Dovidenia v pekle, priatelia

Pěkně anarchistické podobenství svobody a lásky (ve všech jejich podobách od erotu po agapé), plné alegorií, symbolů, metafor. Ten vzdor proti okupaci je tam cítit a pan Jakubisko byl v plné síle. Velmi šedesátková atmosféra a snad jediná čs. sex-bomba Olinka Schoberová, která nehraje vůbec špatně a vypadá zatraceně dobře. Ty dotáčky , zřejmě vzniklé v euforické náladě nově nabyté svobody (?), jsou až příliš polopatické - bourání zdi, záplava vlajek a nadšené davy na cestě k zářivé budoucnosti. To trochu celkový dojem sráží. (06.05.2012)

Kým sa v predchádzajúcej tvorbe snažil Jakubisko o sofistikovanosť, v tomto prípade na plné ústa vykričal svetu, čo si myslí o totalite a neslobode. Jeho jazyk je síce zvláštne umelecký, živočíšny a pobláznený, ale osud filmu bol na dlhé roky aj tak spečatený. Oceňujem perfektnú kompozíciu obrazov ( režisér stál aj za kamerou ) a výber hercov. Záver filmu je však pre mňa trochu podivný, ponovembrová eufória slobody však zapôsobila na Jakubiska natoľko, že dokrútke neodolal. Z hlavných úloh nahovorila Schoberovú Oľga Solárová a Melkoviča Stano Dančiak. (15.09.2018)

Filozofujúci Jakubisko o konci sveta a ďalších príjemných veciach pribalil do filmu slušnú dávku pekných žien, takže aj v slabších momentoch sa je na čo pozerať. Veselé, akoby divadelné scény, ukazujú nezvyčajné výjavy, taký náznak popravy dieťaťa sekerou k nim určite patrí. V chaotickom deji som sa veľmi nezorientoval, ale až tak mi to nevadilo. –––– Tak čo, videla si, ako sa robia deti? – Tvojim čuráčikom! –––– Nie prvý raz sme na svete, a nie naposledy. (11.12.2014)

Jakubiska nemám rád. Jeho tvorba ide celkovo mimo mňa a každý jeho film pozerám skôr z povinosti, než preto, že by som ho vyhľadával. Dovidenia v pekle, priatelia bola jednou z týchto poviností. O filme sa dá povedať veľa vecí. Je obrazovo bohatý, významovo obsiahly. Nájdete v ňom hravosť, erotiku, drámu a celým filmom sa nesie subjektívny hlas hlavného hrdinu, ktorý nám či už samostatne, alebo na pozadí situácií filozofuje o živote a o smrti. A aj keď je formálna stránka typicky Jakubiskovo hravá a pre mňa značne iritujúca - význam tohto filmu tkvie u mňa niekde úplne inde. Je to práve tá snaha hovoriť o dôležitých veciach hravým spôsobom. Postavy sú kulisou pre myšlienky a obrazové kompozície. A na konci som už nemohol odtrhnúť oči od obrazovky. Dokonca aj ten Palo Hammel tam akosi sedel. Pre mňa po dlhom čase príjemné prekvapenie. (01.06.2012)

Bizár i na Jakubiska, film má naprosto rozmlženou strukturu (nerozlišitelné přechody z bdělého stavu do snu a naopak), ale i tak se dá - myslím - snadno identifikovat jeho poselství spočívající v chvále bláznovství a kritice mesianismu (jenž vždy ústí do područenství těch, kteří se ho rozhodnou následovat) - téma je mi to sice blízké, ale zpracování mi tolik nesedlo, jako celek mi to přišlo příliš formalistické, resp. uzavřené samo do sebe. Nicméně pánské publikum by mohlo potěšit, že se ve filmu objevuje polonahá Olga Schoberová. 60 % (25.05.2024)