Vtáčkovia, siroty a blázni

Příběh pomsty, formálně i obsahově postavený na organickém skloubení nonsensu, politických témat a hluboké existenciální roviny. Nesmírně hravý a pestrý kamerou (Igor Luther) využívající v té době čerstvě objevené prostředky (změny formátu a materiálu, barevné filtry, přeexponování materiálu, protisvětlo, nezvyklé úhly záběrů, přiznání přítomnosti štábu atd.). S jedním z nejkrásnějších témat Zdenka Lišky (pozoruhodná jsou v téhle hudbě překlápění „francouzské“ kavárenské atmosféry do bizarnosti – skřetovské studiové zrychlení sborového zpěvu pro scény s dětmi a „tragické“ téma s příznačným „liškovsky“ psychedelickým amplifikovaným cembalem). Motivy trojúhelníku dva muži – žena (Truffautův Jules a Jim!) Jakubisko opakuje napříč celou svou fimovou kariérou (maškaráda na sněhu, stařec – stařenka – hříšný světec). Jiné motivy spojují film s oběma krajními díly trilogie (postava „věčného“ revolucionáře ze Zběhů, herečka Jana Stehnová, procházející všemi třemi díly, replika „Dovidenia v pekle, priatelia!“). Samotný lineární děj filmu je založen na bohémství a zmoudření vnějškem (– vězení) a zmoudření životem (– rodina). Strašná pomsta „šaška“ Yoricka (Jan Sýkora) na Martě (Magdaléna Vašáryová) v závěru filmu je pomstou za štěstí z něhož je vyloučen a pomstou za zradu (volné?) lásky. Jakubisko napříč filmem nenápadně, ale opakovaně apeluje na západní intelektuály (zejména francouzské – dvojjazyčné transparenty odkazující k roku 1968; obsazení Francouze Phillipa Avrona známého z Lamorissova pohádkového filmu Fifi pírko do třetí postavy z ústřední trojice). S optimismem věřícím v možnost změny se strefuje nejen do fenoménů zeměpisně blízkých (slovenský nacionalismus coby všudypřítomný Štefánik), ale i do kolosů, které ostřelování zřejmě nikdy ani nezaznamenaly (emblémy velkých hollywoodských produkčních společností v bizarních nápodobách ústřední herecké trojice při taškařici na ledě). Patří k ironii dějin, že Jakubisko nejenže nemohl ve své době dokončit následující Dovidenia v pekle, priatelia, ale měl víc jak na pět let zákaz točit. To však není to nejpříznačnější – to, že je k stáru ochoten točit žánrové velkofilmy za účasti quasi celebrit a bez vůle vymknout se výrazněji komerci, představuje nejsmutnější a lidsky nejvíc trpké "zmoudření" většiny revolucionářů v umění. (12.10.2010)

Věru těžké hodnocení... Měl-li bych hodnotit originalitu, množství metafor, míru "vykloubenosti", bylo by to rozhodně za pět, pokud ovšem hodnotím celkový dojem, je velmi rozporuplný. Jakubisko dostal balík peněz a za dva týdny vyčaroval scénář, jehož se při realizaci filmu asi stejně příliš nedržel, ale spíše jen volně improvizoval... Myšlenkové podhoubí filmu se mi zdá být velmi řídké, všechno převrstvila bezbřehá formální hra, v níž je nejvyšší metou nečekanost a nezvyklost... Přitom se nedá tvrdit, že by pod tím efektním povrchem nebyl vůbec žádný příběh, ale ten příběh se mi zdá hrát spíše roli určitého alibi. Jakubisko se nezdržuje tím, že by něco vysvětloval, už proto, že mu neukotvenost příběhu zjevně vyhovuje, neboť právě ta otvírá prostor pro bezbřehou fantasii a nekonečnou improvizaci... Jen na okraj poznamenejme, že námět filmu až překvapivě výrazně připomíná jinak značně odlišně pojatý film "Sedím na konári a je mi dobre" a že zde tudíž zjevně jde o Jakubiskův pozdní návrat k témuž námětu, ve "Vtáčikoviach, sirotách a bláznoch" ovšem zcela převrstvenému... Žánrově má film blízko k surrealismu, ale je tu několik podstatných formálních i významových odlišností. Především, klasický surrealismus je sice snový, "hravý" a pracující s povědomím, myšlenkovými asociacemi a sny, ale jeho hravost je chápána jako prostor pro závažná poselství, zatímco "Vtáčkovia, siroty a blázni" ze svých překvapivých obrazů patrně nic hlubšího nevyvozují a jsou v tomto ohledu jaksi bezstarostní. Stačí jenom porovnat roli sexuality v klasickém surrealismu a zde. Jakubiskovo pojetí je v tomto ohledu vlastně naprosto konvenční. Druhá odlišnost je to, že film se odehrává v podstatě v reálném světě který do surreálného světa jednotlivých postav různým způsobem zasahuje (štefánikovská slavnost, zatčení policií, fotografie jako zdroj obživy). Právě to je důvod, proč se nakonec hravost a bezstarostnost změní v drama vraždy a sebevraždy, neboť zdrojem zla je zde normální svět a cestou ke štěstí je útěk z něj. Odlišností je také zcela odlišný slovník, který zjevně čerpá především z lidového umění... Možná jsem konzervativní, ale pro mě byl tento film zklamáním... Celkový dojem: 65% (16.01.2010)

