Můj strýček Archimedes

"Měla krásné oči." "Jako všichni komunisti." ČT se hned ze začátku roku vytáhla s opravdu kvalitní televizní produkcí a tento nenápadný snímek je toho důkazem. Dozvěděla jsem se zase něco nového z našich dějin, závěr mě překvapil, trochu rozesmutnil a jenom mě utvrdil v tom, že bychom měli být vděční za to, v jaké dnes žijeme době. Skoro 4*. (01.02.2018)

O poznání vtipnější a svižnější než Podzimní návrat. Oba filmy mají společného nejen režiséra, ale i poslání - vysvětlit příběh řeckých utečenců v socialistickém Československu. U obou jsem měla velmi silný pocit, že jde o ryze osobní zpověď, jakousi satisfakci, vyrovnání se s minulostí. Samo o sobě to nemusí být špatné a může to velice prospět, ale jen potud, pokud má výpověď nějaký přesah. Film by neměl sloužit jako osobní terapie, leč stává se to. Vzniklo tu drama nedrama, krotká komedie, která asi nikoho neurazí, ale nikomu příliš neutkví v paměti. Jako televizní film je určitě únosnější než filmová prvotina Podzimní návrat. (14.01.2018)

Moc jsem se bavila! Pekny pribeh umocneny mrazenim v zadech pri pomysleni, ze se jedna o autenticke vzpominky rezisera. Samozřejmě, nad lecčíms člověk musel trošku přimhouřit oči, jinak by lehce nabyl dojmu, že prchat na západ bylo tááák snadné, ale film celkově výborně fungoval, tak co řešit ;) A plne jsem si uvědomila, ze rozpocet filmu je sice dulezity (a zde jde poznat, ze se jedná pouze o tv film), daleko vic ale zalezi na vedeni hercu - dnes jsme se shodou okolnosti divali na Sverakuv Po strnisti bos take s Ondrou Vetchym. Tak toporny výkon hercu (nemluvě o plytkem pribehu) uz jsem dlouho neviděla a o to vetsi radost mam pri shlednuti standardne vyborneho výkonu panu Vetcheho a Donutila. Moc pekne! (14.01.2018)

Názov filmu zvádza, že pôjde o rozprávanie z pohľadu chlapca, ale tak to nie je, okrem pár momentov, keď rozprávač potrebuje objasniť situáciu. Dalo sa očakávať, že hlavné vtipné momenty budú vyplývať z jazykových nedorozumení. Ale film v podstate nie je komédia a rýchlo to prejde na vážnejšiu nôtu, ako žiadna cesta nevedie k opusteniu socialistickej rezervácie a ako sa v nej rýchlo stratia akékoľvek ideály. Okrem tých ideálov o slobode, k čomu je na konci veľmi pekný preslov. –––– To jsou přeci hrdinové. A hrdiny nemůžeme dávat do basy! –––– To nemůžeš žít jako my? Držet hubu a krok. Nevyčnívat. (14.01.2018)

Doufal jsem, že se z filmu něco více dovím o osudech řecké komunity u nás. Zpočátku to tak vypadalo, a pak už to byly jen poeticky zabarvené obrázky ze života přistěhovalců mezi našinci, oživené báchorkou o nezdařených útěcích řecké rodiny do někdejší domoviny. Tehdejší život je vnímán dnešní optikou, představou, že se tehdy lidé vyžívali protikomunistickými špílci, potažmo tak, jak tradičně vzdoruje malý český člověk vrchnosti. Představitelem těchto postojů je, jak jinak, Donutil. Řecká občanská válka je tu odbyta zmínkou "nešťastná válka", o tužbách řeckého lidu po svobodě, o bojích, kdy dlouhá léta vzdoroval britské armádě a vojsku jimi dosazené vlády, se tu nedovíme. Takže zájemce odkazuji na díla Angelopulose, tam je toho bohatě. To je panečku jiný Mistr! (06.04.2020)