Vánoce s Alžbětou

v období vánočních svátků jsem si pustil i tento téměř neznámý film, který se však vyznačuje velmi kvalitními hereckými výkony a civilním dějem. Jedná se o drama, v kterém se najde místo i pro pousmání. Příběh o postupném zbližování řidiče s novou závoznící působí věrohodně a plyne poklidně až do konce – jinak však nic nového pod sluncem. Ale protože mi to příjemnou formou připomělo tehdejší dobu, tak dám své silnější 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (19.02.2014)

Zůstává mi záhadou, proč je tohle vynikající psychologické drama spíše opomíjeno a víceméně (polo)zapomenuto, vždyť jeden z našich nejlepších režisérů natočil formálně přesný civilní snímek v duchu dobové realistické tradice, který dodnes neztratil na své působivosti a hloubce. V příběhu archetypálního transgeneračního střetu dvou bytostných samotářů a solitérů, staršího muže a mladičké dívky, kteří jsou do své samoty dohnáni nepřízní osudu a kteří k sobě jen velmi obtížně hledají cestu, se dá nalézt mnoho pravdivého, v postavě muže se sváří podvědomě role otce se sexuálním pudem, v postavě mladé ženy zase získaná nedůvěra s podvědomou touhou po lásce. Oba si v sobě nesou hluboko uložená tajemství a také bolestný pocit životní křivdy. Velmi depresivně vyznívající černobílý snímek je rámován rituálním pracovním koloběhem a stejně jako později v případě filmu Městem chodí Mikuláš je v něm zesílen účinek vyprávění zasazením příběhu do období Vánoc. Zcela zvláštní kategorii tvoří pak vynikající herecké výkony Vlado Müllera i zcela neznámé Pavly Kárníkové, jejichž civilní herecké projevy ještě umocnily celkové vyznění filmu. Karel Kachyňa natočil skutečně nadčasově vyznívající snímek, který je ovšem hluboce ukotven do doby svého vzniku a jako málokterý jiný podává filmové svědectví o životě v šedi českého venkova 60. let... (01.01.2012)

„Nejezte sakra to zelí! Se laskavě odnaučte, strkat do poživatin. Do jakejchkoliv poživatin pracky nestrkáme!“ Film mě opravdu hodně bavil. V podstatě už od úvodu, prakticky neměnícím se rituálem hlavního hrdiny, ale to se samozřejmě znásobilo při prvním střetu s novou závoznicí, která do jeho života vtrhne jak uragán a převrátí mu ho vzhůru nohama. To postupné vzájemné oťukávání, nedůvěra, antipatie…a pak najednou sledujeme (fešáka) Huberta, jak se pod vlivem dívky zcela mění (až jsem si vzpomněl na ono profkláklé: „Chceš-li udělat ze starého muže blázna, dej mu mladou ženu.“). Zajímavé ovšem je, že ačkoliv jsem před zhlédnutím čekal konstantní depresi, hned několikrát jsem se od srdce zasmál. I když pak přijde konec a…nemůžu se rozhodnout, zda se mi závěr spíš líbil nebo ne, ale tak nějak tam patřil. Prozatím hodnotím silnými 4*, rád bych se k filmu v budoucnu znovu vrátil. „A máte taky budík? Ráno jedeme na čas, je sobotní rozvážka.“ - „Nebojte se, nebojte se.“ - „Já se nebojim, ale mám strach.“ (17.12.2017)

Hnusné dušičkové počasí, hnusný socialistický venkov. Vlado Müller jako permanentně mírně nabručený řidič ošuntělého náklaďáku zásobuje depresivně vyhlížející vesnické prodejny. Vedení firmy mu přidělí nového závozníka - tedy závoznici - mladičkou pohlednou problémovou Alžbětu, která prošla děcákem a teď je v podmínce. Tihle dva by normálně o sebe vůbec nezavadili a teď spolu musí sdílet po celou pracovní dobu těsnou kabinu náklaďáku. Původně jsem film hodnotila dvěma hvězdičkami, ale po dalším zhlédnutí jsem ho vzala jakž takž na milost. Není to komunistická nalejvárna, i když se tam pracuje. Spíš jde o psychologickou kresbu klíčícího (nebo ne?) vztahu mezi dvěma odlišnými osamělými bytostmi na pozadí reálného socialismu. (02.11.2006)

Protože je Karel Kachyňa můj velký oblíbenec a jeho tvorbu mám v malíčku, k tomuto filmu jsem se dostal až nedávno. Nemyslel jsem si, že z těch několika málo filmů, které jsem od něj neviděl, může být některý, který patří k tomu nejlepšímu, co natočil. Vánoce s Alžbětou se tak netváří, ale ve skutečnosti je to velký film. Z prostého a fádního příběhu je vytěženo maximum. Psychologie postav je nejen famózně napsaná, ale i zahraná. Dialogy se sypou jako písek, stejně jako bezvadný střih a perfektní kamera vykresluje zmáčenou atmosféru víc než dokonale. A nad tím vším stojí perfekcionalista Kachyňa! (24.03.2013)