Neúplné zatmění

První kroky do tmy nejsou pro dospívající dívku, která po pádu z kolotoče přichází o zrak, vůbec jednoduché. Neusnadňuje jí to ani nekompromisní přístup vychovatelky v podání Blanky Bohdanové. Chuť do života ji navrátí až psycholog Oldřich Navrátil. Pocity hlavní postavy byly podány velmi věrohodně a neméně dobré byly i herecké výkony již zmíněných postav. (09.03.2009)

Nic proti Kachyňovým "dětským nemocničním" filmům (Už zase skáču přes kaluže, Počítání oveček), ale tenhle film je podle mě tak o jednu až o dvě třídy výš. Je dramatičtější, ale nepostrádá ani jistou poetiku a citlivost ve vyprávění. Pro mě jednoznačně jeden z nejlepších ČS filmů 80.let. Mimochodem: Poslední věta v obsahu od distributora je blbost. (20.01.2011)

„Já ti něco povim a pamatuj si to dobře. Člověk je sám. A každý tu žijeme sám za sebe. Čím dřív to pochopíš, tím líp.“ Po Křiku jsem dal Jirešovi další šanci ohromit mě a Neúplné zatmění bylo tou správnou volbou. Sice smutnou jen s pár záchvěvy naděje či něčeho pozitivního, ale to jí rozhodně na kvalitě neubírá, právě naopak. Dílo je to velmi emocionální a myšlenkově bohaté. Ačkoliv divák nemůže cítit přesně to, co hlavní hrdinka, film mu její pocity přibližuje, jak jen může. Publikum tak chápe její strach, depresi a pocit konce světa. Snímek pak vypráví o odpuštění, smíření se (nikoliv však odevzdání se či házení flinty do žita), o duševním stavu, kdy má člověk i přes to, co „nespravedlivého“ se mu stalo, mít rád nejen ostatní, ale hlavně sám sebe. To vše je navíc podpořeno výbornými hereckými výkony především dospívající Pátíkové a svérázného psychologa Navrátila. Sem tam některá místa trošičku drhla (+ je tu ta podivná scéna s vypnutím proudu a fungujícím telefonem), ale to nic nemění na tom, že hodnotím silnými 4*. (19.09.2017)

Občas se ta deprese z filmu úplně sype. Zejména, když se Blanka Bohdanová snaží trumfnout sestru z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Jinak velmi poeticky natočené pocity - smutek, beznaděj, radost, odhodlání... Jsem rád, že žijeme v jiné době a dělám si iluze, že dneska jsou na tom takovéto děti lépe. Mimochodem, asi nejzápornější role Ondřeje Havelky ever. :-) (22.10.2015)

Psychologické filmy mám rád, i když tenhle přišel pro mne ve chvíli, kdy bych psychologa sám potřeboval... Vytkl bych mu jen dvě drobnosti. Zpočátku to bylo střídání časových rovin, které posléze vymizelo; kdo příběh neznal (námět byl dle skutečné události pádu děvčete ze řetízáku), tak určitou dobu tápal. Posedlost psychologa Navrátila mi chvílemi připadala vůči naší hrdince trochu pedofilní, no, ale ve čtrnácti letech... Výborný byl moment, kdy člověk začal během semináře v Brně tápat, zda osud hrdinky nebyl pro našeho vědátora jen záminkou k jeho vlastnímu úspěchu. Ale kdo ví, možná, že ano... Celým filmem se prolínalo hledání vlastního ega, nedůvěřuji však příliš působení psychologů na lidskou osobnost, a tak nevím, zda je možné, že dívka, která je na psychickém dně a touží skočit z balkónu, během filmu sebere tolik seběvědomí. Nechtěl bych na sobě a na svých bližních něco takového, jako je ztráta zraku, zažít. (11.04.2016)