Každý mladý muž

Základní vojenská služba pohledem budoucího signatáře Charty 77 a emigranta. 1) Surrealistická fantasknost Juráčkovy tvorby se tentokrát střetla s kvadraturou kruhu - jak vyjádřit vztah k vojenské službě, potažmu k režimu, aby to nešlo do trezoru a na druhé straně aby nevznikla prázdná agitka. Juráčkův recept je jednoduchý. Ironizující budovatelská píseň provází lhostejné záklaďáky při laxním plnění výcvikových povinností. Skutečný zájem projeví vojáci pouze pokud jde o holky, kde ovšem se rovněž nedoberou žádoucího cíle. Vojáci vegetují v nepřirozeném prostředí a svůj odpor apaticky projevují na podvědomé úrovni - dialogy o ničem bez začátku a konce, prázdné dlouhé záběry bez pointy či vzájemně nesouvisející roztříštěné scénky._____ 2) Silná dobová podmíněnost snímku značně ztěžuje porozumění těm, kteří reálný socialismus nezažili a vyjádřeným jinotajům tudíž nerozumí._____ 3) Milým nezamýšleným atributem filmu jsou důvěrně známé tváře z obrazovky dnešních dnů z doby svého mládí - cikánsky přitažlivě vyhlížející Petr Štěpánek, lišácký Emil Horváth starší či dokonce Václav Havel a spousty dalších. Skvělý výkon podal i Ladislav Jakim._____ 4) Chtělo by to čtyři hvězdičky, ale dávám pouze tři, protože přes všechny uvedené přednosti jsem se chvílemi lehce nudil. (09.02.2009)

Já se u Každého mladého muže bavil, podle mě je to srovnatelné s ranými Formanovými filmy. První povídka, i když se toho v ní moc neděje, se docela příjemně vyvíjí, druhá je zase milou mozaikou ze života vojáků záklaďáků a má docela originální a symbolický závěr. Mladý Pavel Landovský jako vždy skvělý, u některých mladičkých herců je opravdu, jak píše Anais, zajímavý kontrast s jejich pozdější podobou, Václav Havel je spíš kuriozitou. Nejvíc se mi líbil "Černý Petr" Ladislav Jakim hledající nějakou vosamělou kapličku, někde na horizontu... (24.08.2010)

Juráčkův film Každý mladý muž je určen především pro milovníky estetiky. Obrazy si vychutnávají svoji novovlnnou čistotu, v ní každý pohyb i slovo zapadají ve stylovém rytmu vyjadřovaných pocitů a dojmů. Dotýká se Freuda a dva základní pudy Éros a Thanatos laškují s nepřipraveností jádra zobrazovaného a nechávají vyniknout protikladům i toužení. Společným tématem dvou formálně rozdělených povídek je erotičnost. Mladí muži, jejich nezkušenost i odvaha, světáctví i bezradnost. Vychutnává si odhodlání v konfrontaci se skutečností. Ze všech svých sil se pokouší přiblížit k vysněnému cíli, aby jim sarkastický výsměch opět zazněl v uších stejnou píseň o cizím světě. Film je dělaný s nadhledem a uličnicky se kochá zvoleným závěrem. Za nejvýraznější postavu považuji vojína Soukupa (pozoruhodný Ivan Vyskočil), nesmělý bažant se zdravotním neduhem, bosou nohou a bezelstným podřízením. Druhou spojovací figurou obou povídek je svobodník (dobrý Pavel Landovský), zdravotní doprovod v rozpacích mlsného kocoura, který marně nahání nějaký křehký protějšek. Z dalších členů roztouženého armádního sboru zaujme prostoduchý vojín Petrus (Jaromír Hanzlík), snaživý poručík (Jiří Krampol), přízemnější vojín Beran (Vladimír Hrabánek), bezprostřední a zvídavý vojín Krištůfek (Petr Štěpánek), ostražitý kapitán Pleskot (Karel Charvát), bezelstný radista (Tomáš Sedláček), ležérní svobodník (František Němec), aktivní vojíni Bárta (Ladislav Jakim) a Balónek (Jan Kotva), či trpělivý plukovník (Zdeněk Procházka). Z přítomných dam je nutné zmínit šarmantní Hanu Růžičkovou v několika rolích, včetně té vrcholící se vším. Vojenským povinným drilem si kdysi prošel téměř každý mladý muž, vzpomínek je záplava. S odstupem času se bere nechtěná povinnost s humorem. Odosobněné cizorodé prostředí je vylíčeno přesvědčivě díky svému stylu filmařských postupů, pro které měl Juráček nadání od boha. Citová osamělost, nepokoj toužení, vrozená nedůvěra. K tomu je přihozen prvek absurdity všedního dne. Po dějové stránce film mnohé zklame, po obsahové stránce je neprávem podceňovaný a úderný, po estetické stránce jde o skutečný skvost. (25.03.2018)

Ta vlast, ta žena, tu první se muž učí bránit zbraní, tu druhou dobývat něžnostmi, aby ji pak přefikl a měl s ní syny, kteří se budou učit bránit vlast, a dcery které budou dobývány něžnostmi, aby byly pak....Pseudo-umělecká agitka o tom, jak se v láskyplném lůně socialismu z chlapců stávají chlapi. Landovský s Vyskočilem chodí po městě, zatímco nám Juráček v druhém plánu ukazuje jejich zrání (sebevražda, hřbitov, nemocnice, ženy mladé i starší...); ač se zdá v míru nesmyslné hrát si na vojáčky, nepřítel nikdy nespí a připravuje se v skrytu vraždit a znásilňovat naši vlast a naše ženy. Nudné, strojené a natočené ve stylu socialistických týdeníků. (28.09.2010)

Juráčkovi dávám pět za všechno, ale nejen kvůli tomu, že to točil geniální Juráček, ale prostě proto, že tohle dvoupovídkový nic je podle mě věrohodným vystižením absurdity a marastu vojenské služby a pocitů, které z níJuráček měl. Smysl tohoto filmu byl ukázat a vsugerovat prožitý pocit zbytečnosti a absurdnosti, což se povedlo dokonale a ačkoli žijeme na stejný planetě, každý vnímáme věci rozdílně a často protikladně. (21.05.2009)