Strašidla

Troška je definitivně mimo. Nejsem žádnej puritán, sám mluvím jako kanál, sleduju např. Řezníkovu tvorbu a podobně. Ale kdybych točil pohádku, určitě bych v ní nenechal postavy používat výrazy jako "hajzl, prdel, děvka" apod. A řešit v pohádce znásilnění, to mi přijde hodně zvrácený. Dále ve zkratce: Trapné pokusy o humor přítomny, přehrávající herci taktéž, dějový oblouk a vyvrcholení filmu nenalezeno. (08.12.2019)

Ale jo, Troška v rámci svých sraček zabodoval. Jedna hvězdička je pěkný výsledek. Míra demence není tak vysoká. Řemeslný um už dávno mistr režisér ztratil v análních otvorech jeho oblíbených chlapců, ovšem tady se pokusil alespoň o náznak hodně nenáročného filmu. O hereckých výkonech nemá cenu psát, co však předváděl Postránecký nebo Nárožný...pánové to je opravdové ochotnické dno a vy to víte. 27%. (17.04.2017)

„Běžte se na novou pohádku Strašidla podívat. Je to báječné pohlazení, budete nadšení jako já,“ řekla Lucinka Bílá a už zapomněla dodat, že jde o pohlazení... ocelovou trubkou... po hlavě. O STRAŠIDLECH panuje názor, že jsou nejlepším Troškovým filmem za víc než dekádu, což je ovšem stále hodnocení z kategorie "lepší být umlácen velkými gumovými robertky než ocelovou trubkou". Právě to, že STRAŠIDLA nejsou z hlediska stylu až tak diletantská jako dvě výrazné Troškovy trilogie, je na nich nejhrůznější. Zastírají tím zdegenerovanost všeho ostatního. Nechám stranou, že sloučení dvou tradic české kinematografie (normalizační vorlíčkovsko-macourkovské pohádky jakožto únik a taky trochu úlitba režimu a devadesátkové privatizační komedie s prvky komunální satiry) je nesmyslné už v samotném základu, potažmo při nejlepším těžce zpozdilé._____ Hlavním problémem není nesmyslné skloubení dvou poetik či rezignování na zcela základní pravidla vyprávění (utnutí v polovině závěrečného aktu, wau, žádný konflikt, týjo) a výstavby děl, ale amorálnost celku, vydávaná právě za to pohlazení. Přitom šťastný konec (spoilery, ofkóz) pro řadu ústředních postav spočívá v tom, že (a) vodník se dá dohromady s ženou, jejíhož manžela utopil (a ona o tom ví a je s tím za ok); (b) čarodějnice se vrátí ke svému manželovi hejkalovi, kterého opustila kvůli milenci, přičemž manžel žije dál v omylu o ženině návštěvě vzdálené příbuzné; (c) potomkovi čarodějnice a hejkala a jeho kamarádovi-sígrovi jsou prominuty tresty a hrozící vyloučení, když řediteli seženou lektvar na zapůsobení na jednu z učitelek; (d) víla se dá dohromady s úředníkem, ale odmítá potrestání režiséra divadelní hry, který se jí snažil znásilnit, protože chce dál hrát v divadle; (e) znásilnění (!) babičky je ponecháno nevyřešené, pouze policista, který odmítl ono znásilnění řešit a tzv. mamá se vysmál, zůstává přeměněn na kocoura a držen v zajetí babičkou._____ Na druhou stranu je to svět, ve kterém lidé i strašidla neposlouchají nic jiného než rádio Impuls a informace získávají z Parlamentních listů, děti nejí nic jiného než Pribináčka a nikdo nečte nic jiného než Sedmičku apod. plátky. Vlastně si umím představit, že v takovém světě a pro lidi s daným mentálním obzorem začínající Parlamentními listy a končící Sedmičkou je tohle přijatelné pohlazení, protože předsudky je třeba potvrzovat._____ Něco pozitivního: STRAŠIDLA nejsou až takový estetický a morální teror jako divácky úspěšnější ŘACHANDA. (07.09.2016)

Strašidla jsou strašnou volovinou s jednoduchoučkým příběhem, při které jsem se v kině bavila od začátku do konce. Nemusela jsem totiž nad ničím přemýšlet a hledat nějakou neotřesitelnou hloubku, kde by hrozilo, že hloubka bude brzy hledat mně. Potěšila mně i parodie na jeden francouzský romantický film s Michele Mercierovou v hlavní roli, která je tu vtipně použita i s hudebním motivem. V kině se to hemžilo nejrůznějšími věkovými kategoriemi, rozpětí bylo opravdu široké. Malé děti bych na tenhle pohádkový příběh nevodila. Je tu plno frků a narážek, které nebudou moct pochopit. Jestliže se mi tenhle nejnovějším film Zdeňka Trošky líbil a bavila jsem se při něm, pak se s ledovým klidem zařazuju mezi tu morálně zvrácenou spodinu, pro kterou je film určen. Je určen jen obyčejným lidem, co si chtějí při filmu odpočinout a bavit se. Takhle jsem si odpočinula já. (22.08.2016)

50%. Spojení pohádkového světa s tím reálným má 
v české kinematografii celkem slušnou tradici. K nejlepším snímkům, které z této interakce vznikly, patří třeba Dívka na koštěti nebo Jak utopit dr. Mráčka z dílny režiséra Václava Vorlíčka. Originalitou námětu tedy Strašidla nepřekypují. Troška se ovšem k tradici filmů s obdobnou tematikou hlásí, nasazuje si tak laťku, kterou Strašidla nemohou překonat. Nicméně oproti Kameňákům a Babovřeskám se jedná o kvalitativně výrazně lepší počin. Režisér a jeho scenáristé se snažili nacpat do filmu spoustu popkulturních odkazů, trochu laciných narážek na práci politiků, ale 
povedly se jim vytěžit i některé opravdu dobré vtípky (třeba ten s GPS navigací na létajícím koštěti). Zdeněk Troška nikdy nešel pro ostřejší slovo daleko, a tak ani Strašidla nejsou nějakou výchovnou podívanou. Patrně se jedná o první českou pohádku, ve které se objeví znásilnění (z čehož se nakonec vyklube celkem zábavná dějová linie). Škoda, že si tvůrci nedali větší práci s dialogy, zvlášť ty milostné občas nepříjemně šustí papírem a herci mají viditelné problémy je věrohodně interpretovat. Při natáčení Strašidel se sešla poměrně silná herecká sestava. Nejlépe si z ní vede Jiří Dvořák jako zamilovaný vodník Bubla, zajímaví jsou i Bronislav Kotiš v roli hejkala Huga, Carmen Mayerová jako ordinérní čarodějnice Žofie či Václav Postránecký v malé úloze ředitele školy. Ne všem ovšem role sedly úplně ideálně, což platí především pro křečovitou Terezu Kostkovou, neoslní ani nevýrazná Sara Sandeva. Strašidla jsou letní oddechovkou, která si jistě najde dostatek diváků. Je to snímek, který neurazí, ale ani nenadchne. (13.08.2016)