Při prvních davaceti minutách jsem byl docela u vytržení. Jakubiska mám velice rád a ty jeho surrealistické výjevy mi zatím nikdy nedělaly problém a jak by řekl klasik „V poho jsem to pobíral“, jenže u Ptáčků jsem měl na začátku velkou potíž. Naprosto jsem netušil co se to tam odehrává, kdo je kdo, co je co, nebo dokonce o čem to je. Už jsem měl sto chutí film vypnout, jenže najednou jsem zjistil, že se do děje trošku dostávám, že se do postav vžívám i s jejich fantaskními momenty a hlavně že mně to docela dost baví. A v tu chvíli jsem s radostí pocítil, že jsem opět pronikl do Jakubiskova světa, obklopilo mě kouzlo poválečného slovenského pohraničí a nechal se unášet neomezeným vizuálním obžerstvím a smyslovým týráním. Ústřední trojice je fámozní, od překrásné Vašáryové (ten uličnický krátký sestřih zrzavých vlasů vymyslel sám PánBůhJ) po oba dva „neznámé“ snílkovské sympaťáky. Film velmi hodně asociuje Sedím na konáry, který je podle mého výrazně lepší, jen si mohu postesknout, že právě tam nehrála místo Hrubešové (nic proti jejímu výkonu, ale Vašáryová to není) právě neodolatelná Magda…Film obsahuje vše, co by dle mého měl obsahovat dobrý Jakubiskův film, přesto vzhledem k nepovedenému úvodu a občas až přehnané surreálnosti se nemohu přiklonit k maximálnímu hodnocení. (25.06.2008)

Skôr si myslím, že sa jedná o rozporuplný snímok, ktorého režisér sa nehanbí nahotou svojich hercov, ale nielen kvôli „HORE BEZ” , nakrátko ostrihanej, mladučkej, sexy Magduške Vášáryovej, nakoniec udeľujem priaznivé štyri hviezdičky, a to po predchádzajúcich dvoch priemeroch, a nie zištne, dávam tak, ako dávam, pričom to neľutujem pri „slovenských Julesovi a Jimovi” , dvaja muži a jedna žena, a blížiaci sa tragický záver, ktorý nenecháva nikoho chladným ! Obidvaja páni, t. j. Avron so Sýkorom sú výborní, tak isto, ako spomínaná slečna, na ktorú som sa nevedel vynadívať + pochválim kameru Igora Luthera. (31.12.2017)

Čím viac o tomto filme premýšľam, tým sa mi viac páči...Čím bližšie sa schyľoval k záveru, tým viac si ma získaval. Je to "veľký film" o "hravom" svete bláznov. Žijú vo vlastnej realite, sú hlúpi, nekonformní a krehkí...a siroty... a mimo reality, čo je pre nich ten najprotektívnejší faktor. Jakubiskovi sa podarilo zrežírovať geniálnu haluz či lepšie povedané metaforický obraz plný symbolov, farieb a bláznovstva, kde sa ťažko hľadá hranica normality. Všetky symboly majú svoj význam a sú odkazom vtedajšej doby - zážitok je hutný a silný..Koncepčne najlepšie dielo od Jakubiska... (03.03.2009)