Já, truchlivý Bůh

Kdo nečetl Kunderovy Směšné lásky, měl by tak dodatečně učinit. Královsky se pobaví u tématu erotického toužení na nejrozličnější způsoby. Povídka Já, truchlivý Bůh patří k těm nejpůsobivějším a nejvěrnějším přepisům Kunderových literárních textů. Tělesné touhy narážejí na překážky a jsou hlavním zdrojem veškerého dění. Seifert kdysi napsal: "....Peklo známe, je všude kolem nás a chodí po dvou. Ale ráj? Možná, že ráj není nic jiného, než úsměv, na který jsme dlouho čekali. A ústa, která zašeptají naše jméno. A pak ta krátká závratná chvíle, kdy smíme zapomenout na to peklo." A trampoty na cestě za štěstím, byť převážně jenom tělesným, se sarkastickým vyústěním a zesměšněním bláhové snažení jsou trumfem, se kterým se výstižně vykresluje lidský život. Hlavní postavou příběhu je světák Adolf (vynikající Miloš Kopecký), nenapravitelný sukničkář. Cíle jsou jasně zřetelné a na dosah ruky, a přesto se občas s cynickým pohlavkováním otáčí proti svůdci a škodolibě ho smaží na oleji sebevědomí a neohroženosti. Zhrzení vyvolává touhu po odvetě. A následuje smršť sarkasmu v ničivé vichřice rozvrácení každé iluze, představy i životní jistoty. Osud je kurva, když podlehneme optickému klamu nesvobodné a nevyvážené vůli smyslnosti a rozkoše. Okouzlující postavou je řecký imigrant Apostol Certikidis (skvělý Pavel Landovský), dobromyslný prosťáček v opojení nových životních možností, vznešeného povznesení i utopený tragickým dopadem nerovného erotického jiskření. Hlavní ženskou postavou je mladá naivní pěvkyně Janicka Malátová (půvabná Hana Lelitová), rozpalující svůdcovu žádostivost až do nejzazších mezí, kdy zdravý rozum dostává abstraktní zabarvení absurdních pokusů o zdolání rafinovaně dráždivého vrcholu. Její pokřivený pohled na realitu je sladkým vítězstvím sebevědomého života v nové etapě beze smutku z minulosti. Výraznou postavou je rozvedená panička Štenclová (dobrá Jiřina Jirásková), neodbytná při vyžadování milostného pokračování. Z dalších rolí: chápavá ošetřující lékařka oftalmoložka (zajímavá Květoslava Houdlová), Janiny morálně znepokojení rodičové (příjemní Pavla Maršálková a Zdeněk Kryzánek), Apostolkova smrtelně podvedená manželka (zajímavá Jindra Reháková), nevšímavé a povýšené autority a modly operního světa dirigent Ořechovský-Burský (Otakar Chaloupka) a uznávaný zpěvák Lambrecht (Vlastimil Maršíček), či podobně povrchní Janiny kamarádky (Daniela Pokorná, Jana Karpašová a Ilona Jirotková). Výsledkem je sžíravě ironická satira společensko-erotického života, jednoho z nejmocnějších pudů lidského chování. Udržuje si elegantní odstup a s pompou rozpráví příběh života. A konečně vím, proč se Brno jmenuje Brno. (06.04.2017)

