Nejasná zpráva o konci světa

Je mi to moc líto, ale tohle je vážně zklamání. Jakubisko naprosto ztrácející soudnost... Všechny ty anachronismy a nesmyly bych strávil, kdyby měly ve filmu nějaký smysl, ale ony nemají. Prostě jen jsou. Hloupé a bezdůvodné. Skoro jako celý tenhle film... Navíc, ani řemeslně to není až tak dobré, jak mohlo být. V podstatě jediné, co tu snad trochu stojí za zmínku je místy slušná kamera... Celkový dojem: 55% a to jsem ještě milosrdný... (31.01.2012)

Typický Jakubiskov svet poetiky. Množstvo symbolov a vzájomne nesúvisiacich fragmentov pohltených vo veľmi výrazných sieťach neuchopiteľnosti, kde vyčnieva pudová reflexia sexuality, pachu a ľudského správania. Nebol by to Jakubisko, keby neštylizoval obraz, nesituoval dej na vidiek a nedaboval skrz jazykovú multibariéru. Prílišná explicitnosť mi zvykne vadiť, pokiaľ nie je tvorcovská ruka dielom majstra. To, že disponujete nesympatickými postavami a ich prednes považujete za základný pilier je síce OK, lenže musí to byť aj adekvátne zrežírované. Tu už vidím určitý rozpor. Množstvo mizanscén nedáva zmysel a hovorím, tá extravagancia je umelo našróbovaná, funguje málokedy. Nie nadarmo toto vyzývavé podobenstvo polarizuje divákov. (21.01.2015)

Zvláštní, fantaskní pohled do jedné zapadlé vesnice, kde se to napříč generacemi mele a směje, za přispění osudového příchodu cirkusáků, opravdu pitoreskních postaviček. Kontrast mezi jakousi dobou před 100 lety namíchanou s motorkáři, vrtulníky, stropním větrákem, digi hrou a šílenými postavami v kontaminačních oblecích jsem nepobral. Shyamalanova Vesnice nebo Trierova Melancholia, která mi to asi nejvíc připomínala, byla mnohem přímější a kompaktnější a všechno to rozuzlení si pochopitelně nechala až na konec. Tohle je ale Jakubisko a samozřejmě své Deaně dal fůru prostoru i s občasným přehráváním, plus za exteriér a celkovou filmovost. 70% (21.07.2016)

"Jasná správa."     Táto šialená fraška s neskutočným panoptikom postáv je zrejme tým najhorším, čo som od Jakubiska videl (konkurovať jej v tomto môže jedine Dovidenia v pekle, priatelia (1970)). Priam prekypuje trápnosťou a zvrhlosťou (trpaslík s obryňou), z toho trápneho šaškovania som mal často pocit, že sledujem film od Trošku. A nielen to - je tu v koncentrovanej podobe hádam všetko, čo sa mi protiví (len tak skusmo: cirkus, hazard, chľast, svätuškárstvo, poverčivosť a ľudská tuposť všeobecne). Vyslovene mi vadili niektoré toporné herecké výkony, najmä čo sa týka rečového prejavu (veď niekedy to znie ako poľský dabing!). Mimochodom, tá čeština mi k Jakubiskovi vôbec nepasuje, najmä keď ide evidentne o slovenské reálie. Ani ten astronomický rozpočet sa na filme akosi neprejavil, napr. akčné scény pôsobia vyslovene komicky (to tie helikoptéry zhltli toľko peňazí?). Sledovanie filmu je znesiteľné len vtedy, keď film zvážnie a trochu sa znormalizuje, čo sa deje v jeho 2. polovici a hlavne závere, ktorý vylepšuje celkový dojem. Film, ktorý vybočoval z radu, je dnes už zaujímavý jedine tým, že kedysi vybočoval z radu. (31.05.2022)

Strávit dvě a půl hodiny ve světě, který stvořil Juraj Jakubisko v tohle filmu, je naprosto úchvatné a šílené zároveň. Po prvním shlédnutí jsem se fakt nedokázala odpoutat ani na minutu - magické. Výborní herci, vizuálně podmanivé, doplněné výbornou hudbou. Co víc si přát - jeden z vrcholů Slovensko-České kinematografie. (15.02.2003)