycholožku, která do něj vkládá nejen naděje na jeho vyléčení, ale také své srdce. Film má příjemnou atmosféru, která se stává naprosto úchvatnou snad jedině ve fantaziích Pecka, které psycholožka se svým učitelem studují a při kterých pomáhal Salvador Dalí, což je mimochodem velmi znát i pro neznalé jeho stylu. Rozdvojená duše dokazuje, že i silný muž vzhledem a jménem (holt Gregory Pack...) může být tou postavou, kdo potřebuje pomoc od na pohled křehké psycholožky. Režie samotného Hitchcocka je skvělá, v několika okamžicích úchvatná, ale výsledný dojem stále není tak úchvatný, jak u jeho filmů očekávám. (05.10.2008)

Klasické Hitchcockovské téma, nevinný muž pronásledovaný spravedlností, je tentokrát obohaceno o obor zvaný psychoanalýza. Díky ní je v příběhu nemálo logických mezer a naivností. Každopádně důvodem, proč se na tenhle film podívat, je jeho režijní a obrazová stránka. Mě nejvíc uchvátila geniální snová scéna, která až neuvěřitelně připomíná to nejlepší od Lynche (výborné jsou i záběry se skalpelem v Peckově ruce a s revolverem ve vrahově). 7/10 (01.11.2007)

Přepsáno v červenci 2018. Rozdvojená duše je psychologické drama s prokreslenou schizofrenní atmosférou. Romantická linie na Hitchcockův způsob bývá ve jménu hollywoodského úspěchu naivnější, než by musela a měla by být. Rozdvojená duše není výjimkou. Na Freudovu psychoanalýzu se pohlíží zvědavým dětským pohledem, účelové zjednodušení je srozumitelnější pro širší diváckou obec, potřebná je zejména v Americe. Finanční úspěch je na prvním místě vytyčených cílů. Vychutnat si lze ironickou zlomyslnost, charakteristický poznávací znak Hitchcocka. Potěší herecká stránka i analytická snová sekvence. Nejsličnější tváří je ovšem atmosféra. Tísnivě rozervaná, záměrně matoucí a existencionálně vyhraněná. Hlavní postavou psychologické psychoanalýzy je Dr. Constance Petersen (příjemná Ingrid Bergman), uznávaná psychoanalytička vermontského sanatoria Green Manors. Pragmatický povrch odmítá intuici, vědecké uchopení nepůsobí intimní krvavé šrámy. Zlomyslnost osudu ji náhle podlomí kolena a maskulinní pohled na ženské pohlaví nemilosrdně provokuje a hanobí. Žena se chce povznést nad význam mužské ozdoby, u Hitchcocka nedostává na výběr možnosti. Hlavní mužskou postavou je Dr. Anthony Edwardes alias John Ballantyne alias John Brown (sympatický Gregory Peck, jako malý Joel Davis), nový ředitel psychiatrického ústavu. Nakonec jediným cílem se stává vlastní minulost, vlastní podstata a celkové pochopení. Vnadná žena v náruči je bonusem navíc, udává rytmus kroků a povzbuzuje v úsilí. Důležitou postavou je Dr. Alexander Brulov (velmi dobrý Michael Chekhov), vitální starý psychiatr a bývalý učitel Constance. Stává se ostrůvkem pomoci, potenciální nebezpečí schizofrenie je tlumeno bromidem. Výraznější postavou je Dr. Murchison (zajímavý Leo G. Carroll), ředitel Green Manors a uznávaný psychiatr na nuceném odchodu do penze. Z dalších rolí: Constanciin kolega a neúnavný nápadník Dr. Fleurot (John Emery), ochotný a zmatený detektiv newyorského hotelu Empire State (Bill Goodwin), nevyzpytatelná pacientka sanatoria Mary Carmichael (zajímavá Rhonda Fleming), spolehlivý zřízenec ústavu Harry (Donald Curtis), nebezpečný pacient s komplexem viny Garmes (Norman Lloyd), neurvalý svůdce z Pittsburghu (Wallace Ford), vyšetřující detektivové poručík Cooley (Art Baker) a seržant Gillespie (Regis Toomey), či další psychiatři z Green Manors Dr. Graff (Steven Geray) a Dr. Hanish (Paul Harvey). Rozdvojená duše má jedinečnou atmosféru odvrácené strany lidské duše a zlomyslně hravý průběh děje. Amnézie, komplex viny, romance, prestiž. Příjemné, nikoli výjimečné. (07.09.2009)