„Protože ja chci vas zachranit! Vidim pani Štenclova, že vam musim říct všetko, vy ste nenapravitelny věřidlo! Von opilec to nic, on je hrozny ten, ee soupostelnik!“ O 2 roky starší TV verzi ani knižní předlohu neznám. Film mě však chytl hned. V úvodu reáliemi Brna, hned na to Kopeckým a jeho vtipnou komunikací (a také manipulací) s diváky. A když se k tomu přidá ještě Landovský (s odzbrojující, lámanou češtinou), zábava je dvojnásobná. O to víc zamrzí, že tu a tam snímku dojde šťáva, aby pak tempo filmu (naštěstí) 1 z výše zmíněných zase vyhnal „z nuly až na 100“. To mi brání udělit této zábavné a co životních postřehů trefné hříčce 5*. „Víte, já vám něco řeknu. Slušnej lidskej vztah je vůbec možnej jedině mezi mužem a mužem. Bez žárlivosti, bez celého toho erotického hlupství. Cítili sme se s Apostolkem jeden před druhým vždycky jako dlužníci. V lásce to je naopak. Tam se pořád každej považuje za věřitele. Cosi by chtěl, má jakési nároky, takže si člověk ustavičně připadá vlastně jako ve službě. Láska je, pánové, příšerná služba!“ (18.01.2017)

Velmi zdařilá filmová adaptace stejnojmenné Kunderovy povídky z knihy Směšné lásky. Hlavní předností filmu jsou herecké výkony Miloše Kopeckého a Pavla Landovského, a dále pak skutečnost, že se film předlohy drží velmi věrně (oproti běžné praxi, kdy se ve filmových adaptacích výrazně škrtá z látky literární předlohy, jsou zde naopak oproti předloze mnohé věci navíc, např. Adolfův pes nebo závěrečná epizoda s Janinými rodiči - Kunderova povídka je ostatně dosti krátká a sama o sobě by na celovečerní film bez něčeho navíc snad ani nevydala). I kdybych byl nedotčen knižní předlohou (Směšné lásky jsem ve skutečnosti četl dvakrát) a ani nevěděl, že za scénářem k tomuto filmu stojí Milan Kundera, bezpečně bych jeho stopy v tomto filmu vysledoval. Adolf má v sobě rysy dalších Kunderových postav: lze zde rozeznat například podobnost s Ludvíkem Jahnem a jeho nepovedenou pomstou z Žertu; nebo sukničkářským doktorem Tomášem z Nesnesitelné lehkosti bytí. Zcela mimořádný na tomto filmu je prvek odcizení, kdy je Adolf hlavní postavou a vypravěčem a současně vystupuje ze své role a se suchým humorem glosuje děj i chování okolních postav, které na něj dokonce občas lehce reagují. S podobným komediálním prvkem odcizení přišel o osm let později Woody Allen ve svém slavném snímku Annie Hallová, kde podobně jako Adolf vystupuje ze své role a mluví do kamery, sype z rukávu vtipy a je v této pozici všemocného vypravěče a současně účastníka děje velmi, velmi okouzlující - stejně jako Miloš Kopecký, který je v této kunderovské adaptaci naprostý král, či spíše bůh - a truchlivý k tomu :) Jeho herecký protějšek Pavel Landovský je pak ve své roli velmi roztomilý, byť se nemohu za sebe ubránit výtce, že roli Apostola měl stejně ztvárnit nějaký Řek. Mimochodem přijde mi škoda, že se Kundera ke své stejnojmenné povídce už nehlásí a v nových vydáních Směšných lásek chybí (spolu s dalšími povídkami Sestřičko mých sestřiček a Zvěstovatel). Pokud si ji tak tak chce člověk přečíst, musí vzít k ruce původní vydání z r. 1963. (14.07.2011)

Námět mi připomněl Muže, který miloval ženy od F. Truffaut, ten však vznikl až o několik let později a rozhodně nebyl tak vtipný jako Truchlivý Bůh. Landovský s Kopeckým totiž nejenom, že dobře hrají, ale také umějí pobavit diváka, a o to v tomto případě šlo až na prvním místě. PS: Je škoda, že představitelka Jany, tedy Hana Lelitová, se již na filmovém plátně příliš neobjevila. (14.02.2014)

Scénář: Milan Kundera, Antonín Kachlík .. Opravdu mne občas vráží do křesla kvalita českých filmů šedesátých let. Vypravěčská odvážnost, zábavný děj a černohumorné repliky. Zase absolutně neznámý film a paráda!! Já, lajk. (30.11.2010)